Milan Řepa Pořadí knih

Od poloviny 19. století se v českých zemích i v celé habsburské monarchii utvářela společnost založená na občanských právech a kapitalistických vztazích, nastala éra národních hnutí a bezprecedentních hospodářských změn. Tyto zásadní proměny a jejich dopady česká historiografie dosud sledovala primárně optikou příběhu o české národní emancipaci a dokumentovala je spíše na městském prostředí. Tato kniha zachycuje fenomén společenské transformace i konflikty, které jej provázely, z pohledu venkova. Vše započalo zrušením poddanství a celého patrimoniálního systému a zavedením obecní samosprávy. Státní moc prostřednictvím nově zřízených okresních hejtmanství přinášela do rurálního prostředí důležité impulzy. Příslušníci sociálních skupin inteligence a úřednictva přicházející z města si s sebou přinášeli návyky iniciativního občanského života i národní aktivismus. Na ně navázali činorodí jedinci vzešlí z místního prostředí. Venkov se tak probouzel z poddanské podřízenosti, letargie a fatalismu. Díky síti obecných škol se alfabetizoval. Ve sledovaném období se stále více propojoval s městským prostředím, a to hospodářsky, kulturně i politicky. Na venkově vznikly desítky záložen a hospodářských družstev, stovky spolků. Politizace venkova tvořila nedílnou součást zásadní proměny společnosti, již zpravidla označujeme jako modernizaci. Obyvatelstvo se stále více účastnilo na veřejném dění a identifikovalo se s určitými politickými ideami, stranami nebo osobnostmi. Politizace společnosti, na níž se výrazně podílela jednotlivá národní hnutí, souvisela s postupující demokratizací politického systému. Utvářela se nová hierarchie vztahů, do níž se stále snažili promlouvat i „tradiční“ držitelé moci, jako církev nebo velcí pozemkoví vlastníci.

Závěrečný svazek edice Dějiny Moravy zachycuje období let 1740-1918, v němž revoluční rok 1848 člení tuto historickou etapu do dvou částí. První část zpracoval Milan Řepa, který zachytil svět pozdního feudalismu za osvícenství, období od poloviny 19. století napsal Jiří Malíř. Bohatě ilustrovaná monografie zachytila události v době, v níž se prosazovala státní moc na úkor dřívější patrimoniální správy a kdy se otvíral prostor pro svobodné podnikání, působení politických stran a spolkový život.

Co považovali moravští Němci v 19. století za svou vlast? Cítili se být více Moravany, Němci nebo Rakušany? Na tyto otázky se pokusil odpovědět historik Milan Řepa v předkládané knize. Navázal v ní na svou práci z roku 2001 Moravané nebo Češi? Vývoj českého národního vědomí na Moravě v 19. století. Tentokrát se však zaměřil na německé obyvatele Moravy. Sledoval, které společenské procesy události a ideje formovaly kolektivní identitu moravských Němců – počínaje osvícenstvím, přes napoleonské války, revoluční rok 1848, liberalismus šedesátých let, prusko-rakouskou válku v roce 1866 až po projevy radikálního německého nacionalismu na sklonku 19. století.

Mikulov, malebné město na samé hranici s Rakouskem, představuje jeden ze symbolů úrodné a sluncem zalité jižní Moravy. Má za sebou několik století své existence, která rozhodně nebyla vždy jen radostná, jak by se ze vzhledu města mohlo zdát. Malá osada tvořící zázemí původně zeměpanského strážního hradu, se postupně proměnila v kvetoucí poddanské město, úzce svázané s honosným sídlem nejprve Lichtenštejnů a poté Ditrichštejnů. Během svého vývoje bylo město několikrát postiženo vojenskými taženími i různě rozsáhlými požáry. I přes všechnu nepřízeň osudu však Mikulov vzkvétal a rostl, aby byl nakonec staletý vývoj města násilně přerván nuceným odchodem jeho převážně německých a židovských obyvatel.

Kometa Brno, s jedenácti ligovými tituly, patří mezi nejúspěšnější české hokejové kluby, avšak dosud chyběla publikace o její historii. Tuto mezeru vyplňuje kniha připravená ve spolupráci s HC Kometa Brno, která se skládá ze tří částí. První část, Kronika sezon, se vrací k počátkům hokeje v Brně v první polovině 20. století a chronologicky sleduje historii klubu. Zmiňuje úspěchy Komety v 50. a 60. letech, ústup v 70. a 80. letech, propad v letech 1996–2005 a současné vzepětí. Obsahuje dobová svědectví odborníků a publicistů, která oživují vzpomínky na dramatické zápasy a proměny hokeje. Druhá část, Portréty hvězd, představuje osudy třiceti nejznámějších hráčů klubu, od Bubníka po Hubáčka, doplněné osobními vzpomínkami aktérů. Obě části jsou bohatě ilustrovány dosud nepublikovanými fotografiemi hokejistů a momentkami ze zápasů, což je jednou z hlavních předností publikace. Třetí část, Údaje statistik, nabízí klíčové informace pro každou sezonu, včetně výsledků ligových utkání, soupisky mužstva a seznamu hráčů s daty o odehraných sezonách a gólech. Kniha osloví nejen fanoušky Komety, ale i příznivce českého hokeje a Brňáky, neboť zachycuje kus historie jejich města a umožňuje znovu prožít příběh slavného hokejového klubu.

Uplynulo více než osm roků od okamžiku, kdy 19. století přestalo být „minulým“. Celá jedna stovka let oddělila přítomnost od roku 1900, a tak jej od nás vzdálila nejen časově, ale i symbolicky. Zákonitě se tím proměňuje i náš vztah k již předminulému století. Z bezprostředního předchůdce přítomnosti se stává odlehlejší minulost, vědomí kontinuity je nahrazováno odstupem. Devatenácté století vstupuje do různých diskurzů a nabývá řady podob, jež oscilují mezi dvěma mezními postoji – apologií a odsouzením. Obě stanoviska přitom shodně považují 19. století za epochu, kdy se vytvořily souřadnice, v nichž se pohybujeme dodnes. Potřeba reflexe těchto skutečností stála u zrodu knihy o „19. století v nás“. Jejím smyslem bylo zaměřit se především na to, co nás dodnes s devatenáctým stoletím spojuje – v podobě institucí, forem kolektivního vědomí, idejí a reprezentací.

Spočívá smysl dějepisných knih výhradně ve zprostředkování vědění o minulosti? Mohou historici z předchozích století zaujmout dnešní čtenáře, i když poznatky obsažené v jejich pracích již zastaraly? Proč se historie považuje za disciplínu pohybující se na rozhraní vědy a umění? Podobné otázky stály u počátků této knihy. Podnítily jejího autora k tomu, aby analyzoval přední díla českého dějepisectví 19. a první poloviny 20. století. Soustřeďuje se však více na jejich formu než na obsah — v tom je jeho kniha v českém prostředí ojedinělá. Snaží se objevit a utřídit prvky, které poetizují historikův text, a zároveň nabídnout nástroje k jejich analýze. Pozoruje, jak historici využívali obrazná pojmenování a rétorické figury, charakterizuje jejich styl, definuje kompoziční řády a postupy, stanovuje hlavní kategorie vyprávění a rozpoznává některé strategie výstavby textu. To mu umožňuje představit české historiky — Františka Palackého, Josefa Pekaře, Josefa Šustu, Otakara Odložilíka a další — nejen jako vynikající vědce, ale také jako jedinečné slovesné umělce.

Sborník chce otevřít diskusi o mnoha otázkách kulturních dějin a o této disciplíně, jejích metodách a možnostech. Po obdobích, kdy se pozornosti historiků těšily střídavě politické události, společenské struktury a ekonomické faktory, se v posledních desetiletích jejich zájem stále intenzivněji přesunuje ke kulturním fenoménům.

Reprezentativní sborník příspěvků ze dvou konferencí pořádaných Historickým ústavem FF MU, Historickým ústavem AV ČR a CDK. Publikace shrnuje vývoj poznání o fenoménu revoluce v západní i východní Evropě prostřednictvím rozboru děl významných autorů (E. Burke, J. Michelet, A. Tocqueville, F. Furet, M. Ozouf, L. Hunt a další), ale také prostřednictvím rozboru základních výkladových paradigmat (romantismus, pozitivismus, marxismus, „nová historie“ aj.). Autoři příspěvků jsou předními odborníky na danou problematiku (D. Tinková, R. Slabáková, J. Válka, R. Vlček, M. Hlavačka, F. Holeček, M. Řepa a další) a přinášejí do českého prostředí nové interpretační akcenty.