With shades of Clarice Lispector, Mavis Gallant and Lucy Ellman, this late- period novel by the esteemed novelist, essayist, and film and literary critic Mieko Kanai – whose often dark and cynical work occupies something of a cult place within the Japanese canon – is a disconcerting and astute portrait of life in late-stage capitalist society.
Noriko vive una vita tranquilla, ma è bloccata in una palude di tristezza mascherata da abitudine. A cinquant'anni, la sua scrittura è ferma da mesi e nulla sembra andare per il verso giusto. In cerca di una svolta, visita un santuario shintoista e sussurra: «Dammi la felicità». Il giorno seguente, vicino al ceppo della magnolia piantata dal padre, scopre una gatta randagia che sta partorendo. Nessuno nel vicinato vuole prendersi cura dei gattini, e così inizia la convivenza di Noriko con questi piccoli animali, che porteranno un grande cambiamento nella sua vita, nonostante la sua avversione per i gatti. Il diario delle sue giornate con i felini diventa un viaggio di incontri speciali e scoperte su se stessa, la vita e la felicità. La delicatezza e la bellezza dell'opera di Morishita Noriko risiedono nella capacità di raccontare, attraverso i piccoli e grandi cambiamenti quotidiani, una storia di cose semplici e familiari, trasformandola in un racconto universale che conquista lettori in tutto il mondo.
Zapomenutý případ, který otřásl japonskou policií Noční můra každého rodiče. Případ, který nevyřešil žádný detektiv. Zvraty, které čtenář neočekává. Pět dní během ledna 1989 poslouchali rodiče sedmileté tokijské školačky požadavky jejího únosce. Nikdy nezjistí jeho totožnost. Nikdy už svou dceru neuvidí. Dalších čtrnáct let japonská veřejnost poslouchá omluvy policejních složek. Na tohle zpackané vyšetřování nejde zapomenout. Říká se mu „Šest čtyřek“. Lidé jim nikdy neodpustili. Ale na konci roku 2002 se během pár dní všechno změní. Tiskový mluvčí policejního oddělení náhodou najde ve starých záznamech cosi, co zaseje semínko pochybnosti. Vůbec netuší, co odhalil. Kdyby věděl, co najde, nikdy by se do těch starých složek nedíval...
Citlivý a mimořádně krásný příběh o pomíjivosti života a o tom, jaké to je prožívat ho po svém. Manželé po třicítce bydlí v malém pronajatém domku v klidné části Tokia, on je redaktor, ona korektorka, pracují z domu a prožívají klidný život. Jednoho dne si chlapec od sousedů osvojí toulavé koťátko. Kočka dostane jméno Čibi, což znamená „maličká“, a brzy začne objevovat sousední zahrady. Tak se stane, že jednou zabloudí i na zahrádku manželského páru. Další den přijde znovu a nakonec se odváží vstoupit do domku. Manžele tento tajemný host fascinuje. Čibi je svobodný duch, chladná a zářivá jako paprsek světla. Bydlí u nich a nebydlí. Patří jim a nepatři. Manželé jí kupují dobroty, pozorují její dovádění v zahradě a rádi si o ní povídají. Život jako by pro ně byl najednou příslibem něčeho víc — dny jsou jasnější a barevnější. Příběh překypuje drobnými radostmi a okamžiky ohromující poetičnosti, a pak se něco stane…