Alejo Carpentier byl kubánský prozaik, esejista a hudební vědec, který výrazně ovlivnil latinskoamerickou literaturu během jejího "boomového" období. Jeho díla proslulá neobyčejnou stylistickou vytříbeností zkoumají složité vztahy mezi evropským a americkým kontinentem, mezi realitou a mýtem. Carpentier se často zabýval tématy jako je identita, historie a hledání autentického hlasu v literatuře. Jeho mistrovský jazyk a hluboké kulturní vhledy z něj činí jednu z nejvýznamnějších postav latinskoamerické literatury.
Dvě novely kubánského autora naší doby.
Barokní koncert (1974) se odehrává v Benátkách o masopustě roku 1733, kdy Vivaldi diriguje svou operu o aztéckém králi Montezumovi. Příběh vyjadřuje autorovo přesvědčení o nadčasovosti hudby a souvislosti jejích různých stylů.
Harfa a stín (1979) je zamyšlením nad osobností Kryštofa Kolumba, nad motivací jeho objevitelských cest a úvahou o významu připojení Ameriky k Starému světu a také zamyšlením nad historií a problematikou americko-evropských vztahů.
Román kubánského autora vypráví o životě vědce-hudebníka, který se při cestě za původními hudebními nástroji dostane až na území obydlená původním indiánským obyvatelstvem.
Román je dějově situován do doby Francouzské revoluce a odehrává se na francouzské ostrovní kolonii Guadeloupe v Antilách. Románový životopis zapomenutého francouzského revolucionáře, jakobína Victora Huguese, kterého jeho politická a válečnická činnost zanesla až do karibské oblasti,kde se stal politickým komisařem. Velmi dobře napsaný román postihuje zejména psychologický vývoj hlavního hrdiny i dalších postav a zachycuje tvrdou realitu převádění myšlenek revoluce a konkrétní praxe v souvislosti s celkovým politickým vývojem ve Francii i v ostatním světě.
„V této knize nás na samém prahu šedesátých let (roku 1960) poprvé ovanul horký a vlahý vítr „magického realismu“ autorů latinské Ameriky. Bezprostředním podnětem k napsání Království tohoto světa však byla Carpentierovi návštěva Haiti v roce 1943. Jeho vyprávění je založeno na přesné dokumentaci, jež respektuje historickou pravdu – událostí, osobních jmen třebas i druhořadých, míst a dokonce ulic – a pod svým zdánlivým časovým nezačleněním i úzkostlivou souvislost dat a chronologie. Carpentierovi se ovšem dokumentace jednoho z mnoha povstání otroků v druhé polovině 18. století (přes jeho novinářskou praxi) nestala účelem, ale východiskem k uměleckému dílu neslábnoucí působivosti, k vyvolání „reálně zázračné“ dobové atmosféry, podivuhodnému znovuoživení postav oněch událostí. Opar mytičnosti, zázračnosti, a naopak vědomí reálnosti dávných bájí, které Evropa již dávno pozbyla, je zde výsledkem spojení vypjaté, v podstatě ještě středověké víry španělských dobyvatelů a různých náboženství domorodých indiánů s kulty africkými, které si přivezli černí otroci. tyto představy prozařují hrdinům příběhu realitu natolik, že není zcela jisté, kde končí skutečnost a kde začíná legenda. Tuto vzrušující nejednoznačnost zakomponoval Carpentier (muzikolog a hudebník) i do výstavby příběhu. Je to román či novela? Možná spíš očistný obřad woodoo, ale zejména zvolna (jako Ravelovo Bolero) gradující krvavá rapsodie.
Soubor pěti povídek a jedné novely (Štvanice) význačného představitele literatur Latinské Ameriky. Snaží se v nich ukázat různou funkci času v životě nejrůznějších lidí, např. čas v životě člověka přestárlého (Cesta k semeni).
Originally published in 1946 and never before available in English, Music in Cuba is not only the best and most extensive study of Cuban musical history, it is a work of literature. Drawing on such primary documents as church circulars and musical scores, Carpentier encompasses European-style elite Cuban music as well as the popular rural Spanish folk and urban Afro-Cuban music.
"Translated into twenty languages and published in more than fourteen Spanish editions, The Lost Steps, originally published in 1953, is Alejo Carpentier's most heralded novel. A composer, fleeing an empty existence in New York City, takes a journey with his mistress to one of the few remaining areas of the world not yet touched by civilization - the upper reaches of a great South American river. The Lost Steps describes his search, his adventures, and the remarkable decision he makes in a village that seems truly outside history."--BOOK JACKET.
Exploring the consequences of the European discovery of the Americas and challenging the myth of Columbus, Alejo Carpentier—"the father of magical realism"—studies the first meetings of the Western and American cultures and the tragic consequences of tarnished and abandoned idealism.
A hazai olvasó abban a szerencsés helyzetben van, hogy Alejo Carpentiernek, csaknem minden regényét olvashatta magyar fordításban: Az Embervadászatot, a Földi Királyságot, az Eltűnt nyomokat, A fény századát, a Barokk zenét, a Rendszerek és módszereket, A hárfa és az árnyékot, sőt még egy irodalomkritikai és zenei tárgyú könyvét is. Carpentier, a 20. századi latin-amerikai próza egyik óriása és egyik megújítója, mestere volt az elbeszélés műfajának is. Először kapja kézhez a magyar olvasó az író elbeszéléseinek teljes gyűjteményét. Ezek a kis remekek is a Carpentier regények sajátos idő-, és történelemszemléletét tükrözik: a kezdet és a vég egybeolvadását, az örök körforgást, illetve az önmagát meghaladva megismétlő történelem csigavonalú fejlődését.TARTALOMAz előörsA diák (Dobos Éva fordítása)A lift csodája (Dobos Éva fordítása)Holdas történet (Dobos Éva fordítása)Az idő háborújaA dolgok kezdete (Lengyel Péter fordítása)Mint a sötét éj (Nagy Mátyás fordítása)Szent Jakab útja (Nagy Mátyás fordítása)Más elbeszélésekÁrnyak miséje (Dobos Éva fordítása)A szökevények (Nagy Mátyás fordítása)Az avatottak (Nagy Mátyás fordítása)Menedékjog (Dobos Éva fordítása)
Vo svojom poslednom románe sa autor sústredil na historickú osobnosť – Krištofa Kolumbusa. Vykresľuje historické udalosti a približuje človeka uchváteného veľkým snom o zasľúbenej zemi, jeho láskou kráľovnou Izabelou Kastílskou, ale i jeho osobnú tragédiu.
Esta edición incluye tres grupos de cuentos: La Vanguardia: -"El estudiante". -"El milagro del ascensor". -"Historia de lunas". Guerra del tiempo: -"Viaje a la semilla". -"Semejante a la noche". -"El Camino de Santiago". Otros relatos: -"Oficio de tinieblas". -"Los fugitivos". -"Los advertidos". -"El derecho de asilo".
El recurso del método, obra considerada una de las cumbres del género narrativo que podría denominarse "novela de dictador", narra la historia de un tirano ilustrado. El personaje representa una suma y amalgama de varios dictadore de América Latina. Es una de las creaciones más memorables del autor y un emblema perfecto de una figura histórica que aún hoy hace sentir su peso en el continente americano. Alejo Carpentier (Cuba, 1904-Francia, 1980) Educado en Francia, se formó en una cultura variada que incluyó, además de la literatura, la música y la arquitectura, conocimientos que luego volcó con admirable destreza en sus libros. Militante opositor a las dictaduras y gobiernos corruptos de su país, debió soportar la cárcel y el destierro en varias oportunidades.
Novela que gira en torno a la concepción de la ópera “Montezuma” de Antonio Vivaldi –la primera que adopta como tema el Nuevo Mundo y en la que, además, los hombres de América desempeñan un papel lleno de nobleza–, “Concierto barroco” tiene como telón de fondo el encuentro entre dos continentes. Omnipresente a lo largo de la obra, la música, una de las disciplinas más queridas y dominadas por Alejo Carpentier (1904-1980), no sólo articula el relato y le sirve de vehículo, sino que al cabo adquiere en la obra un papel casi demiúrgico, como lenguaje que funde en una misma realidad –realidad maravillosa– tiempos y espacios, y hace confluir en ella a maestros antiguos y modernos de uno y otro lado del Atlántico.
Transcurre durante los 46 minutos que dura la ejecución de la «Sinfonía Heroica» de Beethoven en un teatro de La Habana donde se ha refugiado un joven que ha pasado del combate político a la acción terrorista y, mediante la tortura, a la traición. Sirviéndose de su portentoso dominio del lenguaje y de la técnica narrativa, Alejo Carpentier (1904-1980) recrea en esta novela a través de una pluralidad de voces el narrador, el acosado, el taquillero del teatro tanto el clima político que se vivió en Cuba durante los turbulentos años de la dictadura de Gerardo Machado, como los aspectos que nos dan la clave para entender la vida del protagonista.
Una obra aún inédita de uno de los más grandes escritores latinoamericanos; muy apreciado por Gabriel García Márquez, Alejo Carpentier ha influido en la literatura posterior de los países de Centro y Sudamérica. Este libro comprende tres relatos centrados en el tiempo, pero también en la guerra y en el Nuevo Mundo. Protagonistas que se enfrentan a elecciones definitivas, a momentos cruciales; dos son hombres de armas y viven en un tiempo de guerra.
Roman. Aus dem Spanischen übersetzt von Hermann Stiehl
332 stránek
12 hodin čtení
Kuba, zur Zeit der Französischen Revolution. Nach dem Tod ihres Vaters, eines kubanischen Kaufmanns, leben Sofia und Carlos mit ihrem Cousin Esteban zurückgezogen in einer Villa in Havanna. Die drei werden abrupt aus ihrer magisch-abgeschiedenen Welt gerissen, als der mysteriöse Franzose Victor Hugues in ihrem Leben auftaucht. Auf abenteuerlichen Reisen durch die Karibik und bis nach Paris werden sie Zeugen der revolutionären Ereignisse einer turbulenten Zeit. Carpentiers gewaltiger Hymnus entwickelt ein Panorama der Freiheit vor dem Hintergrund einer Welt, die aus den Fugen geraten ist. Alejo Carpentier wurde 1904 in Havanna geboren. Nach der Beteiligung an einem Aufstand gegen den Diktator Machado floh er in den zwanziger Jahren nach Paris, wo er mit den Surrealisten in Kontakt kam. 1939 kehrte er nach Havanna zurück und lehrte Musikgeschichte. Seit 1966 war er als Kulturattaché der kubanischen Botschaft wiederum in Paris, wo er 1980 starb.
Über fünf Jahrzehnte hinweg war Alejo Carpentier ein aufmerksamer und genauer Beobachter seiner Heimatstadt Havanna. Die hier versammelten Texte - der erste aus dem Jahr 1925, der letzte von 1973 - zeichnen liebevoll ein farbiges Porträt dieser Stadt und ihrer Bewohner im Wandel der wechselvollen Zeiten.
Ein Lateinamerikaner auf Reisen durch seinen Kontinent: Immer schon hat Alejo Carpentier die Faszination für Geschichte und Gegenwart des südlichen Amerika umgetrieben, und die hier versammelten frühen Essays, Artikel und Reden über die Musik der Karibik, seine Reisen ins Innere Venezuelas und nach Mexiko werden durch den kenntnisreichen, wißbegierigen Blick des kosmopolitischen Autors auf die Länder, die in den Augen der Europäer oft so exotisch anmuten, zu einer Entdeckungsreise. "Und diese Neue Welt", schreibt Carpentier, "erweist sich schließlich durch ihre Traditionen, ihr Erbe, durch das, was sie empfangen, sich angeeignet und anverwandelt hat, als ebenso alt und hoch entwickelt wie die übrigen Welten der ganzen Welt." §Ein Kontinent ist zu entdecken.
Scritto nel 1927 nel carcere dell’Avana e poi pubblicato a partire dal 1933 in diverse versioni rivedute e corrette, Écue-Yamba-Ó è il primo romanzo di Alejo Carpentier. Novela afrocubana, secondo la definizione che ne diede lo stesso autore, è la storia di Menegildo, nato in una misera capanna all’ombra di un enorme zuccherificio il cui respiro detta i ritmi dell’intero villaggio. In un romanzo di formazione che passa dalla dura realtà contadina al misticismo tribale, seguiamo le sue peripezie dalla nascita all’età adulta, dalle prime scoperte alla conquista dell’amore, in un turbinìo di emozioni che vanno dalla rabbia alla paura, dall’estrema devozione al desiderio di mostrarsi un vero uomo. Pietra miliare della letteratura ispanoamericana, caratterizzato da una scrittura avanguardista, ricca ed evocativa, che concilia tradizione e surrealismo, Écue-Yamba-Ó è un testo fondamentale per comprendere la realtà cubana di inizio ’900 e presenta il seme della futura produzione letteraria di Alejo Carpentier. Vi si ritrovano infatti temi a lui cari come la musica e le tradizioni afrocubane, ma soprattutto quell’amore per la parola, quella ricercatezza lessicale che lo rendono uno degli scrittori più influenti del suo genere.
En torno al Dos de Mayo de 1808 y sus consecuencias políticas a ambos lados del Atlántico se reúnen en esta obra diversos relatos y narraciones, cuyos autores (Stendhal, Balzac, Walter Savage Landor, Joseph Conrad, Arthur C. Doyle, Mújica Laínez y Álvaro Mutis) ofrecen una particular mirada desde fuera sobre un episodio histórico de indudable relevancia para Europa e Hispanoamérica.
