Niek Miedema Pořadí knih (chronologicky)

When Frances Shore moves to Saudi Arabia, she settles in a nondescript sublet, sure that common sense and an open mind will serve her well with her Muslim neighbors. But in the dim, airless flat, Frances spends lonely days writing in her diary, hearing the sounds of sobs through the pipes from the floor above, and seeing the flitting shadows of men on the stairwell. It's all in her imagination, she's told by her neighbors; the upstairs flat is empty, no one uses the roof. But Frances knows otherwise, and day by day, her sense of foreboding grows even as her sense of herself begins to disintegrate.

Cora je otrokyně na bavlníkové plantáži, kde lidé žijí v příšerných podmínkách. Vede se jí ještě o něco hůř než ostatním, odvrhla ji i černošská vesnice. Caesar, otrok, kterého páni nedávno přikoupili, vypráví Coře o podzemní železnici a přesvědčí ji k riskantnímu útěku na sever. Ve Whiteheadově pojetí nepředstavuje Podzemní železnice jen historický krycí název pro síť tajných cest, dráha tu získává i fyzickou podobu. Strojvůdci skutečně obsluhují ilegální podzemní tratě a tunely. Coru a Caesara odváží na sever zchátralý nákladní vagon, který hluboko pod povrchem země s námahou táhne parní lokomotiva. Whitehead mistrně vykresluje formy násilí páchaného na černoších v období před občanskou válkou a jeho vyprávění postupně přerůstá ve velkou americkou ságu. Podzemní železnice nevypráví jen o zoufalém odhodlání jedné ženy, která touží uniknout hrůzám otroctví, nabízí nám i působivou reflexi dějin.

Jeo and Mikal, foster-brothers from a small Pakistani city, secretly enter Afghanistan: not to fight with the Taliban, but to help and care for wounded civilians. But it soon becomes apparent that good intentions can't keep them out of harm's way...

Představte si říši, která se už několik staletí izoluje od okolního světa. Žádný cizinec nesmí vstoupit na její území, nikdo ji nesmí opustit. A přesto se otevře malé okno do této pevnosti: umělý, zdí obehnaný ostrov obývaný hrstkou evropských obchodníků. Ta země se jmenuje Japonsko, přístav Nagasaki a ostrov Dedžima, píše se rok 1799. Právě tam umístil David Mitchell svého hrdinu, mladého úředníka Jacoba de Zoeta, který doufá, že nalezne své štěstí. Namísto toho jej osud vžene do divokého dobrodružství: Zamiluje se do Japonky Orito, dcery samuraje a porodní báby. Jenže jednoho dne zemře Oritin otec a Orito zmizí. Objevují se zvěsti, že byla prodána do otroctví. Jakob vyráží hledat Orito a na nebezpečné pouti je sváděn z cesty lží, zradou a vraždami. 1000 podzimů Jacoba de Zoeta je obdivuhodně vystavěné umělecké dílo: historický román s exotickým nádechem, úžasnými zápletkami, děsivými námořními bitvami a množstvím postav.

Novela Neobyčejný čtenář (The Uncommon Reader) oceňovaného britského dramatika Alana Bennetta (za svou hru The History Boys v roce 2006 obdržel šest divadelních cen Tony Awards) začíná popisem neobvyklé situace, kdy královna, když náhodou zabloudila do pojízdné knihovny, zaparkované poblíž Buckinghamského paláce, pocítí náhlé nutkání vypůjčit si knihu. Nemá však samozřejmě nejmenší tušení, že toto jako mávnutí motýlích křídel nevinné rozhodnutí přinese nedozírné následky. Jak si totiž s pomocí Normana, mladíka pracujícího v královské kuchyni, z knihovny začne půjčovat vše, klasiky počínaje a Jeanem Genetem konče, brzy pod vlivem četby začne měnit své názory, pochybovat o zavedeném světovém řádu a své roli jakožto královny. Jelikož její prapodivná vášeň nezůstane ušetřena pozornosti pracovníků paláce či jejího chotě, brzy povede k jistým velmi humorným událostem, které navždy ovlivní celou zemi.

Michela Fabera porůznu přirovnávali k Ianu McEwanovi, Paulu Austerovi či Roaldu Dahlovi, ale sbírka povídek Fahrenheitova dvojčata bohatě dokazuje, že pro Fabera jsou všechny škatulky příliš těsné. V sedmnácti povídkách mění žánry skoro tak často jako místo: od Skotské vysočiny až po vlhkou Jakartu, od kousavé sociální satiry až po science fiction, od pocty Poeovi až po pastiš na Irvina Welshe. Vezměte si například první větu povídky Jak málo stačí, v níž se mladá matka strachuje, že ji tíha mateřství připraví o příčetnost i o život: „Když jednou ve středu ráno nedávala Christine na chvilku pozor, upustila dítě na podlahu a ono se jí polámalo.“ Další povídky zase pojednávají o pacientovi, který se po pěti letech překvapivě probudí z kómatu, celá země se tajemně noří do tmy, bezdomovci končí ve zlověstném útulku a spekuluje se nad osudem myši vyhozené z okna činžáku. Vítejte ve Faberově znepokojujícím světě, v němž se záhadné, rozpustilé a makabrózní prvky mísí v bizarní, a přece půvabné harmonii. Tak jako Auster i Faber rád zasazuje své postavy nejen na okraj společnosti, ale i na pomezí duševního zdraví a dokonce samotné reality. Odtud jim autor určí nejistý směr a vyšle je na pochod. Někteří uspějí, jiní ne, ale všichni čtenáře zaujmou.

Twee novellen