Téma zdánlivé smrti, jejíž možnost děsila naše předky ještě v první půli minulého století, rezonovalo v prostředí české historiografie zatím jen slabě . Tuto mezeru nyní vyplňuje Václav Grubhoffer, který monografií navazuje na svůj dosavadní výzkum a publikační činnost. Díky zdařilému výběru pramenů, jejich pečlivé kriticea originální interpretaci vznikla práce, která má ambice oslovit jak odbornou, tak laickou veřejnost.
Tato kniha se zabývá knižní sbírkou italských tisků kněžny Marie Ernestiny rozené ze Schwarzenbergu, provdané z Eggenbergu. V první řadě šlo o rekonstrukci kněžniny „italské knihovny“, tedy o vytvoření katalogu nejen jazykových, nýbrž i autorských a tematických italik ze souboru eggenberské knižní sbírky uložené na zámku v Českém Krumlově, jež nesla kněžnino vlastnické supralibros „ME“. Na základě žánrové a obsahové analýzy tohoto jazykově italského, francouzského a německého souboru, jež čítal 289 katalogových položek, se autor pokusil odpovědět na v úvodu položené otázky – jakým způsobem se zrcadlila italská literární produkce pocházející ze 16. a 17. století, tedy z doby italského Cinquecenta a Seicenta, v knižní sbírce vzdělané středoevropské šlechtičny vrcholně barokní doby? Které literární žánry a konkrétní italské knihy eggenberská kněžna sbírala, případně i četla? Jinými slovy, předmětem bádání byl obraz dobové italské literatury, jak jej utvářel sběratelský a čtenářský zájem kněžny Marie Ernestiny z Eggenbergu. Je známou skutečností, že baroko si libovalo v zrcadlech. Zmíněná badatelská otázka tak byla i zrcadlově převrácena – jaký obraz o životě Marie Ernestiny z Eggenbergu utvářely knihy, jimiž se obklopovala?
Téma zdánlivé smrti, jejíž možnost děsila naše předky ještě v první půli minulého století, rezonovalo v prostředí české historiografie zatím jen slabě . Tuto mezeru nyní vyplňuje Václav Grubhoffer, který monografií navazuje na svůj dosavadní výzkum a publikační činnost. Díky zdařilému výběru pramenů, jejich pečlivé kritice a originální interpretaci vznikla práce, která má ambice oslovit jak odbornou, tak laickou veřejnost.
V blízkosti třeboňského rybníka Svět stojí pozoruhodná stavba. Ukrývá se mezi lesními velikány. Dýchá melancholií, vznešeností, tajemstvím. Je to chrám smrti, v němž mrtví Schwarzenbergové sní svůj věčný sen. Přitahuje naši pozornost jako vše, co nedokážeme racionálně vysvětlit a přesně pojmenovat. Co se skrývá pod závojem smuteční fasády? Co znamenala smrt pro představitele významného šlechtického rodu? Přestože nás nepřestává fascinovat výjimečný životní styl šlechty, víme dosud málo o jejích posledních věcech a jejich proměnách mezi dobou pompézního baroka a počátkem minulého století. Tato kniha poodkrývá závoj šlechtické smrti. Přibližuje poslední nemoci a životní chvíle knížat a kněžen ze Schwarzenbergu. Zve na velkolepé pohřební slavnosti, jež se stávaly příležitostí k veřejné demonstraci starobylého původu, divadlem pro lidi. Vysoká šlechta v něm neztrácela svou exkluzivitu ani ve století páry. Neobyčejně pevně lpěla na zachovávání rodinných tradic, věrně střežila odkaz předků. Vzdorovala novým představám o smrti, jež přinášelo evropské osvícenství. Jak ukázala i dlouhá cesta Schwarzenbergů za reprezentativními rodinnými hrobkami, osoby s modrou krví se nesmířily s osamocenou, hygienickou a anonymní smrtí moderní doby.