Ivana Karásková Pořadí knih

Chcete vědět, jak vznikla vyjmenovaná slova, proč máme kroužkované „ů“ nebo co znamenají jazykové brusy jako čistonosoplena? V knižním rozhovoru s jazykovědcem Karlem Olivou se dozvíte mnoho zajímavostí o češtině. Například, proč se výrazy jako nožehlák neujaly a jak se změnilo chápání předložkových vazeb. Oliva, bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český, vtipně a fundovaně odhaluje překvapivé skutečnosti, které ve škole často neznáme nebo jsme se učili špatně. Jako zkušený popularizátor jazyka přibližuje jeho historii, slovní zásobu a pravopis, a bez obalu glosuje řečnické dovednosti politiků. Zajímá vás, zda češtině hrozí zánik kvůli „evropanštině“? A věděli jste, že čeština naučila svět používat výraz tunel pro odklánění peněz, že mrože máme díky tiskařské chybě, a mezinárodní termín quark pochází ze slova tvaroh? Ponořte se do fascinujícího světa českého jazyka a objevte jeho unikátní osobitosti.

Obyvatelé hanácké Bedihoště znali Antonína Pospíšila jako slušného, přičinlivého člověka, který miloval svou manželku. Ke své smůle však vyženil těžce problematického tchána, s nímž se ženou sdíleli domek. Desítky let tyranovi ustupovali. Změnilo se to 16. března 2016. „Moje Hana se mi mezi vzlyky svěřila, že ji táta doma napadl. Hledal noviny, vyběhl do prvního patra, ječel jako šílenec. Svou dceru narval k radiátoru, koleno jí vrazil do břicha a oběma rukama ji začal rdousit. V poslední chvíli chytla nějakou sílu a zavolala ?tati?. On se pak trochu vzpamatoval a tlak povolil.“ Tyto řádky napsal dnes už sedmdesátiletý Antonín Pospíšil novinářce Ivaně Karáskové z břeclavské věznice, kde si odpykává třináctiletý trest za vraždu. V řadě dalších listů detailně vylíčil, jakému psychickému teroru byli doma vystaveni. Poté, co tchán zaútočil na svou dceru i fyzicky, se už senior neovládl. Zvolil ovšem nejhorší z možných řešení. „V mozku mi něco prasklo a já natáhl pistoli. Střelil jsem Ludvíka do spánku. V amoku, který mě pohltil, jsem nabil, přistoupil k němu z druhé strany a znovu střelil.“ Zápisky odsouzeného autorka doplnila o dokumenty ze soudu, výpovědi blízkých či názory odborníků. Tragický příběh obyčejné venkovské rodiny v obecnější rovině odhaluje příznačnou neschopnost postavit se domácímu násilí. Zároveň boří zažitou představu o tom, kdo je schopen zabít.

Obyvatelé hanácké Bedihoště znali Antonína Pospíšila jako slušného, přičinlivého člověka, který miloval svou manželku. Ke své smůle však vyženil těžce problematického tchána, s nímž se ženou sdíleli domek. Desítky let tyranovi ustupovali. Změnilo se to 16. března 2016. „Moje Hana se mi mezi vzlyky svěřila, že ji táta doma napadl. Hledal noviny, vyběhl do prvního patra, ječel jako šílenec. Svou dceru narval k radiátoru, koleno jí vrazil do břicha a oběma rukama ji začal rdousit. V poslední chvíli chytla nějakou sílu a zavolala ?tati?. On se pak trochu vzpamatoval a tlak povolil.“ Tyto řádky napsal dnes už sedmdesátiletý Antonín Pospíšil novinářce Ivaně Karáskové z břeclavské věznice, kde si odpykává třináctiletý trest za vraždu. V řadě dalších listů detailně vylíčil, jakému psychickému teroru byli doma vystaveni. Poté, co tchán zaútočil na svou dceru i fyzicky, se už senior neovládl. Zvolil ovšem nejhorší z možných řešení. „V mozku mi něco prasklo a já natáhl pistoli. Střelil jsem Ludvíka do spánku. V amoku, který mě pohltil, jsem nabil, přistoupil k němu z druhé strany a znovu střelil.“ Zápisky odsouzeného autorka doplnila o dokumenty ze soudu, výpovědi blízkých či názory odborníků. Tragický příběh obyčejné venkovské rodiny v obecnější rovině odhaluje příznačnou neschopnost postavit se domácímu násilí. Zároveň boří zažitou představu o tom, kdo je schopen zabít.

Dětství, mládí a střední věk jsou úseky života, s nimiž si vesměs spojujeme příjemné vzpomínky. Ale stáří! Jen zcela výjimečně natrefíme na někoho, kdo ho velebí. Vždyť ani zatvrzelý optimista netuší, jakou bude mít jeho stáří podobu. Jak a kde zemře. Jaká nemoc ho paralyzuje. Šestnáct osobností převážně z uměleckého světa ukazuje čtenářům podzim života v příznivějším světle. Nejsou to senioři, kteří tráví volný čas u lékaře či v nemocnici, lidé psychicky labilní či negativističtí. Protagonisté rozhovorů, uveřejněných vesměs v magazínu MF DNES, dokážou stárnout s grácií. Všichni ti umělci, lékaři či sportovkyně v životě něco dokázali. A činí se i dál. Chátrání těla sice zabránit nedovedou, přesto si zachovávají nadhled a smysl pro humor. Svým postojem inspirují.

Druhý otec tisíců Jihočechů – toto lichotivé označení získal profesor Miloš Velemínský ve svém rodném kraji. Mnohokrát prokázal, že je nejen erudovaným pediatrem, ale především lékařem s citlivou duší. V této publikaci to výmluvně dokládají i příběhy, které nashromáždil během své dlouhé praxe. Každý z nich uvozuje téma následného rozhovoru. Mnohdy jde o skličující historky, jejichž protagonisté se potýkají s nevýslovně těžkými okolnostmi. Zároveň však podávají svědectví o neobyčejné rodičovské obětavosti a vůli. Profesor Velemínský patří k průkopníkům neonatologické péče v České republice. Své pacienty a jejich rodiče vždy považoval za rovnocenné partnery ve společném boji s nemocí. Neduhy těla chápe v širším kontextu rodinného prostředí. Nikdy se nezajímal jen o zdraví svých malých pacientů, je vnímavý i k jejich osudu.

Cesta na Nový Zéland v tomto případě autorce Ivaně Karáskové (redaktorka Mladé fronty DNES) posloužila jakožto účinná duševní terapie. Pobyt v daleké zemi si vybrala mj. také proto, aby si utřídila myšlenky a srovnala životní dráhu, po níž chce dále pokračovat. Záměr se povedl a ona teď chce čtenáři nabídnout své svědectví a zážitky, to, jak poznala sama sebe. Protože právě sebepoznání je smyslem dalekých výprav. Tento cestopis čtenáře přesvědčí, že nikdy není pozdě na to, aby člověk zažil neobyčejné věci. Jen se nebát a konečně se rozhoupat…

Rozhovory s lidmi, kteří úspěšně absolvovali boj se závažnou chorobou či se museli smířit se zdravotním postižením. Dvanáct příběhů - rozhovorů s lidmi, kteří sice nejsou celebritami z titulních stránek časopisů, přesto se stali hrdiny, jejichž osudy stojí za pozornost. Těmto dvanácti lidem se podařilo překonat nepřízeň osudu, kdy se dostali až na samé dno, a zvítězili nad zákeřným onemocněním (rakovinou, onemocněním srdce), závislostí (alkoholismem), vyrovnali se se zdravotním handicapem (paraplegie, slepota) či celoživotně vedou boj s vážnou nemocí (duševní nemocí, epilepsií). Rozhovory umožňují blíže poznat dotyčné lidi, jejich rodinné zázemí. Zároveň je každý rozhovor doplněn stručnými informacemi o daném zdravotním problému. Kniha vznikla na základě rozhlasového pořadu z brněnského studia Českého rozhlasu.