Ricardo Piglia

Ricardo Piglia (1941–2017), autor románů, povídek, esejů a scénářů, je jedním z nejoceňovanějších argentinských spisovatelů. Vystudoval historii na univerzitě v La Platě, pracoval jako nakladatelský redaktor, později působil jako univerzitní profesor v Buenos Aires a na několika severoamerických univerzitách.

Ve svých románech osciluje mezi intelektuální hrou a detektivním příběhem. Jeho první román Respiración artificial (1980, č. Umělé dýchání, 2014) je pronikavým zamyšlením nad argentinskou literaturou i historií. Další díla jsou dějově rozvinutější, aniž by přitom ztrácela na hloubce: La ciudad ausente (Nepřítomné město, 1992) líčí putování novináře Juniora za tajemstvím stroje vyprávějícího příběhy navzdory politické diktatuře, román Plata quemada (Spálené peníze, 1997) se pak zakládá na skutečném případu bankovní loupeže a byl i zfilmován. Blanco nocturno (Světelný terč, 2010) evokuje atmosféru argentinské pampy a provinčního městečka, kde se odehraje vražda mladíka portorického původu. Posledním Pigliovým románem je El camino de Ida (Za Idou, 2013, česky vyjde letos v nakladatelství Host). Zachycuje příběh čerstvě rozvedeného a úzkostmi trpícího intelektuála Emilia Renziho (autorovo alter ego, které se objevuje ve všech jeho románech), který přijme pozvání k vedení půlročního literárního semináře na jisté severoamerické univerzitě. Zde se intimně sblíží s inteligentní a přitažlivou vedoucí katedry Idou Brown, ta však za podivných okolností zemře při jízdě v autě. Renzi se stane jedním z vyšetřovaných, ale když je případ později uzavřen jako nehoda, pustí se do pátrání po příčině Idiny smrti sám, ať už proto, aby se se ztrátou nějakým způsobem vyrovnal, nebo proto, že tuší její souvislost s atentáty na univerzitní profesory po celých Spojených státech. Na sklonku života se Piglia věnoval vydávání svých deníků, které psal od roku 1957.