Kateřina Piorecká Knihy

Podtitul: Literární průvodce metropolí v letech 1918–1938 Literární průvodce provede čtenáře českou metropolí dvacátých a třicátých let, kdy Prahou zněl jazz a noc prosvěcovaly neony. Zavede je do míst, kde byl založen Devětsil, do kaváren a barů, kde se scházeli básníci a prozaici s teoretiky, výtvarníky i architekty. Před čtenáři se otevřou dveře redakcí časopisů a nakladatelství, výstavní sály i ateliéry umělců. Nahlédnou do již zaniklých divadelních sálů, v nichž hrálo Osvobozené divadlo. S nočními chodci budou přecházet po mostech přes Vltavu a se svítáním se těšit zelení parků uprostřed městské šedi. Neminou ani město choromyslných, pankráckou věznici či říční lázně na Zbraslavi. Výklad je vždy doplněn mikrosondou spojenou s literární osobností, událostí či dílem. Každé heslo doplňují citáty z pamětí, korespondence a literární ukázky. Součástí hesla je i dobová či současná fotografie místa, reprodukce výtvarných děl, knižních obálek, ilustrací, karikatur či dobových reklam. Knížku doprovází plán Prahy a návrh tematických vycházek.

Víš, jak funguje žaludek mořské hvězdice? Čím je zajímavá kukačka? Toto a mnohem více věcí se dozvíte v této zábavné knize. Otevři a budeš žasnout!

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

V této nádherně ilustrované knize se setkáš nejen s dnešními zvířaty, ale také s dinosaury a dalšími vyhynulými tvory. Poznej je všechny a přečti si o nich to nejzajímavější. Víš, jak rychle běhal Tyrannosaurus Rex? Víš, která sova je aktivní ve dne? Víš, který had je nejjedovatější? Tohle všechno, a ještě mnohem víc, se zde dozvíš! Krátké texty a přehledný rejstřík zaručují, že vždy najde požadovanou informaci. Seznámí se i se zvířaty, o nichž možná nikdy neslyšelo, ale která rozhodně stojí za pozornost. Speciální příloha: Příručka mladého paleontologa.

Soubor studií s komentovanou antologií textů Rukopisy královédvorský a zelenohorský a česká věda (1817–1885) představuje a dokumentuje proměny vztahu české společnosti k Rukopisům královédvorskému a zelenohorskému v letech 1817–1885. Na případě vědní a do diskursu vědy vstupující recepce studuje to, jak „starobylé“ Rukopisy fungovaly při formování novodobého českého národa v 19. století a jeho identitních modelů v dialogu s Evropou. V obou Rukopisech, situovaných v případě některých skladeb do doby českého pohanství, přitom nalézá okruhem falzátorů (re)konstruované, dobově vlivné doklady původní přirozené kultury Čechů, jejich společenských a uměleckých hodnot a vzdělanosti. Rozlišuje Rukopisy od sebe a sleduje jejich dynamickou recepci, její zvraty a osobnostní, institucionální a vědecky metodologické faktory v období „zužujících se civilizací-ghett 19. století“; situace, kdy Rukopisy byly užívány jako zástupný předmět kritiky české národního programu. Soubor je rámován rokem 1885, kdy stála česká společnost po takřka sedmi desetiletích veřejného uznání Rukopisů, jejich zapojení do širokého národního diskursu formou tzv. rukopisných „obran“ a ostrakizace jejich kritiků, v předvečer zásadní kritiky Rukopisů jako novodobých falz, s níž vystoupili roku 1886 T. G. Masaryk a jeho spolupracovníci.

Med byl od nepaměti považován za prostředek k udržení mládí a k dosažení moudrosti a nesmrtelnosti. Postupem času se z pokrmu bohů stal bohem mezi pokrmy. Kromě toho, že přinese potěšení našim chuťovým pohárkům, však díky léčebným a zkrášlujícím vlastnostem skýtá i další způsoby využití. Zjistěte, že bez medu se neobejde nejen kuchyně, ale ani domácí lékárnička nebo kosmetická taštička. A nechte se překvapit také chutnými recepty, které obohatí váš jídelníček.

Kniha přináší příspěvky k 38. ročníku plzeňského mezioborového sympozia, věnovaného tématu času v životě člověka a společnosti „dlouhého“ 19. století. Autoři jednotlivých studií věnují pozornost jak prožívání a vnímání času z pohledu různých společenských vrstev – aristokracie i neprivilegovaného obyvatelstva venkova a měst –, tak i různým významům či hodnotám přisuzovaným času minulému, přítomnému i budoucímu. Čas a jeho sledování zejména v pracovní sféře jsou zde nahlíženy jako účinné prostředky disciplinace, uměnovědné příspěvky však představují i rozmanité projevy snahy člověka 19. století vymanit se z diktátu přesně odměřovaného času.

Úvahy a diskuse o tom, jak psát dějiny "po konci dějin", jak psát literární dějiny a pěstovat literární historiografii, získaly v našem prostředí na významu po roce 1989. Tyto diskuse zproblematizovaly nejen "psaní dějin literatury, ale i samotný obor literární historie. Nad úvahou, zda vůbec psát literární dějiny, však převážila snaha nalézt způsob, jak je psát, jak pěstovat literární historiografii poté, co byly v průběhu minulého století vysloveny radikální pochybnosti o možnostech objektivního poznání, o jednotě historického vývoje, i o jednotě autora a díla.

Kniha se programově pohybuje na pomezí literární a obecné historie a skládá se ze čtyř rozsáhlých kapitol, které se zaměřují na emancipaci české historiografie a literární historie. Tyto oblasti se od osmdesátých let 19. století vymaňovaly z područí obrozenského romantismu díky intenzivním kontaktům s moderní evropskou vědou. Tento složitý proces byl poznamenán vnitřními spory, zejména napětím mezi pragmatickými snahami přispívat k formování soudobého společenského a politického dění a ideou autonomní vědy. Autorka sleduje emancipaci a modernizaci historického bádání na čtyřech problémech, přičemž první dva se věnují obecné historii a druhá polovina literární historii. I když je období přelomu 19. a 20. století v posledním desetiletí předmětem zvýšeného badatelského zájmu, text je v mnoha ohledech novátorský. Autorka využila systematické studium pramenného materiálu, včetně osobních fondů českých vědců a nedávno vydaných korespondencí a memoárů. Dále pročetla ročníky třiadvaceti vědeckých a kulturních časopisů a zvládla rozsáhlou literaturu k tématu. Její orientace v materiálu jí umožňuje formulovat hlavní problémy a podložit prezentované výsledky pramennými důkazy.

Kniha obsahuje příspěvky z 36. ročníku plzeňského sympozia, v jehož rámci pokračovala debata o civilizačních kolapsech a regeneračních procesech. Více než tři desítky vědců zde z různých perspektiv nahlížejí na události, jež v 19. století vyvolávaly vzrušení a neklid v obyvatelstvu českých zemí – od povodní a požárů přes dopravní neštěstí až po státní bankrot. Autoři v jednotlivých kapitolách pozorují, jak na takové události reagovali spisovatelé, jak je zobrazovali výtvarní umělci, a také uvažují o strategiích zvládání následků katastrofického dění, které se uplatňují nezřídka i v dnešním světě (například životní pojištění nebo předpisy požární ochrany).