Mircea Eliade Pořadí knih (chronologicky)

Stejně jako drtivá většina Eliadových próz vzniklých v emigraci také v Devatenácti růžích a Peleríně se autor vrací do Rumunska, především do rodné Bukurešti — i v povídce Ve stínu lilie, jejíž děj se odehrává ve Francii, najdeme četné odkazy k místům, s nimiž jsou životy emigrantů spojeny. Postavy, které tento prostor obývaly, vytvářejí realitu, jež přesvědčivě vítězí nad tou, v níž se pohybují v současné době, a vede je k objevu a pochopení určitého nadosobního prvku, racionálním duchem moderního člověka sotva přijatelného. Děj próz se také často odvíjí na pozadí rozjetého mechanismu totalitní moci, jež hledá nepřítele i tam, kde žádný není.Autor zde udílí lekci, jak přežít v totalitním systému — nenechat se jím manipulovat, ba naopak manipulovat jím ve prospěch své vlastní individuální svobody. Poslání těchto próz, vznikajících v exilu v době, kdy v Rumunsku docházelo k postupnému „utahování šroubu“, vyznívá nakonec optimisticky: dokud budou existovat výjimeční jedinci, schopní zachovat si svou vnitřní svobodu, lidstvo bude mít pořád šanci.

A vallásos ember a lehető legközelebb akart élni a világ középpontjához. Tudta, hogy országa a föld közepén van, hogy városa a világegyetem köldöke, és mindenekelőtt a templom és a palota igazi középpontjai a világnak, ám ezen túlmenően azt is akarta, hogy saját háza imago mundiként a középpontban legyen.

Kromě výkladu historie, stylu, doktríny a víry legionářského hnutí, obsahuje rozhovor, který prof. Mutti vedl s vdovou po Codreanovi krátce před jejím úmrtím, vyznání se k legionářské víře od religionisty Eliada a Evolovu rozpravu s Codreanem z března 1938. Především však rozsáhlé ukázky z původních Kapitánových (= Codreanu) knižních prací Pentru legionari (Mým legionářům) a Cãrticica sefului de cuib (Příručka pro hnízda).

Für den rumänischen Religionsphilosophen Mircea Eliade ist die Entdeckung des nichteuropäischen Menschen und seiner geistigen Welt das zentrale Phänomen des 20. Jahrhunderts. Die wissenschaftliche Erforschung exotischer Religionen sowie des Hinduismus und Buddhismus eröffnet dem Abendland eine tiefgreifende Horizonterweiterung und relativiert eurozentristische Denkweisen. Besonders hervorzuheben sind Eliades Arbeiten zu den Weisheitslehren und spirituellen Praktiken Indiens, einschließlich Hinduismus, Buddhismus, Schamanismus, Tantrismus und Yoga. Diese Pionierleistung im interkulturellen und interreligiösen Dialog zwischen West und Ost ist geprägt von interdisziplinärer Gelehrsamkeit und einer besonderen Fähigkeit, sich in die Einstellungen anderer Menschen einzufühlen. Die Texte zu Indiens mystischer Erotik, die nun erstmals auf Deutsch vorliegen, entstanden zwischen 1929 und 1931 während Eliades Aufenthalt in Indien. Sie thematisieren indische Religion, Mystik und Spiritualität, wobei die mystische Erotik im Mittelpunkt steht. Den Abschluss des Bandes bildet die intime Korrespondenz Eliades mit seiner Familie, die den Leser zum Zeugen seiner wissenschaftlichen, literarischen und alltäglichen Aktivitäten werden lässt und Eliades spirituelles Tagebuch authentisch ergänzt.

Acest roman constituie poate proiectul cel mai ambiţios al lui Mircea Eliade, acela de a configura un Zeitgeist, plasându-se astfel alături de romancieri europeni redutabili. Romanul recapitulează toate temele esenţiale pentru opera lui Eliade, teme care-şi găsesc ecoul atât în proza şi dramaturgia sa cât şi în opera ştiinţifică sau în publicistică. În acelaşi timp, romanul reprezintă un mare semn de adio, este un roman al despărţirilor, al rupturilor, al unei lumi dispărute care va continua să-l obsedeze pe scriitor şi asupra căreia acesta va mai reveni, dar niciodată cu acest suflu, cu o astfel de anvergură. (ANGELO MITCHIEVICI)

Comment réagirait le public d'une pièce dont le premier mot serait " Adieu !... " et c'est tout ? Ensuite plus rien, ni acteur ni lever de rideau... Mircea Eliade, dans ces deux fables étonnantes, entraîne le lecteur à travers une réflexion sur la vie, le temps et la mort.

Od epochy objevů po současnost. Čtvrtý, závěrečný svazek byl napsán řadou významných specialistů, religionistů a etnologů, neboť Eliade krátce před svou smrtí již neměl dost sil, projekt sám dokončit. Dvanáct kapitol je věnováno především náboženským světům Austrálie, Oceánie, Japonska, Číny, Indonésie, západní a východní Afriky a Severní, Jižní a centrální Ameriky. Poslední kapitola se zabývá náboženskou kreativitou a procesem sekularizace v Evropě od dob osvícenství se zvláštním zaměřením na německou filosofii.