Jiří Froněk Pořadí knih

Příběhy české transplantační chirurgie. „Jedeme na sál. Cítím, jaká je mi na pojízdné posteli jen v andělíčku zima. Klepu se. Imunitu mi příslušnou medikací stáhli skoro k nule, aby moje tělo bylo ochotné nové orgány přijmout. Nemám strach. Je to jakýsi druh adrenalinu, mlha v hlavě, gumové vystresované tělo. Podobá se to pocitu, když jsem jako dítě startovala na závodech ve sprintu. Zaklekám do bloku. Tretry potřebovat nebudu.“Novinářka Renata Kalenská v roce 2018 podstoupila transplantaci ledviny a slinivky. Za záchranu svého života vděčí špičkovému transplantačnímu týmu z pražské nemocnice IKEM, který vede přednosta Jiří Froněk. O jejich práci se však rozhodla vyprávět už o něco dříve, když měla možnost sledovat Froňka při operaci na sále a viděla, s jakým zápalem chirurgii provádí. Vedla s ním proto obsáhlý rozhovor a mluvila také s řadou pacientů po transplantaci, jejichž příběhy jsou jen stěží uvěřitelné.Tato kniha vzdává hold nejen mimořádné osobnosti české transplantační chirurgie, ale především všem lidem, kteří tváří v tvář smrti prokazují obrovskou odvahu, nezdolnost ducha, nezištnost a lásku k bližnímu. Dokazuje, že čím blíž smrti se ocitáme, tím lépe chápeme skutečnou hodnotu života.Rozhovory s Jiřím Froňkem a pacienty doplňují kněz a lékařský etik Marek Orko Vácha a psychiatr Radkin Honzák.

Kniha je první souhrnnou prezentací Hiebelovy tvorby. Vedle shromáždění a zhodnocení dosavadních poznatků zahrnuje zejména aktuální archivní výzkum a podrobnou dokumentaci a rozbor malířského díla. Malíř Johann Hiebel (1679–1755), původem ze Švábska, byl jedním z řady umělců cizího původu, kteří se trvale usadili v Čechách a významně zasáhli do vývoje českého barokního umění. Když koncem roku 1707 dorazil do Prahy, s pověstí malíře fresek školeného u slavného Andrea Pozza, objevil se možno říci v pravou chvíli na pravém místě. Zanedlouho začal pracovat pro nejvýznamnější stavebníky v Čechách, především pro řád Tovaryšstva Ježíšova české provincie, pro jehož kostely, kaple a knihovnu namaloval své nejvýznamnější fresky. Působil však i ve vzdáleném Rastattu, kam byl angažován markraběnkou Baden-Badenskou. Hiebel byl již svými současníky vysoce ceněn jako malíř specializovaný na nástropní freskovou malbu s uplatněním bravurně zvládnutých prvků architektonického iluzionismu (archivní údaje jej staví na výdělečném žebříčku hned za nejbohatšího malíře své doby Václava Vavřince Reinera). Ačkoli je pravidelně připomínán již v edicích starší umělecké historiografie, monografické zpracování jeho díla doposud chybělo. Část. latinský text, německé resumé.

Obsáhlá publikace vychází u příležitosti stého výročí založení sdružení Artěl, jedné z nejvýznamnějších institucí českého užitého umění a designu prvé poloviny 20. století. Publikace seznamuje čtyřmi statěmi se čtvrt století trvající činností tohoto sdružení a představuje dochované práce, editované pod proslulou značkou Artěl, v deseti katalogových sekcích řazených podle materiálů. Družstvo Artěl, založené v Praze roku 1908, ve své době sdružovalo nejvýznamnější osobnosti české výtvarné scény. V počátcích se soustředilo na navrhování a produkci „drobného umění pro všední den“ – menších užitných a dekorativních předmětů ze dřeva, keramiky, kovů a dalších materiálů, následně však svou činnost rozšířilo i na komplexní řešení bytových a komerčních interiérů. V průběhu činnosti se v Artělu střetávalo více názorových proudů, ale společné vždy zůstávalo úsilí o prosazení moderního výtvarného myšlení do oblasti užitého umění a snaha podílet se na kultivaci bytové kultury a životního stylu. Můžeme tedy i dnes říci, že Artěl je součástí evropské moderny stejně jako inspirující Wiener Werstatte v Rakousku či hnutí Bauhaus v Německu. Vedoucí osobností sdružení byl Pavel Janák, jemuž publikace věnuje samostatnou studii. Publikaci doplňují medailony výtvarníků, literatura a rejstřík.

Sbírka starého umění Národní galerie v Praze připravila prezentaci významného díla pozdního italského baroka - monumentální nástropní malbu na plátně od Francesca Solimeny: Faëthon prosí Apollóna o zapůjčení slunečního vozu. Plátno impozantních rozměrů (402 x 727 cm), v minulosti transferem poškozené a po desetiletí deponované, je nyní představeno veřejnosti po komplexním zrestaurování. Malba je osazena v kalotové klenbě oválného sálu v přízemí rizalitu Šternberského paláce jako součást stálé expozice starého evropského umění. Od 21. června 2005 ve stálé expozici Sbírky starého umění ve Šternberském paláci. Souběžný anglický text.