Román vypráví o osudu mukla a věčného vyhnance Olega Kostoglotova, který se v polovině padesátých let přichází léčit na taškentskou onkologickou kliniku. Je to v době, kdy Stalin je již dva roky mrtev, Berija popraven a kdy se začínají objevovat první nesmělé náznaky změn. Na onkologické klinice se setkávají členové strany i vyhnanci, národy, které sem Stalin vysídlil, i původní obyvatelé, lékaři i pacienti. Jejich společným nepřítelem je rakovina: nemoc, smrt, konec života... V blízkosti smrti padají všechny dosavadní jistoty, všechny plány, všechna privilegia. A v tomto světě rozehrává Solženicyn příběhy svých hrdinů, jejich lásek a nadějí. Nádory, sarkomy a metanoblastomy jsou nejen krutou skutečností, s níž se potýkají hrdinové románu i lékaři, ale i metaforou pro rakovinu lži, přetvářky, násilí a útlaku, která metastázuje do všech vrstev ruské společnosti.
Magda Takáčová Knihy
Vše začíná na lavičce u Patriarchiových rybníků: básník Ivan Nikolajevič Ponyrjov, tvořící pod pseudonymem Bezdomovec, sklidí kritiku šéfredaktora M. A. Berlioze za svůj článek o Pilátu Pontském. Do jejich rozhovoru se nečekaně vloží profesor Woland a všichni tři začnou spekulovat o tom, jak to tenkrát s Kristem vlastně bylo. Woland předpoví Berliozovi, že večer přijde o život a když se tak skutečně stane, profesor se svými pomocníky hodlá zničit všechny, kteří mají něco společného s bytem číslo 50 v Sadové ulici, kde Berlioz bydlel... V groteskním pojetí se tu prolíná několik rovin: dusná atmosféra Moskvy dvacátých a třicátých let je líčena v záhadných a fantaskních kulisách, historická rovina originálním způsobem pojednává o Pilátovi a Ježíši Kristu, rovina filosofická reflektuje a zpřítomňuje motiv faustovský. Svůj vrcholný román psal slavný ruský autor bezmála dvanáct let a tento "příběh novodobého Fausta" dokončil pět dní před svou smrtí.
Není už mnoho knih, které jsou v zemi svého vzniku již po několik desetiletí pokládány za kultovní dílo a byly také přeloženy do řady jazyků, ale do češtiny nikoli. Román Zeď rakouské spisovatelky Marlen Haushofer, poprvé vydaný roku 1963, k takovým případům doposud patřil. Je stylizovaný jako deníkové zápisy hlavní hrdinky, kterou osud ze dne na den vystaví doslova nepředstavitelné zkoušce. Ústředním tématem jejích záznamů, v nichž postihuje každodenní události a od nich se odvíjející vzpomínky a úvahy, se paradoxně stává vzdor proti běžnému vnímání ubíhajícího času. Marlen Haushofer ztvárnila neotřelým a v určitém ohledu nedostižným způsobem smysl statečné vytrvalosti tváří v tvář mezní a podle všech běžných měřítek bezvýchodné situaci.
Historický dobrodružný román - odohráva sa v exotickom Oriente, hlavnou témou je láska dvoch mladých ľudí - večný tulák a šibal Nasreddin, ktorý je symbolom boja za spravodlivosť sa zamiluje do prekrásnej Guldžan... 1. slovenské vydanie.
Příběh anglického žurnalisty, který přijíždí po létech do rodného Berlína,aby zde pátral po své kamarádce z dětství.
Ústrednou témou oboch noviel alebo „minirománov" Klietka a Strelnica je hľadanie odpovede na najzložitejšie otázky ľudského bytia. Názov románov je v oboch prípadoch symbolický — Klietka je nielen skutočná klietka, do ktorej uväznia známeho architekta Berza, ale aj symbol egoizmu. Ešte väčší významový dosah má názov druhého románu — Strelnica. Je to miesto, na ktorom vojaci v zálohe cvičia cez manévre, a aj modifikácia štadiónu. V Klietke, ktorá má pomerne napínavý, takmer detektívny dej, môžeme badať dve výrazne od seba oddelené časti. V prvej nečakane a záhadne zmizne architekt Edmund Berz, v druhej časti uväznený Berz za krajne vypätých podmienok bojuje o holý život v klietke s hrubými mrežami, do ktorej ho z pomsty či zo žiarlivosti uvrhol zlodej áut Dindan. Aj v druhej novele Strelnica, ktorej rámec tvoria manévre, sú ľudia vytrhnutí z automatizmu každodenného života a dostávajú sa do situácií, ktoré vyžadujú vypätie všetkých duševných i telesných síl. Táto atmosféra zákonite vedie k tomu, že sa človek hlbšie zamýšľa nad svojím doterajším životom, ako to robí hlavná postava, športový novinár Kokzar, ktorý tu spomína nielen na čistý a vzrušujúci príbeh svojej lásky, ale prehodnocuje aj svoj život. Preklad: Viera Mikulášová-Škridľová (Klietka) a Magda Takáčová (Strelnica). Preložené z ruského prekladu (Kletka a Poligon) lotyšských originálov Būris (1972) a Poligons (1977).
Román význačného sovětského spisovatele je analýzou pocitů ruských emigrantských ztroskotanců (r. 1919-1920), chmurný příběh lidí zradivších svou rodnou zem. (Román vyšel naposled u nás po válce pod názvem "Černé zlato".)
