Carl Schmitt Knihy

Dílo z roku 1923 představuje ranou práci významného právního a politického filosofa Carla Schmitta. V tomto brilantním textu se autor zaměřuje na specifickou povahu racionality spojené s katolickou církví, kterou kontrastuje s myšlením ekonomicko-technického věku. Význam ratio, jež stojí za autoritou katolické církve, spočívá v jeho schopnosti být jednotou protikladů (complexio oppositorum) a reprezentovat duchovní ideu či osobu. Schmitt také zdůrazňuje důležitou distinkci mezi reprezentací a pouhým zastoupením, čímž přispívá k porozumění klíčovým konceptům politické filosofie. Ekonomické myšlení, postrádající jakoukoli ideu k reprezentování, není schopno politiky v jejím pravém smyslu, což vede k depolitizaci veřejného prostoru. Schmittova kritika ekonomicko-technického myšlení se logicky vymezuje vůči socialismu a kapitalismu, které mají společné myšlenkové základy. Jak sám konstatuje, „Velký podnikatel nemá jiný ideál než Lenin, totiž ‚elektrifikovanou zemi‘.“ Oba se spíše přou o metodu elektrifikace. Jeho polemický tón se nevyhýbá ani anarchismu či tezím Maxe Webera, což podtrhuje aktuálnost jeho myšlenek.

Záznamy pod souhrnným názvem Glossarium představují pozdního Carla Schmitta, kontroverzního myslitele německého 20. století. Zápisky vznikly v poválečné době, kdy Schmitt bilancuje minulost, vypořádává se se svými resentimenty, vyjadřuje se k současnému dění, ale především rozvíjí staré i nové filozofické, právní a literárněvědné úvahy. Český překlad Glossaria zahrnuje všech pět dílčích knih a je opatřen obsáhlým komentářem.

Kniha z roku 1922 začíná Schmittovou slavnou definicí "Suverén je ten, kdo rozhoduje o výjimečném stavu", o překročení vlády zákona ve veřejném zájmu. Název knihy je odvozen z tvrzení (3. kapitola), že "všechny důležité pojmy moderní teorie o státu jsou sekularizované theologické pojmy", tedy že politická teorie se vztahuje ke státu (a suverenitě) obdobně jako theologie k Bohu.

Autor vycházející z pozice právního normativismu a známý svou kritikou liberalismu a parlamentarismu se ve své práci z r. 1932 zabývá analýzou a vzájemným vztahem pojmů státního a politického, přítele a nepřítele, války a nepřátelství.

Autor v díle tematicky rozvíjí stejnou základní myšlenkovou linii jako v Pojmu politična. Ústředními body zůstává problematika politického prostoru, legalita a legitimita, mezinárodní vztahy a otázka přirozenosti a nepřirozenosti. Na tomto pozadí popisuje autor vývoj partyzánského hnutí od jeho počátků ve španělské partyzánské válce proti Napoleonovi až do moderní doby, analyzuje Clausewitzovy úvahy o partyzánství, zabývá se vlivem, jenž měly na vývoj partyzánského hnutí Lenin, Mao Ce-tung, Stalin, Che Guevara, Castro aj., a zdůrazňuje, že jedním ze základních znaků partyzána je vždy jeho politická angažovanost.

Die vorliegende Ausgabe der Volkerrechtlichen Grossraumordnung enthalt ausser kleineren Verbesserungen ein neues Schlusskapitel uber den Raumbegriff in der Rechtswissenschaft . [...] Im ubrigen muss die Abhandlung bleiben, was sie ist. Sie entstand im Fruhjahr 1939 mit bestimmten Thesen und Gesichtspunkten in einer bestimmten Situation. Durch den Gang der Ereignisse hat sie manche bedeutende Bestatigung erfahren. Darin liegt ihr Wert als Dokument. Nicht aber soll sie sich mit den Ereignissen in einen Wettlauf einlassen. Daher kann ich die Ergebnisse weiterer Forschungen nicht einfach an sie anhangen. Grosse neue Fragen, wie das neue Problem der westlichen Hemisphare und das Verhaltnis von Land und Meer im Volkerrecht, bedurfen eines eigenen Ansatzes. Hierfur kann ich, als auf einen ersten Beginn, auf die Ausfuhrungen verweisen, die ich vor Hochschullehrern der Geschichte am 8. Februar 1941 in Nurnberg gemacht habe und die inzwischen in dem Sammelwerk Das Reich und Europa bei Koehler und Amelang (Leipzig 1941) erschienen sind. Moge der Leser es recht verstehen, wenn ich der Schrift das Motto Wir gleichen Seeleuten auf ununterbrochener Fahrt und jedes Buch kann nicht mehr als ein Logbuch sein . Berlin, den 28. Juli 1941 Vorbemerkung zur Ausgabe von 1941

When Germany was defeated in 1945, both the Russians and the Americans undertook mass internments in the territories they occupied. The Americans called their approach 'automatic arrest'.