Niccolò Ammaniti Knihy

V románu Já se nebojím (r. 2001 odměněn cenou Viareggio) se ocitáme v malinké, geograficky blíže neurčené vesničce na jihu Itálie. Je horké léto roku 1978. Protagonisté románu jsou děti ve věku mezi 5 a 12 lety. Jedním z nich je Michele Amitrano, jenž se jako dospělý vypravěč vrací k událostem, které jej hluboce poznamenaly. Já se nebojím je syrový a něžný román o krutosti světa, o předčasném loučení s časem dětských her a bezstarostnosti a také o boji s děsem a strachem, který si v sobě nosí každý člověk.

Knihu lze označit za Bildungsroman, citová výchova hlavního dětského hrdiny je hlavním motivem díla, které ale nabízí i nečekaně silný milostný příběh hrdinovy staropanenské učitelky a místního poněkud omšelého playboye.

Nevinnou lží začíná příběh několika dnů, během nichž introvertní Lorenzo, čtrnáctiletý „chlapec z dobré rodiny“ hodlá v utajení strávit zimní prázdniny ve vybavené sklepní místnosti domu, místo na lyžích se spolužáky, jak namluvil matce. Jeho představu blaha, kdy nemusí předstírat, že „je jako ti druzí“ a může se věnovat svým poněkud solipsistickým zálibám, nečekaně naruší vpád jeho nevlastní sestry Olivie. Dvě neurotické bytosti se zpočátku střetnou, každá ponořena do vlastních problémů, ale v dobrovolné izolaci od vnějšího světa se mezi nimi začne vytvářet pouto spiklenectví. Lorenzo se dovídá mnoho o sobě samém a Olivia nachází citový vztah, po jakém nepřiznaně toužila. Ammaniti tak na malém prostoru a bez velkých slov dokázal vystihnout tajemství přechodu od dospívání k dospělosti.“

Ein kokainsüchtiger Chirurg plant einen teuflischen Coup. Eine harmlose Liebesgeschichte weitet sich aufgrund von Missverständnissen zu einer verhängnisvollen Affäre aus. Der berufliche Ehrgeiz lässt einen Polizisten zum Mörder werden ┤

Książka przerażająca i bardzo prawdziwa. Należy sięgać po nią z rozmysłem! Niccolo Ammaniti, młody włoski pisarz po raz pierwszy tłumaczony na język polski, jest literackim sobowtórem Quentina Tarantino i Pedro Almodovara, uczniem Roberta Altmana i Woody Allena. Krótkie kadry, splątane wątki, wielki finał. Czytelnik szybko traci orientację, czy zatapia się w lekturze, czy jest widzem i podgląda wraz z kamerą życie innych. Granica dobrego smaku nie zostaje przez autora przekroczona: forma sprawia, że to co opisywane jest tylko prawdopodobne, a to co podglądane jest tylko możliwe.

Un'analisi del rapporto padre/figlio nell'adolescenza in un libro scritto a quattro mani e due voci ben distinte. Un padre psicoanalista prende spunto dai racconti del figlio (il quale è nella realtà e nel libro uno scrittore "giovanilista" molto interessante) per commentare i passi più difficili del rapporto. I capitoli saggistici e narrativi si alternano, in un libro-dialogo tutt'altro che tradizionale.

L'estate più calda del secolo. Quattro case sperdute nel grano. I grandi sono tappati in casa. Sei bambini, sulle loro biciclette, si avventurano nella campagna rovente e abbandonata. In mezzo a quel mare di spighe c'è un segreto pauroso, un segreto che cambierà per sempre la vita di uno di loro.

Rino e Cristiano Zena sono padre e figlio, e sono una famiglia, perché la madre se n'è andata e loro vivono soli. Cristiano potrebbe essere un adolescente come tanti, ma è Rino a non essere un padre come gli altri: disoccupato, emarginato, violento, alcolista, tenuto sotto controllo dall'assistenza sociale che minaccia di revocargli la custodia del figlio. Rino tuttavia ama Cristiano e si dedica a lui: con tenerezza, con affetto vero lo educa alla violenza e al culto della forza. Con i suoi amici Danilo e Quattro Formaggi non costituisce soltanto un trio di balordi, ma un vero e proprio clan, appassionato e affettuoso, che si prende cura del ragazzo. Alle loro vicende si intrecciano quelle della ragazzina di cui Cristiano è segretamente innamorato, Fabiana, e della sua amica Marina.

Due racconti - uno dei quali inedito - scritti a a quattro mani da Nicolò Ammaniti e Antonio Manzini, che mostrano al meglio la vena grottesca, divertente e allo stesso tempo intrisa di malinconia che caratterizza il grande autore di capolavori come Io non ho paura e Come Dio comanda (premio Strega 2007). L'esilarante, intensa, straziante lettura degli autori rende questi testi due autentici piccoli capolavori teatrali.