Margherita Botto Pořadí knih (chronologicky)

Komisař Adamsberg opět řeší zvláštní záhadu. Série úmrtí na první pohled nebudí podezření, že by se mohlo jednat o zločin, natolik je modus operandi podivný a prakticky neproveditelný. Ale Adamsberg za sérií úmrtí něco nejasně tuší, nevzdává se a řídí se svým příznačným mlhavým instinktem. Musí však čelit nedůvěřivosti svých kolegů a především odporu toho nejbližšího, vševěda a logického analytika majora Danglarda, který má tentokrát vůči Adamsbergovým postupům i jiné výhrady, než u něj bývá obvyklé. Vyšetřování Adamsberga zavede do poválečného sirotčince na jihu Francie, ke středověkým poustevnicím, holubům a starodávným holubníkům – a vše je prazvláštně propojeno smrtícími pavouky. Jako obvykle si přijdou na své nejen luštitelé záhad, ale i milovníci dobře psané literatury či historických reálií.

Náš starý dobrý známý, svérázný, sympatický komisař Adamsberg je postaven před nový případ. Na jeho počátku je několik zdánlivých sebevražd, které zaujmou komisařovu pozornost, protože se u každé z nich najde nakreslené prapodivné znamení, naznačující, že věci se zřejmě nemají tak, jak na první pohled působí. Pátrání dovede tentokrát Adamsberga nejenom do vzdálených končin na mrazivý, mlhami zahalený Island, ale také k tajuplné společnosti lidí vyznávajících revoluční odkaz Maximiliena Robespierra, kteří se v dobových kostýmech a parukách scházejí na tajných zasedáních a do slova a do písmene reprodukují průběh někdejších schůzí revolučního Národního shromáždění. Jako i v předchozích knihách staví i zde autorka, profesí archeoložka, svůj příběh na pozadí historických skutečností, v nichž vyšetřovateli, komisaři Adamsbergovi účinně pomáhá orientovat se jeho velmi vzdělaný a bílému vínu holdující major Danglard.

Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEA je bláznivým a hořkosměšným dobrodružstvím Inda ze zapadlé provincie, jenž se vypravil do Paříže, aby si v nákupním řetězci IKEA v akci zakoupil speciální postel s hřeby. V kapse má jednu falešnou stoeurovou bankovku a na nose sluneční brýle – oba předměty sehrají velice důležitou roli v jeho dalším životě: první mu na paty pověsí mstivého taxikáře, druhý mu do cesty přivede osudovou lásku, a to vše během několika hodin. Poté začíná jeho nedobrovolná a neuvěřitelná cesta čtyřmi kouty Evropy a Libyí, zprvu ve skříni z IKEA, poté kamionem, letadlem, horkovzdušným balonem i lodí. Absurdním humorem vyprávění probleskuje tvrdá realita: každodenní boj ilegálních migrantů, kteří jsou skutečnými dobrodruhy dneška.

Nell'afa della Città eterna, le stanze della Biblioteca Vaticana sembrano coprire delitti ben più torbidi del furto di un disegno di Michelangelo. La mano ferma e ironica di Fred Vargas tesse qui un giallo raffinato e potente. Con un vescovo un po' eccentrico sul punto di diventare cardinale, diplomatici, esperti e mercanti d'arte, una bellissima parigina che fa troppi viaggi a Roma, e tre studenti francesi che l'adorano. E dove il segreto più oscuro, come sempre, è nascosto nelle profondità del cuore.

Slavná francouzská autorka záhadných detektivních případů přináší nový příběh komisaře Adamsberga, který tentokrát řeší záhadu „Zuřivé armády“, tajemného průvodu ječících a šílejících duchů z legendy z 11. století. Průvod údajně spatřila jakási dívka nedaleko města Ordebec, a ačkoli jejímu svědectví – samozřejmě – nikdo nevěří, zdá se, že na Zuřivou armádu naopak věří všichni. Dívka navíc tvrdí, že v průvodu spatřila i několik živých, kteří by měli podle legendy do tří týdnů zemřít. A jeden z nich je již několik dní nezvěstný… Ať už je člověk zběhlým čtenářem detektivních příběhů či úplným nováčkem, literární styl autorky píšící pod pseudonymem Fred Vargas mu v této knize okamžitě učaruje stejně jako u jejích předcházejících příběhů. Děj knih dokáže čtenáře lapit do světa stojícího mezi realitou a legendou, kde je vše tak fascinující a zvláštní, že dokážeme jen s otevřenými ústy pokračovat v četbě, zároveň ale dostatečně blízké skutečnosti a každodenním strachům, abychom dokázali dokonale uvěřit. Zdroj: http://www.pitaval.cz/kniha/10343-kavalkada-mrtvych/zakladni-info#zalozky#ixzz3ljg9nj4T

All'origine del «caso Vargas», che ha scalato le classifiche in Francia e in Europa, ci sono il linguaggio terso, lo stile ironico e incisivo, e l'accuratezza nei dettagli sorprendenti. I personaggi, atipici e logorati dalla vita, sono sempre pronti a battersi. Il commissario Jean-Baptiste Adamsberg, protagonista amato dai lettori, si muove nel mondo del distretto di polizia del XIII arrondissement. Definito «spalatore di nuvole», antirazionale e filosofico, Adamsberg preferisce un approccio zigzagante, brancolando nel buio fino a raggiungere intuizioni geniali, lontane dalla logica classica dell'investigatore. La sua prima apparizione avviene mentre indaga su misteriosi cerchi tracciati sui marciapiedi di Parigi, dove sente che presto comparirà un cadavere. Nel secondo romanzo, deve affrontare una serie di orrendi delitti, potenzialmente opera di un lupo mannaro. L'ultimo romanzo di questa trilogia lo coinvolge in un intricato caso ricco di simboli e superstizioni, che affondano nei tempi bui della Morte Nera. La trilogia include: L'uomo dei cerchi azzurri, L'uomo a rovescio e Parti in fretta e non tornare.

Ve svém posledním detektivním případu se autorka Fred Vargas vrací k případům nám již dobře známého, sympatického, ale ne zrovna systematického, zato velkou intuicí nadaného komisaře Adamsberga a jeho věrných spolupracovníků, především majora Danglarda. Komisař na pracovní cestě v Londýně narazí na jistou podivnost, která se ho zdánlivě netýká – na záhadu sedmnácti mrtvých nohou, odseknutých i s botami a nalezených před slavným londýnským hřbitovem Highgate. Doma ho pak čeká nevídaně brutální vražda, k níž došlo na pařížském předměstí. Adamsberg při pátrání začne sledovat jistou „upírskou“ stopu, která ho zavede až do jedné zapadlé srbské vesničky. A na scéně se znovu objeví londýnské nohy. A jako bonus – komisař najde syna, o kterém dosud neměl potuchy.

Komisař Adamsberg kupuje dům se strašidlem na půdě, aby měl kde hlídat synka Toma a mohl mu číst o pyrenejské architektuře a vyprávět podivné pohádky o kozorožcích. Zároveň se ovšem musí Adamsberg starat o vlastní bezpečnost, protože z vězení uprchla vraždící ošetřovatelka, kterou kdysi zatkl jen díky své intuici a jemnému čichu. V nejnovějším případě vadí rozostřené, nesystematické a nesoustředěné mysli „přehrabovače oblaků“ Adamsberga hlína za nehty dvou mrtvých mladíků, zdánlivě zabitých při vyřizování drogových účtů; odmítne je předat protidrogovému oddělení a úporně pátrá, odkud se hlína mohla vzít. Brzy do hry vstoupí otevírání hrobů, skolení jeleni se srdcem vyrvaným z těla a především jeden středověký, ne zcela srozumitelný text... Jen snílek typu Adamsberga (s pomocí vzdělance Danglarda) dovede dát věci do souvislostí, a to přitom má na kriminálce nového poručíka promlouvajícího v racinovských verších, s nímž má jisté nevyřízené účty, a navíc záhadně mizí jeho oblíbená poručice Retancourtová!

O kousek dál napravo je volným pokračováním autorčiny řady o třech Evangelistech, i když tentokrát nás budou četbou provázet jenom dva z nich – medievalista Marc a pravěkář Mathias; zato k nim ale přibude svérázný vyšetřovatel na volné noze Louis Kehlweiler. Právě on při jedné ze svých pátracích akcí objeví na pařížském náměstí na stromové mříži cosi zvláštního, jakousi bílou „titěrnost“. Ukáže se, že jde o lidskou kůstku, o poslední článek ženského palce u nohy, a třebaže případ vypadá zpočátku zcela beznadějně, Kehlweiler se nedá a stopu si najde. Ta ho zavede až do jednoho malého přístavního městečka v Bretani…

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano – francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna Šoa, je důkazem. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede několika různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se v nich neobhajuje (k otázkám svědomí se staví spíše s vlažným cynismem), nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Coby administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva a nežádoucích živlů na Ukrajině a Kavkaze; zažije holocaust od takříkajíc amatérských začátků až po „průmyslové“ období plynových komor, jeho vzpomínky nás zavedou i do válečného Berlína a do hřbitovního inferna obklíčeného Stalingradu. Text, záměrně oproštěný od veškeré poetičnosti, je sice psán stejně suchopárným stylem, jakým Aue sepisuje svá hlášení pro Himmlera, ale zároveň z něj dýchá dojem neutuchajícího hnusu, román se valí jako temná řeka, pod jejíž zdánlivě nevzrušenou hladinou víří páchnoucí freudovské bahno, je až přehnaně dokumentárně přesný a nabitý fakty, ale jeho atmosféra je spíše hororová. Aue sám sebe prezentuje jako útlocitného intelektuála, který se minul povoláním (chtěl psát knihy, skončil jako právník), z jeho osobního příběhu, který se prolíná s nesmírně sugestivním líčením historických událostí, na nás nicméně hledí člověk sexuálně i morálně vyšinutý – nenápadný, seriózně působící psychopat, který koná zlo téměř se slzami v očích, jen a pouze s vědomím historické nevyhnutelnosti. Za svůj monumentální exkurz do duše malé ryby mezi válečnými zločinci (nebo jen obyčejného člověka ve vleku doby?) získal Jonathan Littell v říjnu 2006 Velkou cenu Francouzské akademie, v listopadu téhož roku pak prestižní Goncourtovu cenu.