Eduard Vacek Knihy

Soubor padesáti povídek navazuje na sbírku Mí devianti mi rozumějí a pokračuje v líčení absurdních, zemitých a groteskních osudů a životů figurek, které k představě spořádaného občana mají značně daleko. Autor naprosto bez zábran a otevřeně, s velkou dávkou ironie a satiry, vyhledává situace z reálného života a originálně je dotváří svým drsným undergroundovským jazykem a smyslem pro robustní vypravěčství. Jako v předchozím svazku je i zde převážná většina textů věnována erotice a jejím nejrůznějším projevům, řada dalších pak podvědomému rebelantství člověka v absurdním postavení, všechny ale nějakým způsobem odrážejí abnormalitu a prázdnotu soudobých mezilidských vztahů.

Povídková kniha, vyznačující se deziluzivním pohledem na mezilidské vztahy i na soužití individua a společnosti. Autor s pestrou minulostí (mimo jiné Svědek jehovův, samizdatový redaktor, později poslanec ČNR) neuhýbá před žádným tématem a vyjadřuje se s naprostou otevřeností. Jenom nepřehlédnutelné stylistické mistrovství odlišuje některé povídky od běžné spotřební pornografie. Ne všechny jsou věnovány erotice, naprostá většina však vyznívá jako hořká zpověď životem lehce znaveného a přehnaně zkušeného jedince. Ať už jde o líčení sexuálních experimentů, které mohou člověku přinést chvilkové potěšení, ale nemohou naplnit prázdnotu mělkých vztahů (a ty hlubší mohou dokonce nezvratně zničit), nebo o peripetie z dob šedivého socialismu, v nichž hlavní role hrají více či méně odporné lidské typy, všeobecná lhostejnost a bezvýchodnost moderní civilizační mašinérie.

Povídkový triptych Eduarda Vacka o deviantech, deprivantech a vůbec podivných lidech s různými úchylkami uzavírá třetí díl s názvem: „S devianty na věčné časy.“ Předcházely ho dvě knihy: „Mí devianti mi rozumějí“ a „Rozumím svým deviantům“. Autor nás ve svých příbězích provází ložnicemi, swingerskluby, hospodami, redakcemi, ale také parlamentem a dalšími pracovišti a místy, naposledy také dokonce generálním ředitelstvím Vězeňské služby, kde si různí devianti realizují své představy, které jim jejich naplnění dopřává pocity extáze, seberealizace, či podivné harmonie. U některých povídek zaváháme, zda jde o skutečné příběhy (snad dokonce prožité samotným autorem) nebo o čirou tvůrčí fantazii, která často přesahuje obrazotvornost všedních dnů. Jinde však jde zřejmě o téměř stenografický záznam skutečného děje. V humorném, někdy tragikomickém díle převládá všudypřítomný, často obskurní sex jako hlavní motivace jednání hrdinů jednotlivých příběhů.

Fenomén věznice. 1627-1857-2007 Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Jičíně ve dnech 23. a 24. října 2007 Část II. - Historie věznice (1857-2007)

Erotická próza, která je zároveň pokusem rehabilitovat v našich podmínkách vysoký statut, který tento žánr nepochybně má i mezi vzdělanými a kultivovanými lidmi.

Dokumentární román o poměrech v ženských a mužských věznicích Československé socialistické republiky v 80. letech 20. století. Knihu Eduarda Vacka Občanský průkaz prosím, je beletrizované svědectví o vězeňském systému reálného socialismu. Na pozadí osobního příběhu autora a některých jeho spoluvězňů se objevuje kritická analýza prostředků nápravy kriminálních osob, ale současně také i odpůrců totalitního režimu v Československu osmdesátých let 20. století. Autor dává nahlédnout do systému ostrahy, který započíná na hranicích státu, pokračuje zdmi věznice a končí v separaci, úplným omezením všech svobod, omezením pohybu, snížením dávek potravin a technickými opatřeními, která mají znepříjemnit i odpočinek. Další rovinu románu tvoří osobní vyprávění odsouzenců, včetně žen, s nimiž se autor potkával na vycházkovém dvoře věznice. Z jednotlivých příběhů, z nichž je spleten děj knihy, je patrné, že mnoho osob je ve vězení nejen kvůli svému osobnímu selhání, ale v důsledku selhání státu či jejich nejbližšího okolí a činů, za něž byli jako pachatelé odsouzeni, se dopustili jako posledního článku řetězu předcházejících událostí, v zásadě ze zoufalství. V kontextu všeobecně známé a již publikované vězeňské literatury je Vackova kniha cenným dokumentem nejen pro její samotné literární zpracování, ale především proto, že textů o československých socialistických věznicích v osmdesátých let je jen velmi málo.