Zuzana Zajícová Knihy

Knížka fejetonů, drobných postřehů a příhod ze života obyčejné ženy středního věku.

Život na maloměstě není tak idylický, jak by se mohlo zdát. I zde číhá nebezpečí, i tady můžete spadnout do maléru dřív, než se nadějete. S přibývajícím věkem ovšem přestane rodné hnízdo stačit a je nutno přesunout se jinam. Do Prahy. A to je teprve jízda! Není špatné mít dvoumetrového bráchu. Lucie ho má. Dětství na malém městě v dobách tuhého socialismu, a stejně tak dospělost v kapitalismu po česku; to je s velkým bráchou prostě veselejší a pro malou holku i bezpečnější. Bez Petra si Lucie nedovede svůj život představit, i když ví, že se její bratříček často ocitá na tenkém ledu. Je to prostě lotr. Ovšem lotr s velkým srdcem, do kterého se vejde nejen nepřehledné množství žen, ale taky ona. Vzpomínkami na dobrodružný život s bráchou vás Lucie provede s lehkostí, humorem a nostalgií. Svoje a hlavně bratrovy životní peripetie nese na trh s vědomím, že ne každému se může zamlouvat dobrodružný život na hraně

Na každého z nás v životě číhají různé nástrahy a autorka této knihy není výjimkou. Jedním z možných léků, ne-li lékem nejlepším, jsou vzpomínky na události radostné, na návrat do dětství. Tančím u tyče vypráví o boji s nemocí, ovšem o boji vítězném. Nenajdete zde skepsi a beznaděj, spíš humor a lehkou ironii. Zuzana Zajícová dobře ví, že zaručeným lékem je taky psaní. A když je nejhůř, šup sem se vzpomínkami! Čtenář v knize najde i žhavou autorčinu současnost, podstatně ovlivněnou tím, že se narodila jako pravá blondýna. Kdo se potřebuje ujistit, že není se svými starostmi sám, kdo pohlíží na svět kolem sebe s nadějí a humorem, pro toho je určena tahle knížka. …tančím u tyče. Každý den. Pořád lepší než viset na oprátce.

Proměnit se ve zralou ženu není jen tak. Je to, vážení a milí laskaví čtenáři, proces náročný a žádá si podpůrných a nezbytných prostředků, aby zralá žena vydržela co nejdéle. Jelikož podle mých vědeckých zkoumání podpůrným prostředkem zhusta není vlastní manžel, je nutno tyto důležité a pro život nezbytné pomůcky hledat jinde. Pokud potřebujete zpomalit, zamyslet se a taky se trochu zasmát, sedněte si do křesla a otevřete tuhle knížku.

Čtyřicetiletá Johana a její přítelkyně Jarmila mají problémy jako většina jejich vrstevnic. Obě řeší život s muži i bez nich, rozchody, rozvody i starosti s pubertálními dětmi, jak to všechno vydržet a zůstat nad věcí. To všechno s lehkou ironií, humorem a nadhledem, protože co jiného ženám ve středním věku zbývá. Obě doufají, že jednou konečně potkají toho správného chlapa, ale jen se zdá, že by to mohl být ten pravý, stejně se z něj vyklube jen obyčejný mužský, jakých je dvanáct do tuctu.V jejich životě se neodehrávají žádné tragédie, jde spíš o příhody, které se mohou stát každému, a pokud se tedy čtenáři bude chvílemi zdát, že se v některé z postav tak trochu poznává, pak nechť laskavý čtenář promine, je to dost dobře možné, neboť autorka se svérázným způsobem pomocí svých dvou hrdinek vyrovnala sama se svými životními vzlety i pády.