Rachel Clarke

Rachel Clarke (1972) se stala lékařkou později, než bývá zvykem: původně vystudovala filozofii, politiku a ekonomii a pracovala jako novinářka, producentka a režisérka zpravodajství. Když ji profese přestala naplňovat, poslechla hlas srdce, vystudovala medicínu a lékařství se věnuje přes patnáct let.

Několik let pracovala na pohotovosti, lákal ji ale druhý břeh medicíny: kde cílem není život zachránit, ale kde se pracuje v souladu s konečností terminální nemoci. Paliativní medicína – ryzí lékařství, které na první místo staví pacienta, nikoli nemoc.

V knížce Je-li ti život milý vypráví své příběhy z praxe, s nimiž se prolínají její vlastní vzpomínky, zejména na milovaného, už zesnulého otce, který byl lékař na malém městě a naučil ji, že doktor může pomoci vždycky: když už ne medicínou, tak vnímavou přítomností.

Rachel říká: V hospicích je víc toho, na čem záleží: víc lásky, víc síly, víc laskavosti, víc úsměvů, víc důstojnosti, víc radosti, víc něhy, víc slitování, víc soucitu – víc, než si umíte představit. Pracuji na místě, které pulzuje životem.