Novela autora proslulého zejména jedním z nejvýznamnějších děl americké literatury XX. století – generačním románem Kdo chytá v žitě – vypovídá o touze po nalezení smyslu života. Podle autora je „amatérským filmem“ citlivě zobrazujícím něžné vztahy matky a dvou nejmladších dětí rodiny Glassových; skutečně jde o vynikající rozbor rodinných vztahů. Dvacetiletá studentka anglistiky Franny si z pokoje mrtvého bratra vypůjčí knihu Poutníkova cesta vyprávějící o ruském venkovanovi, který se naučil zvláštní metodu neustálého modlení. Poté upadá do deprese, prodělá nervové zhroucení a její blízcí se jí snaží pomoci. Obsahem knihy jsou v podstatě tři velké rozhovory – mezi Franny a jejím chlapcem Lanem, mezi jejím bratrem Zooeym a matkou Bessie a konečně mezi Franny a Zooeym. Zooey, úspěšný herec, se jí snaží pomoci svými úvahami o víře v Boha a smyslu poctivé práce, zatímco maminka se snaží posílit Frannino tělo vydatnou slepičí polévkou. Nevšední knížka, která chytne u srdce.
