Knihobot

Mieke Geuzebroek

    Ik herinner mij
    Čerň a stříbro
    Osamělost prvočísel
    Dobývání nebe
    • Po válečném románu Tělo a intimní novele o sžívání a umírání Čerň a stříbro se Paolo Giordano v košatém románu Dobývání nebe vrací ke generační výpovědi, s níž na sebe upoutal pozornost už v oceňované prvotině Osamělost prvočísel. Protagonisty jeho nového příběhu je čtveřice mladých lidí, tři chlapci a jedna dívka, jejichž osudy sledujeme od puberty přibližně do Kristových let, kdy všichni sklízejí plody svých mladických postojů a rozhodnutí. Bern, Nicola, Tommaso a Teresa patří ke generaci autora románu, ke generaci, která se potácí mezi radikálním a militantním antikonzumerismem a konzumním nihilismem, často však bez schopnosti čelit důsledkům svých voleb.

      Dobývání nebe
      3,9
    • Osamělost prvočísel

      • 256 stránek
      • 9 hodin čtení

      Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Ona se nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků. Mohli by je najít jeden vedle druhého, jen kdyby se dokázali přenést přes traumata z minulosti.

      Osamělost prvočísel
      3,5
    • Čerň a stříbro

      • 128 stránek
      • 5 hodin čtení

      Paolo Giordano se v tomto románu vrací k tématu rodiny, kterou zobrazuje nejen jako zdroj traumat, ale také jako hnízdo a útočiště. Příběh sleduje mladé manželství, kde muž, fyzik s tendencí k depresi, cítí, jak jeho melancholie ovlivňuje jejich vztah. Naopak jeho žena Nora je plná energie a optimismu. Muž, vypravěč a zapisovatel jejich lásky, doufá, že jeho smutek se spojí s Nořinou pozitivní silou. Klíčovou postavou jejich života je paní A., přezdívaná Babette, která zastává roli kuchařky, hospodyně a adoptivní babičky. Příběh začíná její smrtí, po níž vypravěč vzpomíná na život s ní a zachycuje její vitalitu. Tragédie přichází s diagnózou rakoviny plic, která proplétá milostné téma s tématy umírání a smrti. Giordano se zaměřuje na psychologii postav a patologické projevy jejich těl, přičemž sleduje postup nemoci bez patosu a přehnaných emocí. Nejde mu o šokující informace o umírání, ale o zobrazení vlivu nemoci na lidskou psychiku a povahu.

      Čerň a stříbro
      3,4