Jan Dobrovský Knihy

V dubnu 2021 se ve vinohradském studiu poprvé sešli dva staří známí: předseda Kolegia Paměti národa Jan Dobrovský a novinář Jindřich Šídlo. Jejich společný podcast neměl zpočátku větší ambice než překlenout covidové období do chvíle, než se Paměť národa bude moci vrátit ke svým pravidelným besedám a přednáškám po celé zemi. Ohlas posluchačů ale překvapil. Od dubna 2021 vzniklo již více než 70 epizod, v nichž autoři na základě zkušeností z moderní politické historie popisují a hodnotí aktuální dění. Podcast Dobrovský&Šídlo byl dvakrát nominován na Křišťálovou lupu, v roce 2022 se umístil v kategorii podcastů na třetím místě. V rámci své permanentní tour vyprodali autoři sály po celé zemi a stali se i vyhledávanými hosty prestižních hudebních festivalů (Metronom, Slunovrat, Krásný ztráty). Kniha „Můžu to doříct“, jejíž název je odvozen z nejčastější věty, kterou si pánové Dobrovský a Šídlo vyměňují před natáčením i během něj , nabízí upravený přepis třinácti epizod první sezony podcastu. Od „operace Vrbětice“, přes sněmovní volby v říjnu 2021 až po ruský útok na Ukrajinu v únoru 2022. Texty doplňují dobové fotografie a na závěr každé kapitoly se čtenář také dozví, „jak to všechno nakonec dopadlo“. Tedy nakolik se předpovědi a hodnocení autorů nakonec protnuly s pozdější realitou a jaký byl další osud hlavních i vedlejších postav našich rozmluv.

"Fotografování mě osvobozuje od tlaku, co se mi usazuje na duši," říká Jan Dobrovský, jehož série snímků ze severních Čech přináší do české krajiny zcela novou kvalitu fotografické citlivosti. "Nedokážu vyjádřit slovy, co ve mně vyvolává, když vidím, s jakou nečekanou něhou hladí chlap jako hora rozjívené dítě." Mezi romskými rodinami v Krásné Lípě Dobrovský nejprve hledal poezii syrového bytí, ale našel tam mnohem víc - nové přátele i příležitost splatit starý osobní dluh. A tak začal Romy navštěvovat v domácnostech, při svátečních okamžicích i na boxerských trénincích. V černobílých kompozicích, jež mohly být pořízeny jen v atmosféře oboustranné důvěry, nám muž s Leicou předkládá empatický, světelný otisk lidské intimity i přirozené touhy stát se hrdinou vlastního života. Vychází s předmluvou autora a doslovem Miroslava Petříčka.

7. říjen 2023. Den, který změnil svět. Teroristický útok Hamásu zaskočil Izrael nepřipravený a způsobil největší masakr židovského národa od holokaustu, což vyvolalo hluboké trauma v izraelské společnosti. Minulé události ožily a zasáhly Židy po celém světě, přičemž heslo "Už nikdy více!" opět nabývá na významu. Izrael reagoval drtivě, zdevastoval Gazu a zlikvidoval tisíce teroristů, včetně vůdců Hamásu a Hizballáhu. Na Západě se však rozšířila vlna izraelofobního šílenství, zejména na prestižních univerzitách a v hlavních městech, kde se antisemitismus často otevřeně projevoval. Sedmý říjen se tak stal dnem, který si budeme pamatovat jako 11. září. Jak Izrael selhal? Jaké trauma prožívají Izraelci? Co po masakru cítí Židé? Jaké cíle měl Hamás? Mohl Izrael reagovat jinak než totální válkou? Proč Západ tak reagoval? Proč západní univerzity nenávidí Izrael? Jak se Česko odlišuje svou podporou? Jaký bude dopad útoku na region? Může Netanjahu znovu povstat? Zajímají někoho rukojmí? Je možné zlikvidovat Hamás? Lze porazit terorismus? Je dvoustátní řešení mrtvé? Je mír vzdálenější než kdy dřív? Odpovědi na tyto otázky hledají přední znalci regionu, spisovatelé a politologové, kteří nabízejí mnohovrstevnatý pohled na izraelsko-palestinský konflikt a jeho globální souvislosti.

Lost Europe, zatím nejrozsáhlejší publikace vydaná 400 ASA, obsahuje bezmála 150 černobílých dokumentárních fotografií tří autorů z Ukrajiny z období od počátku devadesátých let až do současnosti. Fotografie Karla Cudlína, Jana Dobrovského a Martina Wágnera doplňuje text novinářky Petry Procházkové. Knihu graficky a výtvarně zpracovala Zuzana Lednická ze Studia Najbrt. Fotografové zachycují zemi s dramatickou historií jako místo připomínající poetiku života, který nenávratně mizí. Jako připomínku samozřejmosti starých časů před globalizací. Jako dokument života ze dne na den, který sami autoři komentují: „Fotografie v této knize zachytily mizející svět. Vlastně jeho konec, který není ani tragický, ale ani se nepodobá happy endu. Je to procházka do minulosti, zachycení opravdovosti, po které se nám stýská, ale už bychom ji neuměli, ani nechtěli žít.“