Tomáš Nejeschleba Knihy

Rozsahem nevelký text O trojí cestě náleží k vrcholným dílům významného františkánského myslitele 13. století, sv. Bonaventury z Bagnoregia. Tato "suma" mystické teologie předkládá jakýsi itinerář duchovní cesty. Je členěná do tří kapitol, přičemž první pojednává o "meditaci", druhá o "modlitbě a třetí o "kontemplaci". Text nebyl určen k prostému čtení, nýbrž měl se skrze rozjímání, zapamatování a provádění v něm obsažených pokynů stát součástí duchovního života. Nejoriginálnější částí spisu je rozvinutá teologie kříže, začleněná do celku kontemplativního výstupu duše k Bohu, která zapůsobila mimo jiné na Martina Luthera. Toto vlivné dílo našlo odezvu i českém prostředí, kde vznikl jeho staročeský překlad či spíše parafráze pod názvem Požár lásky. Studie Tomáše Nejeschleby vhodně zasazuje celý text do dobového kontextu i do souvislostí s Bonaventurovým myšlením a dílem.

První vědecky důkladné vydání tzv. metafysických "Dialogů" v češtině obsahuje nejvýznamnější tři dialogy velkého bojovníka za materialistický světový názor: Večeře na Popeleční středu, O příčině, principu a jednom, O nekonečnu, universu a světech. Text je doprovozen poznámkami, znichž část vypracoval J.B. Kozák a část byla převzata ze sovětského překladu. Příloha obsahuje překlad italských a latinských dokumentů o výsleších G. Bruna před benátskou inkvisicí, o jeho odsouzení generálními inkvisitory a upálení.

Listy florentského platonika Marsilia Ficina De officiis a Veritas de institutione principis patří mezi nejvlivnější z celé Ficinovy korespondence jakožto stručná pojednání o v renesanci oblíbených tématech morální filosofie. Unikátní recepce se dočkaly i v českém prostředí počátku šestnáctého století, kdy byly přeloženy do humanistické češtiny, list Veritas dokonce dvakrát. Publikace přináší kritickou edici obou listů, jejich nový překlad do češtiny, jakož i transkripci obou staročeských překladů, jejichž autory byli Řehoř z Hrubý z Jelení a Oldřich Velenský z Mnichova. Kniha je uvozena studií, která pojednává o Ficinově korespondenci a jejím filosofickém významu obecně, analyzuje oba zmiňované listy a věnuje se jejich působení v renesanci a raném novověku. Zabývá se také kontextem českých humanistických překladů, který ukazuje, že platonik Marsilio Ficino byl v českém prostředí v prvních dekádách šestnáctého století vnímán a recipován především jako morální filosof.

Publikace mapuje vybrané podoby proměn pojetí svobody od antiky po současnost. V historické části knihy je prostor věnován antickému myšlení (od Aristotela přes helénismus až k pozdní antice), řecké i latinské patristice (Órigenés a Řehoř z Nyssy, Julián z Aeclana a Augustin), středověku (Jan Duns Scotus), období renesance (Paracelsus) a osvícenství (Kant). V části zaměřené na filosofii dvacátého století a na současné koncepce se jednotliví autoři zabývají myšlením Emmanuela Lévinase, Hannah Arendtové a Bernarda Williamse. Pozornost je věnována také fenomenologickému přístupu, personalismu a vybraným dílčím problémům: koncepci všeobecných práv a svobod, filosofickému poradenství, tématu prvního hybatele i problematice neurobiologické.

Jeden ze stěžejních textů renesanční filosofie. Původně zahajovací řeč k disputaci nad 900 filosofickými tezemi, kterou třiadvacetiletý kníže z Mirandoly hodlal v r. 1486 svolat do Říma. Pikova řeč představuje jednu z nejvýraznějších filosofických proklamací lidské svobody v dějinách evropského myšlení vůbec. Zrcadlové latinsko-české vydání v překladu Davida Sanetrníka a s úvodní studií Tomáše Nejeschleby.

Komentované latinsko-české vydání dvou Bonaventurových traktátů, klíčových pro uchopení jeho filosoficko-theologického myšlení. Úvodní studie Tomáše Nejeschleby je zaměřena na zkoumání pojmu reductio a proměn jeho významů v celku Bonaventurova díla. V prvním spise rozvíjí autor nauku Hugona ze sv. Viktora o cestách od viditelného k neviditelnému, resp. myšlenku návratu všeho jsoucího k jeho počátku. Ve svém inauguračním kázání Váš učitel je jeden, Kristus se Bonaventura zabývá noetickou problematikou, mj. ve vztahu k filosofickým autoritám, Platónovi, Aristotelovi a Augustinovi.

Monografie jednoho z 27 českých pánů. Jan Jessenius (či Jesenský; 1566–1621) patří mezi nejvýznamnější myslitele sklonku renesance ve střední Evropě. Je znám především jako praktikující lékař, autor lékařských spisů a rektor Karlovy univerzity, který byl za své politické angažmá během stavovského povstání popraven na Staroměstském náměstí 21. června 1621. Méně známá jsou jeho filosofická díla. Právě k nim se obrací předkládána monografie, která se snaží o komplexní zasazení Jesenského díla do širokého kontextu renesanční filosofie, jejímiž proudy byl namnoze ovlivněn. Na Jesseniově postavě je tak možno ukázat i jednotlivé směry myšlení na sklonku 16. a na počátku 17. století, jakož i obraz stavu filosofického myšlení v určité zlomové epoše v dějinách filosofie v Českých zemích a ve střední Evropě. – Rozsáhlou úvodní studii doprovází výbor z Jesseniova díla. [z latinských originálů přeložili Tomáš Nejeschleba a Jan Janoušek]

Kniha vznikla u příležitosti výročí 400 let od prvního vydání Chvály bláznivosti Erasma Rotterdamského. V jednotlivých kapitolách se pokouší zachytit různé aspekty myšlení a tvorby tohoto významného humanisty: od klasické filologie, přes filosofii a teologii až k politice. Probírán je také vztah Erasma či jeho díla k jeho současníkům i následovníkům (Rabelais, Johannes Reuchlin, Sebastian Franck, Agrippa, Marco Marulič, Hadrián IV.) a zvláštní pozornost je věnována i recepci Erasmova díla především v českých zemích. Do publikace přispěli odborníci z Česka (v čele s naším největším znalcem Erasmova díla Michalem Svatošem), dále z Nizozemí, Belgie, Chorvatska a Francie. K jubileu Chvály bláznivosti připravil pro tuto knihu zvláštní příspěvek také nestor erasmovských bádání Jean-Claude Margolin.

V roce 1961 vyšla monografie Jaroslava Zimy Expresivita v současné češtině, v níž byla prezentována typologie expresiv. Cílem předkládané práce je navázat na publikaci J. Zimy a uvést jeho premisy do kontextu otázek a poznatků současné lingvistiky české i zahraniční.

Kniha přináší akademickou biografii sv. Bernarda z Clairvaux, opata a mystika, klíčové postavy cisterciáckého řádu v první polovině 12. století, který pro napětí mezi životem kontemplativního mnicha a aktivitami v politické oblasti sám sebe nazýval „chimérou svého století“. Cílem knihy je také vyznačit Bernardovo místo v dějinách filosofie.