Wolf Erlbruch byl uznávaný ilustrátor a autor knih pro děti, jehož díla často překračují hranice běžného vyprávění. Své ilustrace vytvářel pomocí rozmanitých technik, jako je koláž, kresba a malba, čímž dosahoval osobitého, někdy až surreálného vizuálního stylu. Jeho příběhy se nevyhýbají ani dospělým tématům, jako je smrt či hledání smyslu života, a tím obohacují dětskou literaturu o hlubší rozměr. Erlbruchův jedinečný přístup a výrazný umělecký styl si získaly široký obdiv a byly hojně napodobovány.
Kniha Kačka, smrť a tulipán patrí jednoznačne k najvydarenejším dielam nemeckého rozprávkara – spisovateľa a ilustrátora – Wolfa Erlbrucha. Svoju popularitu si určite získala najmä netradičným spracovaním témy smrti pre detského čitateľa. Nadčasový príbeh priateľstva obyčajnej kačky a smrti ukazuje, ako je smrť prirodzeným vyústením života. Prevedenie témy do obrázkov a textu osciluje medzi vážnym a rozprávkovým.
Zakrátko po jej prvom vydaní (v roku 2006) bola knihe udelená prestížna medzinárodná Cena H. Ch. Andersena.
Je to příběh života, umírání a smrti. Pozoruhodná a do řady světových jazyků přeložená kniha Kachna, smrt a tulipán začíná setkáním kachny se smrtí. Zpočátku je kachna podezřívavá a vystrašená, ale smrt ji uklidní a dokonce začne působit vlídně a mile. Závažné téma je pro dětského čtenáře působivě podáno jemně a s velkou mírou laskavosti a soucitu. Smrt není děsivá, ani dotěrná, její zobrazení balancuje na tenké hranici vytříbeného smutku.
Smrt tu není vylíčena jako ta, co bere život, ale ta, která čeká. Čeká až přijde nemoc, nehoda nebo liška. Mezitím tu je na blízku. Smrt nezapomíná na nikoho ze svého stáda. Jako by představená smrt měla v sobě něco z dobrého pastýře.
Veršovaná knížka Deset malých slanečků je vtipnou a svéráznou parafrází na známý popěvek Deset malých černoušků. Napsal a nakreslil ji přední německý ilustrátor a autor knih pro děti, za své dílo mnohokrát oceněný. Je mj. držitelem prestižních a světově nejvýznamnějších vyznamenání, Ceny Hanse Christiana Andersena a Ceny Astrid Lindgrenové. Čeští čtenáři ho znají jako ilustrátora populární půvabné knížky O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu. Verše o tom, jak skupinka deseti slanečků s každou další slokou přichází při svých výtečných dobrodružstvích o jednoho svého člena, pobaví děti i dospělé.
Knížka pro děti od 2 do 100 let nabízí netradiční pohled na to, jak zvířátka „dělají“. Bestseller nakladatelství Peter Hammer Verlag, přeložený do více než 20 jazyků, nadchl i české čtenáře.
Příběh o krtkovi s hovínkem na hlavě s úsměvem a nadsázkou zpracovává téma, které tak neomylně přitahuje všechny děti, zvláště ty předškolního věku. Téma tím přitažlivější, čím víc se jej dospělí snaží tabuizovat.
Připadáte si příšerně oškliví? Škaredou postavu přikrýváte dlouhým obnošeným pláštěm? Z doupěte si netroufáte vylézat před setměním? Nezoufejte! Jak praví moudrá hyena, nezáleží na tom, jak kdo vypadá, ale co umí. Třeba umíte brnkat skočnou melodii na ukulele nebo péct výtečné palačinky, a stanete se ozdobou každého večírku. Jako naše příšerná pětice. Na večírek, jenž se nakonec stane událostí sezóny, zavítají i všechna ostatní zvířátka, která znáte z předchozích dvou úspěšných titulů W. Erlbrucha. Autorovy nezaměnitelné ilustrace a nápaditý text v překladu B. Rödlingové jsou i tentokrát zárukou estetické kvality i dobré zábavy a poučení.
Ein Kinderbuch? Kein Kinderbuch? Ein Buch vom Leid? Ein Buch vom Schluss? Erzählt es eine Fabel? Ein Märchen? Überhaupt eine Geschichte? Oder ist es vielmehr eine Meditation? , fragte sich Benedikt Erenz in der Zeit, als Ente, Tod und Tulpe vor drei Jahren erschien. Und befand, dass es ein Buch sei für kleine Menschen und für große Menschen; Ein meisterhaftes und ein unendlich tröstliches Buch, das in den verschiedensten Regalen seinen Platz finden könne. Womit er ganz richtig lag - Das Buch wurde im deutschsprachigen Raum bislang über 50.000mal verkauft und in sechzehn Sprachen übersetzt. Nun erscheint Ente, Tod und Tulpe in handlichem Format und edler Ausstattung, für alle, die es nicht ins Regal stellen, sondern immer in der Tasche dabei haben wollen.
Auf die Frage, welche seiner Bilderbuchfiguren ihm die liebste sei, sagt Wolf Erlbruch ohne Zögern: Frau Meier. Frau Meier, immer umwölkt von Sorgen um alles und jeden. Frau Meier, immer tätig, um die Folgen phantasierter Katastrophen weit im Vorfeld zu mildern. Und Frau Meier, die am Ende aus Liebe über ihre Ängst hinauswächst, in halsbrecherischer Art einen Baum besteigt und sich wahrhaftig in die Lüfte erhebt, um einer jungen Amsel das Fliegen beizubringen! Frau Meier, die Amsel erscheint im Jubiläumsjahr des Verlages als Geschenkbuch. Was jeder Beschenkte in diesem Bilderbuch liest, liegt auf der Hand: „Sorge dich nicht, fliege!“
Fons ist hellwach. 'Ich will in die Nacht!', denkt er. Aber allein traut er sich nicht. Papa muss mit. Auf ihrem Spaziergang durch die nächtliche Stadt beteuert der verschlafene Vater, dass es in der Dunkelheit doch gar nichts zu sehen gibt. Aber Wolf Erlbruchs Bilder zeigen, was nur Kinderaugen im Dunkeln entdecken. LUCHS und Jahres-LUCHS der Jury von Zeit und Radio Bremen, Nominierung für den Deutschen Jugendliteraturpreis, Troisdorfer Bilderbuchpreis 2000.
Comme l'indique le titre, il est question dans cet album de la grande question. Elle n'a beau n'être jamais posée directement, elle est évidente : pourquoi sommes-nous sur terre ? Chacun des vingt et un personnages interrogés apporte, depuis son point de vue et sur une double page, une réponse simple, emprunte de philosophie, de poésie et d’humour. Ainsi, le chien est là pour aboyer, le pilote pour embrasser les nuages, le gourmand pour bien manger, le jardinier pour apprendre la patience, la mort pour aimer la vie et la maman, qui a le dernier mot, pour aimer son enfant. On ne sait pas trop à qui répondent ces personnages, à un jeune enfant, sans doute. Mais ce peut être aussi à celui qui découvre ou redécouvre le livre. Comme souvent dans les album de l’allemand Wolf Erlbruch, le texte peut ici se lire seul. Les illustrations sont une invitation supplémentaire à un voyage dans l’imaginaire réglé. L’auteur-illustrateur est en effet maître dans l’art de manier l’ordre et le désordre. Il le prouve encore ici, avec sur fond beige, un mélange de collages de papier quadrillé, de kraft, de partitions de musique (la neuvième symphonie) ou de plan de Paris, où les hommes embrassent les nuages, les gourmands portent une fourchette dans leur veste, et les pierres et les chiffres ont leur mot à dire.
