Vlastimil Podracký Knihy

Návrat k rodině, k občanské společnosti, k obci, k národu a ke státu Otázka, zda je důležitější jednotlivec nebo společnost, mne vede k názoru, že nejdůležitější je lidský rod a jeho fyzické i kulturní zachování. Trvalý lidský rod vyžaduje domov - prostředí k dobrému životu, kolektiv ke spolupráci, štěstí a reprodukci. Pokud se jednotlivec stane účelem sám o sobě, přestane považovat za důležité hodnoty jej přesahující – rodinu, obec, národ a stát. Příliš mnoho lidí se dnes „osvobodilo“ z pout domova, zbavilo se zodpovědnosti za prostředí, které člověka zplodilo a vychovalo. Neukotveni se pohybují světem fyzicky nebo ve svých myslích, bez pevných vazeb k jiným, unikají přirozeným povinnostem ke svému rodu a kultuře předků, spoutáni jen svojí nicotou. Souboru takových odloučenců je potom lhostejné v jakém stavu po sobě zanechají domov a celou zemi. Společnost může být špatná, instituce mohou být zneužity k nadvládě jednotlivců nebo skupin, jen společnost, na jejíž tvorbě se člověk podílí, je správná. Otevřený světový prostor neposkytuje člověku pravomoci něco ovlivňovat, pravomoci může mít jen v domově. Není trvale možný jiný svět než svět domovů.

3. kniha série Prorocká trilogie. Třetí svazek volné sci-fi trilogie nás tentokrát přenáší o tisíce let nazpět. Autor dobře ví, že základní motivy a pohnutky lidského jednání se v proudu staletí nemění, že „po nás potopa, hlavně si užít" platilo kdysi jako dnes. Proto může do kulis starověku zasadit příběh veskrze současný a umocnit jej parafrází jedné z nejvarovnějších událostí lidských dějin. Monumentální triptych Vlastimila Podrackého, jehož časový záběr překlenuje téměř pět tisíc let dějin lidstva. Přesto – či právě proto – promlouvá varovně k člověku naší doby, pokud je ochoten slyšet. Žánr science fiction si obvykle spojujeme s představami o vědeckém a technologickém rozvoji lidstva. Podracký je si dobře vědom, že hodnota těchto vymožeností a poznatků je ryze instrumentální. Známe však cíl, jehož bychom chtěli dosáhnout? To je ústřední téma celé trilogie.

2. kniha série Prorocká trilogie. Žánr science fiction si často spojujeme s představami o budoucím vědeckém a technologickém rozvoji lidstva. U Vlastimila Podrackého tomu tak není. Je si totiž vědom toho, že veškeré lidské poznatky jsou pouhé nástroje, že jejich hodnota je ryze instrumentální. Známe však cíl, jehož bychom chtěli dosáhnout? To je ústřední téma Podrackého tvorby. V knize Poslední člověk se Podrackému stal východiskem další a rovněž stále naléhavější fenomén naší současnosti – postupná virtualizace lidského života a stále častější vyhledávání úniků do „matrixových" světů, umožňujících splnit si bez většího úsilí jakékoliv sny a představy. Podracký je ve své projekci budoucnosti opět důsledný. Příběh Bogadyra a jeho přátel nám ukazuje, kam až může dospět snaha dojít osobního blaha na úkor odpovědnosti za samotné zachování existence lidského rodu. Ve 32. století již není civilizačních střetů. Zbývá najít odpověď na otázku: Žijí ještě někde lidé?

Memoárový román zpracovaný Vlastimilem Podrackým podle vyprávění Josefa Koudelky, který prožil dvě desítky let v nápravných zařízeních komunistického režimu (1948-1968), účastnil se dvou útěků včetně známého útěku z Kartouz v r. 1959. K tomu přidává autor svědectví ze svého dětství a mládí, které prožíval v rodině politického vězně.

1. kniha série Prorocká trilogie. Už dnes je Čína velmoc, s níž svět musí počítat. A do budoucna bude hrát roli ještě větší. Islám je náboženství, které díky vysoké natalitě svých vyznavačů a ještě mnohem více pro svou enormní vůli k moci působí poslední půlstoletí vrásky nejen západním zemím. A bude působit i nadále. A levicový liberalismus, třebaže je to ideologie, která v průběhu doby napáchala – skryta pod různými pláštíky – dost škody a zla na to, aby se s ní naše civilizace nadobro rozloučila, je stále určujícím faktorem dnešní doby. Deformuje i nadále myšlení západního světa a nejspíše ještě i nějaký čas deformovat bude. Z takových předpokladů autor vyšel a vystavěl na nich svůj příběh, který se odehrává během 22. století. Domyslel současné trendy do důsledků a na stránkách knihy vykreslil svou vizi budoucnosti tak, jak si ji představuje. Vizi světa, kde roli světového četníka převezme po Spojených státech právě Čína, a to včetně souboje s radikálním islámem. Ten mezitím opanoval nejen Evropu, ale nebezpečně se šíří po světě v odvěké touze přivést veškeré lidstvo zpět do náruče Alláhovy…

Osobní příběh Vladimíra Hučína je rozdělen na tři díly. První díl popisuje dobu komunistického režimu a osudy V. Hučína a dalších postav v této době. Druhý popisuje období působení V. Hučína v Bezpečnostní informační službě a příběhy s tím spojené a třetí díl se zabývá obdobím po roce 2000.

Ve svém novém díle Zkáza nebo zachování navazuje autor na svoje předcházející díla a upozorňuje na úpadek Západní civilizace, který na rozdíl od jiných autorů vidí především v úpadku přirozenosti, sounáležitosti a v pýše lidského rozumu. Je v souladu s jinými autory ohledně projevů dekadence, ale důvody vidí hlouběji a hledá esenciální příčinu dekonstrukce civilizace. Odloučení od přirozenosti nevidí jen rozchodem s přírodou živitelkou, ale i ztrátou přirozených instinktů rodinných a ztrátou identity s rodným společenstvem (s národem a státem). Výsledkem je člověk egocentrista zaměřený na uspokojování smyslových požitků a ekonomické zájmy, člověk ztrácející též kolektivní ctnosti (sounáležitost, věrnost, vděčnost, jednotu, úctu, solidaritu), které mizí jako nepotřebné s poklesem významu společenstev. Nastává anomie a neschopnost morálního nadhledu nutného k spravedlivému posouzení. Roli hrají jen osobní zájmy a účelová sdružení. Lidská práva se stávají pouze nástrojem organizovaných zájmů k omezení svobody jiných. Výsledkem jsou viditelně nesymetrické požadavky na lidská práva (pro někoho platí, pro jiného ne) a naprostá ztráta spravedlivého úsudku