Constance Garnett byla anglická překladatelka ruské literatury. Byla jednou z prvních, kdo uvedl díla Lva Tolstého, Fjodora Dostojevského a Antona Čechova anglicky mluvícímu publiku. Její překlady zásadně ovlivnily vnímání ruské literatury v anglicky mluvícím světě. Díky ní se tito autoři stali široce dostupnými a oblíbenými.
Román o čtyřech dílech s epilogem.
Vedle Zločinu a trestu, Idiota a Běsů jsou Bratři Karamazovi jedním z vrcholných románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele „karamazovštiny“, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazovové: otec Fjodor i bratři Ivan, Dmitrij a Aljoša. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem století, dítětem nevíry a pochybností. Tato monumentální syntéza autorových náboženských, filosofických a etických názorů Dostojevského je zároveň i vyvrcholením jeho spisovatelské a duchovní cesty.
Dostojevského román Idiot zcela jistě patří do zlatého fondu světového písemnictví, ač toto smutné poselství o mravních hodnotách lidské existence vyšlo poprvé již roku 1868, lze je bezesporu označit za nadčasové. Kníže Myškin, zchudlý a epilepsií postižený mladý muž, se vrací ze švýcarského sanatoria mezi "civilizovanou" ruskou společnost a upadající šlechtu. Jeho bezelstnost, vnitřní čistota a schopnost milovat druhé až k sebeobětování však budí u ostatních neporozumění a odpor. Seznamuje se s kupcem Parfenem Rogožinem, kterého žárlivost dovedla až k vraždě., v Myškinových očích ovšem není Rogožin zločinec, ale především nešťastný člověk, a tento pro okolí nepochopitelný postoj vynese knížeti přídomek idiot. Hlavní potíž je však v tom, že Myškin svou filozofií pokory a všelásky přivádí do neštěstí i ty, které miluje, a nakonec sám sebe...
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají.
Man is sometimes extraordinarily, passionately, in love with suffering...
205 stránek
8 hodin čtení
Fyodor Dostoyevsky was born on 11th November 1821. He was introduced to literature very early. At age three, it was heroic sagas, fairy tales and legends. At four his mother used the Bible to teach him to read and write. His immersion in literature was wide and varied. His imagination, he later recalled, was brought to life by his parents' nightly readings. On 27th September 1837 tragedy struck. Dostoyevsky's mother died of tuberculosis. Dostoyevsky and his brother were now enrolled at the Nikolayev Military Engineering Institute, their academic studies abandoned for military careers. Dostoyevsky disliked the academy, his interests were drawing and architecture. His father died on 16th June 1839 and perhaps triggered Dostoyevsky's epilepsy. However, he continued his studies, passed his exams and obtained the rank of engineer cadet. Dostoyevsky's first completed work was a translation of Honoré de Balzac's novel Eugénie Grandet, published in 1843. It was not successful. He believed his financial difficulties could be overcome by writing his own novel. The result was 'Poor Folk', published in 1846, and a commercial success. His next novel, 'The Double', appeared in January 1846. Dostoyevsky now became immersed in socialism. However, 'The Double' received bad reviews and he now had more frequent seizures. With debts mounting he joined the utopian socialist Betekov circle, which helped him to survive. When that dissolved he joined the Petrashevsky Circle, which proposed social reforms. The Petrashevsky Circle was then denounced and Dostoyevsky accused of reading and distributing banned works. Arrests took place in late April 1849 and its members sentenced to death by firing squad. The Tsar commuted the sentence to four years of exile with hard labour in Siberia. His writings on these prison experiences, 'The House of the Dead' were published in 1861. In Saint Petersburg that September he promised his editor he would deliver 'The Gambler', a novella on gambling addiction, by November, although work had yet to begin. It was completed in a mere 26 days. Other works followed but a different approach helped immensely. In 1873 'Demons' was published by the "Dostoyevsky Publishing Company". Only payment in cash was accepted and the bookshop was the family apartment. It sold around 3,000 copies. However, Dostoyevsky's health continued to decline, and in March 1877 he had four epileptic seizures. In August 1879 he was diagnosed with early-stage pulmonary emphysema. He was told it could be managed, but not cured. On 26th January 1881 Dostoyevsky suffered a pulmonary haemorrhage. After the second the doctors gave a poor prognosis. A third haemorrhage followed shortly afterwards. Fyodor Dostoyevsky died on 9th February, 1881.
