Oldřich Lepil

doc. RNDr. Oldřich Lepil, CSC. (*18.10.1933 Rousínov) je odborný asistent na katedře experimentální fyziky, práce z oboru. Po maturitě na gymnáziu ve Vyškově (1951) studoval učitelství na Přírodovědecké fakultě MU v Brně v letech 1951–1955. Pak v období 1955–1963 působil postupně jako učitel fyziky na jedenáctileté střední škole, dvanáctileté střední škole a střední všeobecně vzdělávací škole ve Zlíně. V roce 1963 se stal vysokoškolským učitelem Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. V roce 1966 získal akademický titul RNDr., o rok později získal vědeckou hodnost kandidáta věd (CSc.) z teorie vyučování fyzice. V roce 1987 byl jmenován docentem pro obor didaktika fyziky. Na učebnicích středoškolské fyziky začal pracovat ještě jako středoškolský učitel, když si ho vybral do autorského kolektivu prof. Josef Fuka. Výsledkem této spolupráce byla kvalitní učebnice Fyzika pro 3. ročník SVVŠ, která vyšla celkem v 10 vydáních (1965 – 1980). Podobný osud měla učebnice Praktická cvičení z fyziky, napsaná společně s ředitelem gymnázia v Bohumíně Františkem Živným, která vyšla ztím v 16 vydáních (včetně vydání ve slovenštině a maďarštině). Je autorem či spoluatorem přibližně 40 knižních publikací, více než 250 příspěvků v didaktických časopisech, ve sbornících z konferencí a v metodických materiálech pro učitele. V pracích, které věnoval názorné výuce fyziky, má významné postavení fyzikální experiment zaměřený na aplikace elektroniky ve školní experimentální technice. Vytvořil např. pomůcku, jejímž základem byl oscilátor VKV s pracovní frekvencí 420 MHz, které odpovídá vlnová délka 72 cm. Je autorem 13 výukových krátkých filmů. Ve studiu Krátkého filmu ve Zlíně realizoval soubor 50 zhruba minutových filmů určených pro výuku elektřiny na základní škole. Byl to svého druhu první a rozsahem ojedinělý soubor velmi krátkých neozvučených filmů, pojetím připomínajících nynější počítačové aplety. Na současném pracovišti, katedře experimentální fyziky Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, pracuje od r. 1963. Zde sehrála v jeho životě významnou úlohu především osobnost prof. Josefa Fuky, který svojí autoritou pomohl překonat politické problémy spojené s přechodem ze střední školy na nové pracoviště. Hlavním pracovním zaměřením doc. Lepila byla výuka didaktiky fyziky ve studiu učitelství fyziky. Podílel se na výchově dlouhé řady učitelů fyziky pro základní a střední školy. Je spoluautorem první české vysokoškolské učebnice didaktiky fyziky. Po odchodu prof. Fuky do důchodu se doc. Lepil stal jeho nástupcem jako vedoucí redaktor časopisu Matematika a fyzika ve škole, po jehož zániku se doc. Lepilovi podařilo vytvořit nový časopis “Matematika – Fyzika – Informatika”, který je přímým pokračovatelem zaniklého. Bohatá je jeho dlouhodobá činnost v Jednotě českých matematiků a fyziků. Aktivním funkcionářem JČMF je od obnovení činnosti společnosti v roce 1956. Začínal jako jednatel nově vzniklé pobočky ve Zlíně a od r. 1963 olomoucké pobočky. Od konce 50. let 20. století do roku 2010 byl nepřetržitě členem ústředního výboru JČMF a v letech 1999–2006 místopředsedou předsednictva. Pomáhal zakládat Fyzikální pedagogickou sekci JČMF, kterou po několik období vedl. Podílel se na organizaci mnoha konferencí a seminářů JČMF, v 80. letech inicioval soutěž studentských prací v didaktice fyziky.