Knihobot

Viviana Finzi Vita

    Hermann Lauscher
    Klingsor
    • Klingsor

      • 202 stránek
      • 8 hodin čtení

      V roce 1920 vyšly pod titulem Klingsor poprvé tři povídky Hermanna Hesseho, pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu. Na první pohled se jeví dosti různorodé, a přece mají jedno společné: vztah k expresionismu. Povídka Klein a Wagner je patrně autorovým nejexpresionističtějším textem, rozdvojením hrdiny se do ní promítá Hesseho zkušenost s psychoanalýzou i nevole k měšťáckému světu. V Dětské duši reflektuje Hesse z pohledu dospělého zážitek z vlastního dětství. V povídce Klingsorovo poslední léto se bezesporu odrazila velká změna, která se udála v Hesseho životě: Jeho první žena Maria Bernoulli byla trvale hospitalizována pro schizofrenii, manželství se rozpadlo, Hesse byl propuštěn z oddělení péče o válečné zajatce, Německo ovládl zhoubný nacionalismus a Hesse přesídlil do slunné Montagnoly ve švýcarském kantonu Ticino, kde našel nejen nový domov, ale i novou lásku k malířce a zpěvačce Ruth Wengerové. Prostřednictvím hlavní postavy, osamělého malíře, Hesse zkoumá umělectví jako možnost a způsob existence. Klingsor vyděšený blížící se smrtí se snaží prožít zbývající čas co nejlépe a nejradostněji, cele se oddává umění, noci tráví u vína a v náručí žen. Povídka vrcholí Klingsorovým posledním uměleckým počinem, autoportrétem, který jako by byl zpodobněním mnoha tváří.

      Klingsor1994
      3,7
    • Hermann Lauscher

      • 155 stránek
      • 6 hodin čtení

      Hermann Lauscher, written by Hesse at the age of twenty, can be seen as a form of "self-discovery." In the preface to its first edition, Hesse reflects on the mystery of the texts within Hermann Lauscher, noting that the name is introduced to the public for the first time. The writings of Lauscher, published under a foreign name, are well-known to a limited audience. Hesse laments that the author, who has since passed away, has forbidden him from revealing his secrets or claiming the writings published before his death. He expresses that "bitter understanding is better than ignorance," and those who embark on the perilous path of self-observation and confession must bear the consequences, however unexpected or sorrowful. Over the years, whenever Hesse revisits Lauscher, he encounters passages he wishes to discard or alter, such as youthful, arrogant, foolish remarks about Tolstoy at the beginning of the diary. Yet, he feels he has no right to distort his youthful portrait.

      Hermann Lauscher1993
      3,3