Jiří Kuběna

PhDr. Jiří Kuběna, vlastním jménem Jiří Paukert, (31.5.1936 Prostějov – 10.8.2017 Znojmo) byl moravský básník a historik umění, představitel generace tzv. šestatřicátníků (spolu s Václavem Havlem, Pavlem Švandou, Violou Fischerovou nebo Věrou Linhartovou).

Byl synem Františka Paukerta a sochařky Hedviky Paukertové (roz. Vocilkové). Po maturitě na gymnasiu v Brně (1954) vystudoval v letech 1954–1959 dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (prof. A. Kutal, V. Richter). V letech 1959–2006 byl zaměstnán jako odborný pracovník Krajské státní správy památkové péče a ochrany přírody v Brně, v letech 1994–2006 jako kastelán hradu Bítov. Je autorem několika monografií o památkách na jižní Moravě. Koncem 50. let a 60. letech se zúčastnil neoficiálních literárních večerů spolu s Václavem Havlem a Věrou Tobolovou. Před rokem 1989 publikoval vlastní básně téměř výlučně v samizdatu a v exilu, s výjimkou několika kratších textů, které vydal v době kulturního uvolnění kolem r. 1968. Po roce 1989 se stal kastelánem hradu Bítova, kde trvale žil a kde v 90. letech uspořádal několik celostátních setkání českých básníků a kritiků. V 90. letech vydával časopisy Box a Vetus via. Kromě řady básnických sbírek vydal básnický výbor Krev ve víno, knihu esejů Paní na Duze a knihu vzpomínek Paměť básníka. Nakladatelství Host dokončuje vydání celého jeho souborného díla v osmi svazcích. V roce 1998 byl prezidentem Václavem Havlem vyznamenán Medailí Za zásluhy v oblasti kultury a umění I. stupně. Sám se hlásil k monarchismu, monarchii viděl jako ideální alternativu k nefunkční demokracii (již považoval za nevhodnou pro větší státní celky) nebo autoritářství. Ovšem i parlamentní monarchie, kde má panovník poue symbolickou roli, pokládal za vhodnější než republiku, neboť panovník je zosobněním národní a státní identity. Rozpad Rakouska-Uherska byla podle něj pro český národ velká škoda v rovině ekonomické i duchovní. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák. Bývá považován za nejvýznamnějšího homoeroticky orientovaného básníka v současné české literatuře, "mužský éros" je významně přítomen v jeho tvorbě. Hlásil se ke konzervativnímu katolictví a v jeho díle se vyskytují i četné duchovní a náboženské motivy. Byl významným inspirátorem několika mladších básníků (Pavel Petr, Aleš Kauer aj.). Zemřel po delší nemoci ve Znojmě v nemocnici ve čtvrtek ráno dne 10. srpna 2017. Pohřben byl na starém hřbitově Bítova naproti hradu, kde do smrti bydlel.