Sebastian Brant Pořadí knih

Die satirische Schilderung der Laster und Gepflogenheiten des Spätmittelalters wird in diesem Prachtband lebendig, der über 100 Narren auf ihrer Reise nach Narragonien begleitet. Sebastian Brant reflektiert gesellschaftliche und moralische Wirrungen und bietet einen kritischen Blick auf die damalige Welt. Die Neuauflage von Walter Hansen enthält alle 112 originalen Holzschnitte von Albrecht Dürer, die die Drucktechnik revolutionierten. Zudem werden Begriffe und Hintergründe in Marginalspalten erklärt, was den Lesegenuss erhöht und die Suche nach Erläuterungen erleichtert.

Druhý svazek Básnického díla Antonína Brouska (1941–2013) shrnuje všechny Brouskovy básnické překlady. Vedle souboru veršů německého básníka Manfreda Petera Heina a několika souborů překladů drobnějších (Sebastian Brant) jde zejména o dosud nevydaný obsáhlý svazek Brouskových překladů básní Friedricha Hölderlina. Brouskovy překlady Hölderlinovy poezie se objevily v několika časopiseckých otiscích v 60. letech a byly přijaty k vydání ve velké řadě Klubu přátel poezie nakladatelství Československý spisovatel v roce 1969. Již časopisecké ukázky naznačily, že jde o Brouskův básnický překlad životní. Kniha byla redaktorem Josefem Bruknerem dovedena do stránkových korektur, vydání se však po Brouskově odchodu do exilu nakonec neuskutečnilo. V 90. letech, kdy se objevily snahy Brouskovy překlady Hölderlina konečně po více než dvaceti letech vydat, byla jak stránková korektura knihy, tak překladatelovy rukopisy považovány za ztracené, a to i samotným překladatelem. Díky úsilí editorky Barbory Chybové se je nedlouho před básníkovou smrtí podařilo nalézt. Edice přináší i další Brouskovy překlady Hölderlina, do původního svazku nezahrnuté. Opatřena je podrobnými komentáři k dílu Brouskovu i Hölderlinovu. Svazek ukazuje Antonína Brouska jako mimořádného básníka, jehož překlady starší německé poezie, díla Hölderlinova i německé poezie moderní patří k důležitým hodnotám českého básnického překladu a české poezie vůbec.

Kniha německého autora (1458–1521), která vyšla prvně roku 1494 v Basileji a v latinském překladu se rozšířila po Evropě, je alegorickou satirou na nepravosti tehdejší společnosti. Obsahuje sbírku varujících příkladů bláznů-hříšníků, kteří se proviňují nejrůznějšími morálnímipřečiny, jak je kategorizovala církev. Kniha je poutavou rekonstrukcí modelu středověkého světa v předvečer renesance. Neobyčejný ohlas i trvalá působivost „Lodi bláznů“ spočívají v neposlední míře i na faktu, že vyšla v mimořádně zdařilém ilustrovaném vydání. Sto pět dřevorytů prvního vydání představuje práci několika kreslířů a rytců, lví podíl však na nich má tak zvaný „Hauptmeister“, jemuž je připisováno 73 dřevorytů, právě těch nejzdařilejších. Dnešní badatelé považují za téměř jisté, že jím nebyl nikdo menší než mladý Albrecht Dürer, který ve svých „vandrovních letech“ (mezi r. 1492 a 1494) pobýval i v Basileji.