Novela Advent Islanďana Gunnara Gunnarssona (1889–1975) je malá perla světové literatury. Prostý, a přesto velkolepý příběh o shánění ovcí na zimu, tohoto každoročního rituálu hlavního hrdiny, vychází z autentického vyprávění místního farmáře Benedikta Sigurjónssona, přezdívaného Bensi z hor. Příběh je specificky islandský, ale právě díky realistické ukotvenosti v drsné, zasněžené přírodě severního Islandu poblíž jezera Mývatn nabyl obecnou platnost a je stejně aktuální i dnes. Zdánlivě banální vyprávění o pastýři, který při hledání posledních několika ovcí ze stáda dává v sázku vlastní život, má filozofický přesah a existenciální hloubku, o niž se významně zasluhuje Gunnarssonův styl. Gunnarsson vypráví úsečně a úspornými prostředky, vlastními středověkým ságám, jimž se mimochodem obdivoval a překládal je do dánštiny.
Román Nic je závažnou zprávou o mladých lidech a jejich hledání smyslu života. Pod tlakem vrstevníků se mohou snadno proměnit v násilnická monstra. Janne Teller otevřeně zobrazuje myšlení a chování studentů v dánském provinčním městě, což vedlo k zákazu knihy v Dánsku a následné celospolečenské diskusi. Po přeložení do 35 jazyků se prodalo přes jeden a půl milionu výtisků, a kniha se stala povinnou školní četbou v několika zemích. Hlavní postavou je Pierre Anthon, který na začátku školního roku prohlásí, že nic nemá smysl, a odmítá slézt ze stromu. Jeho spolužáci se snaží jeho názory zpochybnit, ačkoliv si nejsou jisti, zda nemá pravdu. Vytvářejí hromadu "smyslů" z oblíbených věcí, ale tlak na oběti se zvyšuje, což vyústí v tragické události. Kniha se dotýká témat osamělosti, odlišnosti a manipulace. Pierre, žijící v komunitě zaměřené na biopotraviny, se od ostatních dětí zásadně liší, což vyvolává agresivní chování jeho spolužáků. Dospělí hrají v příběhu okrajovou roli, zatímco děti se snaží řešit své problémy samy, ovlivněny komunitou vrstevníků a médii, která nabízejí návody na manipulaci.
È la Vigilia di un Natale freddo e nevoso, quando Odino, un vecchietto dalla lunga barba e un occhio solo, è costretto ad approdare con la sua slitta su un’isola senza nome, perché in una tempesta di meteoriti uno dei suoi cavalli si è azzoppato. Ha fretta: deve portare oscuri avvertimenti, ma ha perso la memoria e non ricorda più dov’è diretto né di quali presagi è messaggero. Né possono aiutarlo gli stupiti abitanti dell’isola, che da secoli non vedono stranieri: al di là delle infide scogliere che li circondano, esiste il Continente, ma da generazioni nessuno ha più provato a raggiungerlo e nessuno è mai tornato. Odino riuscirà prodigiosamente ad attraversare lo Stretto, per ritrovarsi di colpo in un mondo che somiglia molto al nostro, dove i regni del Nordmeridione, Nordsettentrione e Anticonord appaiono ironiche e divertenti stilizzazioni dei paesi scandinavi. Rinchiuso in ospedale come pazzo, finito su Internet con la sua bizzarra storia, Odino è presto al centro di contrastanti interessi: profeti millenaristi, fanatici religiosi e nazionalisti, politici, opportunisti di ogni tipo vogliono appropriarsi di lui, e mentre tutti cercano il modo per raggiungere l’isola misteriosamente inaccessibile, riscoperta su antiche mappe segrete, tra i regni del Nord si arriva all’orlo della guerra per il suo possesso. Nella tipica tradizione danese che fonde fiaba e assurdo, fantasia e parodia, sapere e umorismo, il romanzo parla in realtà di una società che è la nostra e di temi di estrema attualità: fanatismo ed estremismo, intolleranza e nazionalismo, e anche responsabilità individuale, religione ed etica, fede e dubbio, amore e li-bertà. Ma come ogni fantasy che si rispetti, un sottile gioco di ri-mandi a miti e simboli, rende più ricca e complessa l’allegoria: chi è veramente quell’Odino, bonaria versione del supremo dio del pantheon nordico, che parlando solo per massime e portando con sé la poesia e la semplicità di una saggezza antica, spinge ciascuno a rivelare la sua natura più profonda e a seguire il proprio destino? E non è forse il suo finale benvenuto ai suoi due corvi perduti la sola risposta possibile ai mali che ci affliggono? “Ben tornati, Pensiero, Memoria!” “Per sorte gli uccelli attendono noi tutti?
