Výborem z básní, prózy a korespondence spolu s obsažným úvodním slovem a množstvím dokumentárních fotografií je čtenáři přiblížen jeden z „prokletých básníků“, člověk pohnutých až románových životních osudů a tvůrce,který svým dílem vzrušoval a vzrušuje vždy nové generace básníků i čtenářů.
Sbírka veršů německého básníka, pražského rodáka, básníka po určitou dobu odmítaného pro „filosofický idealismus“ a pro náboženskou symboliku. Zahrnuje verše s náměty přírodními, milostnými, verše odrážející úzkost,stesk,osamělost, verše nesené tichými vzpomínkami a meditacemi, verše evokující biblické příběhy a cirkevní tradici, verše adorační.
Podtitul: A jiné pohádky školní a předškolní. Osm pěkných a zajímavých pohádek: Jak se cvrček houslista nedostal na plakáty; Co dělá vítr, když nefouká; O spasiteli Pančovi, o jeho černém psu Hadrovi a o bílých rybkách; Pohádka o psí věrnosti, jak jí vypravoval Pančovi jeho nejlepší přítel; Jedna pohádka školní se zvoncem na konci; Druhá školní pohádka (nejprve bez hodin a pak o nich); Jak zvířata zavřela lidi do klece; Pohádka o čokoládové princezně Datličce a o mýdlové bublině.
Dva oddíly, Milost milosti a Milost, milosti, přináší jednak básně milostné až galantní, jednak průhledy do „věcí veřejných“. Zastoupeni jsou největší mistři francouzské poezie a knihu doplňuje překladatelova studie Sen o sonetu, vyprávějící příběh této formy od jejího vzniku až po současnost.
Osobní zpověď básníka, esejisty a proslulého překladatele francouzské, španělské a především latinskoamerické literatury. Knížka memoárů přináší řadu méně známých faktů z autorovy literární a překladatelské činnosti a je především svědectvím jeho lidského a profesionálního usilování. V neposlední řadě pak je dokladem kulturní politiky československého státu od roku 1945 po druhou polovinu devadesátých let. Nemálo závažná je ta část memoárů, kde autor vzpomíná na léta rezistence a období před 2. světovou válkou, což nabízí pozoruhodný pohled z úhlu dnešního pojímaní skutečnosti.
Sbírka poezie andaluského autora, tvořená v letech 1924–1927.
Kniha měla vyjít r.1970, ale sazba byla normalizátory rozmetána. Vyšla až v r. 1991. Útěk z terezínského transportu smrti, bídná lékařská praxe pod cizím jménem v Haličské Zamosči a maďarské Bárcsi, neustálý strach z prozrazení, další útěky, zajetí, výslechy, a nakonec internace v koncentračním táboře - to vše hrdina knihy zakusil, než se mohl vrátit do osvobozené Prahy.
Dcery doňi Bernardy jsou ve věku na vdávání a nejraději by se pod horkým katalánským sluncem nechaly unášet vírem horečných rytmů temperamentního flamenka a topily se ve vlnách vášnivé lásky. Jenže matka dcery přísně hlídá, nepouští je z domu na krok a zdá se, že dívky místo manželství čeká spíš osud jeptišek. Až příchod tajemného Pepeho Romana zamíchá kartami osudu a rozpoutá nečekanou bouři. Drama Federica Garcíi Lorci do románové podoby převyprávěl Milan Bárta.
