Bohumil Macháček

Narodil se roku 1956 v Písku; jeden jeho děda byl sedlák, druhý tesař a bednář, oba známí manuální zručností. Tuto vlastnost po nich však nepodědil ani za mák a proto se vzdělal v oborech, kde výsledky nejsou tak hmatatelné a dají se okecat – chemii a ekonomii. V létech 1971-2 se jako člen literární skupiny „ToMaT“ podílel na stavbě kolektivního románu „Boj na kótě 42“ (text ztracen, geneze románu popsána v knize „2022 Město na konci času“). Pak už to šlo ráz na ráz. Po dvacítce se mu erotika prolamovala do snů tak bohatě, až z toho vznikla celá kniha („Moře za zahradou“, 1998). První desetiletí nového století naplnil toulkami přírodou a krajinou a po návratu z iniciační cesty na Island vydal knihu tuláckých esejů „Horká čokoláda“(2012). V této době (2008 – 13) psal také intenzivně verše. Výbor „Trojstěžník napíná plachty“ stále čeká na vydání. Jeho problém, tj. že odevšad „přečuhuje,“ ho provází celý život. Po příchodu do Praha na začátku 80. let byl pro chartisty moc dryjáčnický, pro underground zas moc velký intelektuál. A to mu zůstalo. Erotické fantazie jsou stálou inspirací a konstantou jeho tvorby, nejen literární (erotické detaily nachází i v přírodě a zachycuje je na fotografiích – v roce 2017 proběhla jejich výstava „Svody lesa“). Erotika ve všech podobách je charakteristická pro knihy „V kaštanovém listí“ (21 erotických esejů a fantazií, s Ivetou Šugárkovou) a autobiografickou novelu „2022 Město na konci času“. V dubnu 2019 dokončil svůj první velký román "Stařec a zvíře," který vyšel roku 2020. Jeho životními a filozofickými vzory je trojice Ládík Klímů, Bedříšek Nietzschů a Božský markýz. Literárními oblíbenci jsou pak např. J.L. Borges, G.G. Márquez a Julio Cortázar. Ne nadarmo nazývá s trochou nadsázky svoji tvorbu „českým magickým realizmem.“ Co se poezie týče, má rád úderné básně Egona Bondyho. Je klasickým kavárenským povalečem a chodí spát záhy. Nejraději tvoří brzy ráno, protože o tom čase múzy líbají nejvášnivěji. To je životní styl, který moc nejde dohromady s večírky a flámováním všeho druhu, proto ho lze ve společnosti málokdy potkat po desáté hodině večerní. Jeho náklonnost k literatuře – práce v samizdatu a podíl na dopravě exilové literatury z Rakouska neunikly pozornosti StB, což vedlo v létech 1985 – 6 k domovní prohlídce a sérii výslechů. Naštěstí zůstalo ze strany „orgánů“ nakonec jen u výhrůžek. Od roku 2017 má novou lásku – Spojené státy mexické, kam se opakovaně vrací (viz cestopisné črty v Babylonu). Nyní je již šťastným důchodcem, žije na Kněžpoli u Rýmařova.