Vlastimil Růžička Knihy

Jedním z hlavních předpokladů úspěšné moderní demokracie a právního státu je profesionalita a nezávislost státní správy, nezávislé, výkonné úřednictvo. Zpolitizování státní správy, korupce, neprůhlednost v zacházení se státními zakázkami, to vše patří dlouhodobě k zásadním problémům naší polistopadové současnosti. Edvard Outrata, bývalý předseda Českého statistického úřadu a v předlistopadové době ředitel informatického úseku kanadské statistiky, je dlouhodobým kritikem neutěšeného stavu české státní správy. V rozhovoru, který s ním vedl publicista Vlastimil Růžička, se Edvard Outrata věnuje především otázkám státní správy a hledání cest k její profesionalizaci. Dostane se ale i na další otázky fungování demokratické společnosti včetně těch nejaktuálnějších, přičemž Edvard Outrata kromě zkušeností s kanadskou i českou státní správou může uplatnit i pohled zevnitř české politiky – v letech 2000 až 2006 byl senátorem. Úvodní část knihy sleduje jeho životní osudy, práci v průkopnickém Výzkumném ústavu matematických strojů, emigraci po roce 1968, zkušenosti s exulantským prostředím. Knihu doplňují vybrané texty Edvarda Outraty věnované problematice státní správy. Jak konečně dospět k profesionální a výkonné státní správě, jejíž laskavou karikaturu nabízí oblíbený britský seriál Jistě, pane ministře?

Obsazování prázdných domů (squatting) se odpradávna odehrává všude ve světě, ale ve své specifické podobě, včetně nové formy protestu, se dostalo do Čech až po roce 1989. Bývá spojováno s řadou problémů jak pro samotné squattery, tak pro městská zastupitelstva, policii a soudy. Autor nabízí pohled na domácí, českou scénu, okrajově srovnává další subkultury a squaty v okolních státech. Přetah do politologie je tu logický - squating je spojován s anarchismem a extremismem, společným znakem je vymezení vůči univerzalitě vlastnického práva, na němž je založen kapitalismus. Kniha vypovídá cosi o stavu naší demokracie, o síle a soudržnosti porevolučních subkultur, o zavedených levicových schématech, o vzdoru a ideálech té části mládeže, která se chce vymezit vůči společnosti. Autenticitu textu dodávají nejen rozhovory s anarchisty, ale také bohatý obrazový materiál, dokumentující zlatý věk českého squatingu. Kniha v takovémto rozsahu, navíc s poutavým výkladem dosud nezkoumaného fenoménu v historii českých subkultur ještě nevyšla.

S univerzitním profesorem Karlem Klímou se diskutuje o proměnách ústav v kontextu doby, o smyslu ústavnosti, kterou politické strany manipulují pro svůj volební prospěch, a o významu ústavního soudnictví pro stabilitu politického systému. V 18. století filozofové načrtli vizi ústavy jako společenské smlouvy, kde se svobodní občané dohodnou na výkonu moci. Po konstitučních monarchiích a americké ústavnosti se po 2. světové válce ukazuje klíčový význam ústavy pro demokracii a její ochranu. Karel Klíma, mezinárodně uznávaný profesor, hodnotí tento vývoj na pozadí vlastního občanského a profesního života. Otevřeně hovoří o životě na pražské právnické fakultě během normalizace a revolučních změn. Jako zakladatel plzeňské právnické fakulty a první předseda akademického senátu se podílel na jejím rozkvětu a mezinárodní spolupráci. V souvislosti se skandálem na plzeňských právech přináší nové argumenty, které ukazují na mediální degradaci fakulty a jejího dobrého jména, což poškodilo studenty a učitele. Kniha obsahuje disputace, tedy odpovědi profesora Klímy na klíčové otázky české ústavy za třicet let jejího politického života, včetně pokusů politiků ji přizpůsobovat svým cílům, a ukazuje na roli Ústavního soudu jako korektora nestabilní parlamentní politiky.

Publikace si klade za cíl mapovat, analyzovat a popsat dosud známé procesy provázanosti mediální komunikace s veřejnou politikou. Měla by být souhrnem toho, co v současné době sociální vědy řeší a jaké konceptuální rámce k tomu uplatňují. Veřejná politika a média se v tomto případě pojí s normativně-ontologickými principy, jež jsou pojímány jako součást praktické filozofie. Autor, který se hlásí k odkazu Erica Voegelina, sleduje různé výklady pojmu veřejný zájem, občanská společnost, percepce demokratického a právního státu a dostává se k úskalím teorie modernizace v posttotalitních zemích a k proměnám jazyka v globalizovaném světě takzvaných nových médií. Závěr knihy posiluje Voegelinovu teorii o nutnosti zotavení sociálních věd z destrukce pozitivistické éry. Knihu, která propojuje soudobé poznatky z mediální a vědecké sféry, jistě ocení nejen studenti sociálních věd, ale svým netradičním přístupem určitě zaujme i odborníky společenskovědních oborů.