František Novotný Pořadí knih (chronologicky)

Již nikoliv Platónův tradiční charakter Sókratés, nýbrž bezejmenný athénský host rozmlouvá v horkém prostředí Kréty spolu s místním zákonodárcem Kleiniou a spartským občanem Megillem o ideálním státním zřízení. Zákony jsou zřejmě posledním Platónovým dílem, a tato skutečnost přímo vybízí k jejich srovnávání s dřívější Ústavou a ke sledování Platónova myšlenkového vývoje.

Tetralogie "O Platonovi" : jedná se o jedinečnou tetralogii, která je dosud jediným komplexním dílem o Platonově životě a filozofii v českém jazyce. Autor nám zanechal nejen velmi čtivý text, ale i dílo, které poskytuje řadu odkazů do knih samotného Platona. Každý díl obsahuje rozsáhlý rejstřík osob a termínů, o nichž je v díle pojednáno, a samozřejmě i podrobný obsah, díky kterému se v knize čtenář snadno orientuje. První tři díly (Život, Dílo, Filozofie), které vydal v Praze Jan Laichter v letech 1948-49, přinášejí popis Platonova života, přehled moderního bádání, tradici rukopisnou, především však rozbor díla, a to jak po stránce filozofické, tak i společenské a filologické. IV. díl (Druhý život) vyšel až po smrti autora, v roce 1970. Zde se profesor Novotný pokusil zachytit dějiny a působení platonismu od dob starověku až po novodobou filozofii. Svým rozsahem a úplností je tetralogie "O Platonovi" dílem, které je i ve světové literatuře zcela ojedinělé. Kniha byla vydána za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

Jedná se o jedinečnou tetralogii, která je dosud jediným komplexním dílem o Platonově životě a filozofii v českém jazyce. Autor nám zanechal nejen velmi čtivý text, ale i dílo, které poskytuje řadu odkazů do knih samotného Platona. Každý díl obsahuje rozsáhlý rejstřík osob a termínů, o nichž je v díle pojednáno, a samozřejmě i podrobný obsah, díky kterému se v knize čtenář snadno orientuje. První tři díly (Život, Dílo, Filozofie), které vydal v Praze Jan Laichter v letech 1948–49, přinášejí popis Platonova života, přehled moderního bádání, tradici rukopisnou, především však rozbor díla, a to jak po stránce filozofické, tak i společenské a filologické. IV. díl (Druhý život) vyšel až po smrti autora, v roce 1970. Zde se profesor Novotný pokusil zachytit dějiny a působení platonismu od dob starověku až po novodobou filozofii. Svým rozsahem a úplností je tetralogie „O Platonovi“ dílem, které je i ve světové literatuře zcela ojedinělé. Kniha byla vydána za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

Tetralogie „O Platonovi“: jedná se o jedinečnou tetralogii, která je dosud jediným komplexním dílem o Platonově životě a filozofii v českém jazyce. Autor nám zanechal nejen velmi čtivý text, ale i dílo, které poskytuje řadu odkazů do knih samotného Platona. Každý díl obsahuje rozsáhlý rejstřík osob a termínů, o nichž je v díle pojednáno, a samozřejmě i podrobný obsah, díky kterému se v knize čtenář snadno orientuje. První tři díly (Život, Dílo, Filozofie), které vydal v Praze Jan Laichter v letech 1948–49, přinášejí popis Platonova života, přehled moderního bádání, tradici rukopisnou, především však rozbor díla, a to jak po stránce filozofické, tak i společenské a filologické. IV. díl (Druhý život) vyšel až po smrti autora, v roce 1970. Zde se profesor Novotný pokusil zachytit dějiny a působení platonismu od dob starověku až po novodobou filozofii. Svým rozsahem a úplností je tetralogie „O Platonovi“ dílem, které je i ve světové literatuře zcela ojedinělé. Kniha byla vydána za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

1. díl tetralogie o Platónovi se věnuje Platónovu životu. Reprint vydání z r. 1948. Tetralogie „O Platonovi“: jedná se o jedinečnou tetralogii, která je dosud jediným komplexním dílem o Platonově životě a filozofii v českém jazyce. Autor nám zanechal nejen velmi čtivý text, ale i dílo, které poskytuje řadu odkazů do knih samotného Platona. Každý díl obsahuje rozsáhlý rejstřík osob a termínů, o nichž je v díle pojednáno, a samozřejmě i podrobný obsah, díky kterému se v knize čtenář snadno orientuje. První tři díly (Život, Dílo, Filozofie), které vydal v Praze Jan Laichter v letech 1948–49, přinášejí popis Platonova života, přehled moderního bádání, tradici rukopisnou, především však rozbor díla, a to jak po stránce filozofické, tak i společenské a filologické. IV. díl (Druhý život) vyšel až po smrti autora, v roce 1970. Zde se profesor Novotný pokusil zachytit dějiny a působení platonismu od dob starověku až po novodobou filozofii. Svým rozsahem a úplností je tetralogie „O Platonovi“ dílem, které je i ve světové literatuře zcela ojedinělé. Kniha byla vydána za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

Osmí svazek ediční řady Platónovy spisy. Šesté opravené vydání.

Druhý svazek ediční řady Platónovy spisy. Čtvrté opravené vydání.

Dialogy. Timaios líčí vznik světa, znovuobnovení učení o idejích za pomoci pythagorovské číselné spekulace; Kritiás je nedokončený, obsahuje „politický mýtus“ o Atlantidě. Dotisk třetího opraveného vydání z roku 2003.

Platónův dialog představuje Sokratovu diskusi o návštěvě sofistů Euthydéma a Dionýsodora, přičemž zdůrazňuje jejich používání logických klamů. Prostřednictvím této satirické výměny text kritizuje klamné argumenty, které sofisté používají, a ukazuje kontrast mezi skutečným filozofickým zkoumáním a povrchní rétorikou. Interakce zahrnuje také různé mladíky, což zdůrazňuje vzdělávací kontext dialogu a širší důsledky sofistiky ve společnosti.

Závěrečný, čtvrtý svazek díla Františka Novotného, profesora klasické filologie na univerzitě J. E. Purkyně v Brně. Svazek obsahuje přehled dějin platonismu od Platónovi smrti po současnost se zvláštním zřetelem na jednotlivé osobnosti činné v těchto dějinách. Předchozí tři svazky sejmenovaly Život, Dílo a Filosofie.

Ačkoliv bylo první vydání Základní latinské mluvnice určeno pro potřeby středoškoláků, tato učebnice dnes patří mezi nejpodrobnější latinskou mluvnici využívanou i na vysokých školách. Je rozdělena na morfologickou a syntaktickou část a probírané jazykové jevy jsou podloženy množstvím ukázek klasických autorů.

Přepracované a doplněné vydání předválečného díla, které bylo určeno pro potřeby gymnasií a vysokých škol. U každého uvedeného hesla, která byla uváděna v latinských překladech a knihách pro potřeby škol i veřejnosti, jakož i dostupných historických knih v latinském originále, jsou uvedeny i jazykové souvislosti a české výrazy, i podobné a příbuzné.

Překladatel a předný znatel Platona po 1. dílu životopisném studuje nyní jeho dílo: jak se texty zachovaly jak byly podrobeny textové kritice, jaké jest jejich časové zařazení. Dále podává obsahy a rozbory jednotlivýchPlatonových dialogů a posléze studuje vlastní umění dialogu, jazyk a sloh, přirovnání a metafory. Rejstřík jmenný i věcný, obrazové přílohy.

Platon se představuje jako výjimečně nadaný vypravěč, který dokázal pomocí mnoha drobných detailů zobrazit svůj filozofický pohled na lásku ve všech jejích nuancích i záludnostech a který proto zvolil nanejvýš vhodné prostředí, prostředí přátelského setkání u vína, prostředí symposia.

Gorgias je jeden z Platónových dialogů. Zabývá se rozdílem mezi uměním (skutečné dobro) a zběhlostí (zdánlivé dobro, lest), a tím i problémem spravedlnosti. „Veškeré vědění oddělené od spravedlnosti není moudrost, ale lest.“ Hlavním problémem v textu jsou rozdílné názory Sókrata a Gorgia (později i Póla a Kallikla) o pojetí umění. Veškeré vysvětlování se odehrává na příkladě rétoriky. Gorgias ji pokládá za umění. Zpočátku tvrdí, že je jejím předmětem spravedlivé. Sókratés později dokáže na nesčetných příkladech, že tomu tak není a proč.

Platónův dialog Faidón líčí poslední den Sokratova života. Filosof nejprve odešle domů manželku a děti a pak s přáteli probírá důkazy pro posmrtnou existenci duše a její nezávislost na těle

V úvodu tohoto dialogu se setkáváme s Hippokratem, který žádá Sókrata, aby se za něj přimluvil u Prótágora. Hippokratés se chce u tohoto slavného sofisty učit. Hippokratés totiž ví, že sofista umí udělat člověka dovedným řečníkem. Slyší od Sókrata výstražná slova, jak je nebezpečné kupovat od sofistů nauky, o kterých není jisto, zda-li budou prospěšné či škodlivé. Nato přichází Sókratés s Hippokratem za Protágorou, kde hlavním tématem dialogu je, zda-li jde učit zdatnosti

O pravosti těchto čtyř dialogů se mezi badateli vedou spory.

Dialog Sókrata a Faidra o lásce a krásnu. 5., opr. vydání

Pojem lásky byl u Řeků zosobněn v mužském bohu Erótovi, který hrál důležitou roli v mýtech o vzniku světa. Podle Hésiodovy Theogonie byl Erós nejkrásnější mezi nesmrtelnými bohy, přemáhající mysl všech bohů a lidí. V orfické kosmogonii se vypráví, že z vejce vznikl Erós ploditel. Jeho význam pro občanské soužití je klíčový, neboť Erós je bohem mužnosti, původcem svazků mezi muži. Tyto svazky, i když smyslné, ovlivňují závodění v tělocvičnách, politice a válečném životě. Sparťané a Kréťané mu obětovali před bitvami, a Charmos mu postavil oltář před akademií. Platón v dialogu Symposion zkoumá lásku a její účinky, přičemž se soustředí na myšlenku, že láska vede k nejvyššímu poznání. Symposion, což není jen hostina, ale družná zábava po jídle, se koná na oslavu vítězství Agathóna. Hosté se dohodnou na oslavě Eróta, přičemž každý pronáší svou řeč. Sókratés, inspirován Diotimou, ukazuje, že láska je touha po dokonalosti, a vede duši k poznání ideální krásy. Erós spojuje smyslnost s nadsmyslnem. Alkibiadův příchod na konci dialogu doplňuje téma, když chválí Sókrata jako vítěze nad smyslností. Sókratova řeč o Erótovi a jeho filozofické myšlení tak zůstávají trvalým objevem Platónova díla.

Veleslavný Platónův dialog věnovaný výkladu pojmu 'jedno' a překvapivým (aporetickým) důsledkům jeho filosofického používání.

Latinsko-český slovník k potřebě gymnasií a reálných gymnasií

Třináctý svazek ediční řady Platónovy spisy. Čtvrté, opravené vydání

Chronologicky navazující dialogy. V prvním jde Sókrates k soudu, ve druhém je souzen a ve třetím čeká v cele na vykonání rozsudku a odmítá útěk.

Sokratovský dialog se snaží najít výměr pojmu "vědění".

Gorgias je jeden z Platónových dialogů. Zabývá se rozdílem mezi uměním (skutečné dobro) a zběhlostí (zdánlivé dobro, lest), a tím i problémem spravedlnosti. „Veškeré vědění oddělené od spravedlnosti není moudrost, ale lest.“ Hlavním problémem v textu jsou rozdílné názory Sókrata a Gorgia (později i Póla a Kallikla) o pojetí umění. Veškeré vysvětlování se odehrává na příkladě rétoriky. Gorgias ji pokládá za umění. Zpočátku tvrdí, že je jejím předmětem spravedlivé. Sókratés později dokáže na nesčetných příkladech, že tomu tak není a proč.

Dialog o tom, v čem záleží dobro pro člověka. Třetí opravené vydání

Ústava má formu velice rozsáhlého dialogu, ovšem nepřímého: Sókratés zde vypráví o rozhovoru, jehož se účastnili také Glaukón, Polemarchos, Thrasymachos, Adeimantos, Kefalos a Kleitofón. Má deset knih a hlavním tématem díla je spravedlnost na úrovni jedince i státu, kniha se však dotýkái mnoha dalších oblastí, včetně umění, výchovy, práva, vědy atd. V sedmé knize, věnované hlavně vědám a vzdělávání, je jeden z nejslavnějších Platónových textů, Mýtus o jeskyni (514a-518a). Spolu s jedním z posledních Platónových děl, Zákony, zakládá Ústava zvláštní žánr utopie, myšlenkového experimentu s možnostmi spravedlivého uspořádání lidských společností.

Dialogy mezi Sokratem, Timaiem, Kritiem a Hermokratem tvoří dvě z posledních Platónových prací. V Timaiovi podává podrobný popis světa, v němž žijeme, a popisuje kosmos složený ze čtyř prvků - země, vzduchu, ohně a vody - které se kombinují a dávají existenci všem věcem. Zkoumá původ vesmíru, života a lidstva, přičemž vymezuje nejen fyzikální zákony, ale také metafyzické a náboženské principy. Tato práce zůstala po dvě tisíciletí paradigmatem vědy. Tajemný úvod k Timaiovi obsahuje první literární zmínku o Atlantidě, zatímco fragmentární Kritias, nedokončený autorem, poskytuje fascinující popis ideální společnosti ztraceného kontinentu, kterou Kritias tvrdí, že vytvořili božští potomci Poseidona.

Latinsko-český slovník k potřebě gymnasií a reálných gymnasií. Vydání páté, opravené.