Alejo Carpentier
26. prosinec 1904 – 24. duben 1980
Alejo Carpentier byl kubánský prozaik, esejista a hudební vědec, který výrazně ovlivnil latinskoamerickou literaturu během jejího "boomového" období. Jeho díla proslulá neobyčejnou stylistickou vytříbeností zkoumají složité vztahy mezi evropským a americkým kontinentem, mezi realitou a mýtem. Carpentier se často zabýval tématy jako je identita, historie a hledání autentického hlasu v literatuře. Jeho mistrovský jazyk a hluboké kulturní vhledy z něj činí jednu z nejvýznamnějších postav latinskoamerické literatury.
Svým dílem výrazně ovlivnil jihoamerickou kulturu, jeho styl zázračně reálného je často spojován s magickým realismem.
Alejo Carpentier byl synem francouzského architekta a ruské učitelky jazyků. Oba rodiče se seznámili ve Švýcarsku a v roce 1902 se přestěhovali na Kubu.
Alejo Carpentier vystudoval v Havaně architekturu a hudbu. Pro svoji politickou činnost proti diktátoru Machadovi byl pronásledován. Díky pomoci básníka R. Desnose se Carpentierovi podařilo v roce 1928 odplout do Francie. V Paříži se stýkal se surrealisty. Také zde pokračoval ve studiu hudby. Pracoval v rozhlase.
Za 2. světové války se Alejo Carpentier po dlouhém putování vrátil na Kubu. Když se v roce 1945 ujal vlády na Kubě diktátor Batista, ostrov opět opustil a usadil se ve Venezuele. Na Kubu se Carpentier vrátil po vítězství Castrovy revoluce.
Alejo Carpentier vstoupil do komunistické strany a zastával významné kulturně-politické funkce. Byl jmenován kulturním radou v Paříži, kde působil až do své smrti.