Matthew Fox Pořadí knih

Název této knihy je záměrně provokativní. Je opravdu duchovní život muže skrytý nebo dokonce utajený? Jaké pro to máme důkazy? A je-li tomu tak, proč? K jakým to vede následkům a je možné, aby se spiritualita muže stala přístupnější a byla přijata jak jednotlivci, tak společností? Jedním z nejlépe střežených tajemství naší kultury je, že mnoho mužů je ve skutečnosti hluboce spirituálně založeno a velice jim na jejich duchovním životě záleží. Je to tajemství, protože je to utajeno – a velmi často i jim samotným. Jindy to zase skrývají záměrně. Tato kniha se zabývá jednak důvody, proč tomu tak je a zároveň nabízí řešení, jak svou spiritualitu poznat a pochopit. Na základě deseti metafor a archetypů Mattew Fox zkoumá zkoumá možnosti, jak oživit zdravou maskulinitu, tedy zasvěcenou mužnost a tak dosáhnou toho nejlepšího a nejhlubšího v nás – našeho skutečného já.

Podtitul: Dialogy o nadlidských sférách a kosmických inteligencích Autoři se ve svých dialozích vydávají svébytnou cestou hledání pravdy o kosmických inteligencích, cestou vedoucí napříč obory a překlenující zdánlivou propast mezi tradičním chápáním mimolidských sfér a soudobým vědeckým poznáním. Snaží se nalézt spojnici mezi spirituálním a vědeckým pojetím univerza.

Autor podrobně rozebírá rozmanité podoby spirituality stvoření v dějinách křesťanství (zvláštní důraz klade na biblickou, antickou a středověkou tradici) a domýšlí, nakolik by tato křesťanská varianta hlubinné ekologie mohla být duchovní inspirací pro takové myšlení a jednání, jež by vedly k "uzdravení Matky Země" a jež by daly vzniknout "globální renesanci" - tedy kultuře rozvíjející úctu a toleranci k druhému člověku, k jiným náboženským a kulturním tradicím; kultuře zachovávající respekt k živé i neživé přírodě; kultuře partnerského vztahu mužů a žen.

Duchovní tradice Blízkého východu poukazují na to, že na každou větu svatých učení je třeba nahlížet alespoň ze tří hledisek: intelektuálního, metaforického a universálního (nebo mystického). Z prvního zvažujeme vnější, doslovný význam, z druhého zkoumáme, jakým způsobem se nám příběh může stát podobenstvím pro náš život nebo život společnosti. Z třetího dospíváme k prožití pravdy, na niž zkoumaná věta Písma míří. Tady musíme jít až za slovní pochopení a obsáhnout i bezeslovnou zkušenost, na kterou živá slova mystiků ukazují. Pro mystika z Blízkého východu, jako byl Ježíš, se tato hlediska navzájem nevylučují. Je proto dobré mít na paměti všechny možné významy posvátných slov modliteb a nechat je na sebe působit. Podle Fabre d’Oliveta spočívá tragédie moderních překladů bible přes řečtinu, jazyk zcela odlišný od hebrejštiny a aramejštiny Ježíšova původního jazyka, v důsledném okleštění mnoha významových rovin jednotlivých výroků pouze na materiální a zcela konkrétní pojmy. Na rozdíl od řečtiny nemá aramejština žádnou ostrou dělící čáru mezi prostředkem a účelem, mezi vnitřní kvalitou a vnějším jednáním. Svévolné hranice mezi „rozumem“, „tělem“ a „duchem“ zde vůbec nejsou přítomny. Nepřirozené vzájemné odloučení Boha, přírody a člověka, neznámé lidem, kteří žili svázáni se zemí, se vplížilo i do našeho jazyka. Ve srovnání s řečtinou a našimi moderními jazyky skýtá aramejština plynoucí a celostní vizi kosmu. Překlad Otčenáše, Blahoslavení a tří dalších Ježíšových výroků z evangelií z aramejštiny, původního Ježíšova jazyka, pořídil Neil Douglas-Klotz. Originální aramejský text, komentáře a modlitby těla. Předmluva Matthew Fox.