Pavel Suchánek Pořadí knih

Hřbitovní areál, nacházející se v severovýchodní části obce Střílky, má v českém prostředí jistou proslulost. Patří mezi významné barokní památky – architektura a sochařská výzdoba hřbitova pocházejí z třicátých a čtyřicátých let 18. století – zároveň však platí, že dnešní podoba výzdoby tohoto místa představuje jen torzo původně zamýšleného celku. O hřbitově ve Střílkách byla napsána řada odborných textů, scházelo však ucelené pojednání, jež by hřbitov uchopilo z více úhlů pohledu a z pozic umělecko- i kulturněhistorických. Záměrem publikace je do jisté míry navázat na objevné a v mnoha ohledech doposud nepřekonané texty zesnulého profesora Miloše Stehlíka, který věnoval tomuto místu velkou část své profesní kariéry. První část publikace nabízí uměleckohistorický, stylově-interpretační způsob uchopení tématu, a to prostřednictvím nepublikované Stehlíkovy studie z padesátých let, upravené a doplněné jím samým o poznámky k architektonickému dílu Ignáce Josefa Cyraniho a k tvorbě sochaře Bohumíra Fritsche. Druhá, rozsáhlejší část knihy představuje další variantu možného zpracování látky, konkrétně z pohledu historie umění a kulturní historie.

Staroměstský mariánský sloup patří k nejkontroverznějším barokním památkám – a to i přesto, že již uplynulo přes sto let od jeho demolice. Cílem této publikace je ukázat široké spektrum představ, reakcí a postojů, které v sobě monument z dílny pražského sochaře J. J. Bendla zahrnul již v době svého vzniku. Události roku 1648, které se staly příčinou jeho vztyčení, analyzuje historik V. Vlnas. A. Catalano a O. Fejtová zase vysvětlují způsoby prosazování rekatolizační politiky v českých zemích a ukazují, proč se mariánský sloup stal důležitou figurkou na šachovnici politicko-náboženských událostí. Náboženským životem barokních Čech, projevujícím se mj. slavnostmi u staroměstského sloupu, se zabývá J. Mikulec. Historikové umění O. Jakubec a M. Šroněk objasňují fenomén barokní vizuality a sakrálního umění a ukazují proměny jeho sociální a náboženské funkce. Otázkám náboženské praxe a imaginace v širším kontextu barokních mariánských a svatotrojičních sloupů se věnuje P. Suchánek. Knihu završuje analýza B. Jiřincové, jež odkrývá klíčové aspekty provázející recepci pobělohorské doby a její mýtus. Kniha tak přináší nejen různé pohledy na vznik a osudy této významné památky, přibližuje i proměňující a vyostřující se vztah veřejnosti k ní, ale především detailně objasňuje podobu náboženské transformace, která byla a je považována za jednu z nejzásadnějších historických a kulturních proměn v dějinách naší země.

Katalog k výstavě z cyklu Moravské zemské knihovny Oči Brna z 1. prosince 2017 - 31. ledna 2018.

Monografická publikace vydaná k příležitosti výstavy na kroměřížském zámku. Poměrně rozsáhlá kniha zodpoví otázky typu: "Kdo to byl Josef Stern?" a uvede každého čtenáře do povědomí rozsáhlým katalogem uměleckých děl. Postava Josefa Sterna byla současníky barokní éry velice ceněna. Rozsáhlá umělecká práce zahrnuje jak nástěnnou malbu, tak závěsné obrazy s převážně náboženskou tématikou. S graciézností a krásou pozdního baroka se prezentuje umělecká osobnost, jejíž rámec překračuje české krajiny.

V roce 1746 vznikl v dílně dvorního malíře císařovny Marie Terezie Michelangela Unterbergera obraz s alegorií Triumfu obnovujícího se Dne nad Nocí. Znázornění vlády dne a světla nad nocí a temnotou představovalo v očích objednavatele díla, olomouckého knížete-biskupa Ferdinanda Julia hraběte z Troyeru, téma umožňující vyjádřit obecné a abstraktní principy, z nichž vycházela jeho legitimita a moc. Tak jako ráno přichází po temné noci, tak se i po smrti jeho předchůdce obnovuje v osobě nastupujícího knížete-biskupa násilně přerušená posloupnost a kontinuita jeho úřadu. Kniha ukazuje na příkladu jedné významné společenské vrstvy barokní doby, že umění nebylo a není pouze předmětem estetického vnímání, ale také prostředkem utváření společnosti, její historické paměti, společných kulturních hodnot či politických idejí, a že podněcovalo v divácích škálu reakcí, očekávání a interpretací. Autor provází čtenáře šlechtickými paláci a rezidencemi a ukazuje, jaké společenské rituály a ceremoniály se v nich v baroku odehrávaly a jakou roli přitom hrálo jejich umělecké vybavení a výzdoba. V neposlední řadě se také zamýšlí nad dobovými způsoby vnímání obrazů v sakrálním i profánním prostoru, jakož i nad proměnami pohledu na umění a jeho oceňování v době, kdy namísto stále se obnovujícího dne barokní éry začíná oblaka a stíny prozařovat světlo osvícenství.

Kniha nabízí široké možnosti uvažování o barokním umění vázaném tematicky na problematiku očistce. Je založena na rozboru asi 70 objektů (oltářních i samostatných obrazů, soch a kaplí) pocházejících z území Čech, Moravy a Slezska mezi lety 1640–1800. Text se opírá také o dobovou literaturu, která umožňuje podívat se na dané umění z poněkud jiných úhlů pohledu, než jaké jsou typické pro klasické ikonografické studie. Autorům šlo v první řadě o imaginaci, tedy o to, jak barokní lidé vnímali ona umělecká díla v kontextu tehdejší zbožnosti, technik meditace, ale třeba i postojů k obrazům či teorie optiky. Cílem bylo zjistit, co se skrývá „za obrazy“ neboli jakou povahu mají „obrazy v mysli“ diváků. V souhrnu jde o důsledně mezioborové pojednání doposud prakticky nezpracované problematiky.

Monografická publikace další významné osobnosti olomouckého barokního nebe, Josefa Ignáce Sadlera. Publikace byla vydána k příležitosti stejnojmenné výstavy v Arcidiecézním muzeu Olomouc. V jejím nitru naleznete kapitoly od předních historiků umění. Mezi úchvatnou krásou barokních mistrovských kusů se ztratí chvíle každodennosti a dýchne na Vás duch barokní éry, kdy nebe bylo člověku blíže, než je tomu dnes.

Stříbrný oltář z baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, vytvořený augsburským zlatníkem Johannem Georgem Herkommerem v roce 1736, je významným příkladem barokního zlatnictví. Oltář obsahuje deskový obraz Svatotomské Madony – Perly Moravy, který podle tradice věnoval brněnskému klášteru augustiniánů císař Karel IV. Svatotomská Madona, uctívaná jako ochránkyně města Brna a Moravy, byla korunována za přispění převora kláštera Andrease Zirkl. V roce 1783 byl oltář s obrazem přenesen z kostela svatého Tomáše do nynější baziliky, která se stala novým domovem augustiniánů. V letech 2008–2010 proběhla jeho restaurace brněnskou firmou S.LUKAS, s.r.o. Na podporu této akce se uskutečnila odborná konference 21. října 2010 v kapitulní síni opatství. Její bilancí je sborník, který obsahuje příspěvky dvanácti autorů, zabývajících se historií oltáře, obrazem Madony, osobností převora Zirkl, barokním zlatnictvím na Moravě a restaurátorskými technikami.

Výstavní projekt představí život ve městě v období 17. a především 18. století, který se odehrával na pozadí politických, hospodářských a kulturních událostí. Zachytí obyvatele Brna ve dnech všedních i svátečních, jejichž prožívání je spojeno s rodinnými, společenskými a náboženskými projevy. Připomene významné osobnosti, které svojí činností přispěly k hospodářskému a kulturnímu dění ve městě.