Život našich letců v Polsku, Francii a Británii za 2. světové války. Kniha o běžných, každodenních záležitostech československých letců za druhé světové války na Západě. Čtenáři se dozví, jak tito muži žili, když neseděli ve svém letounu, jak prožívali svůj volný čas, co je nejvíce trápilo a zajímalo. 1. vydání.
Vážení a milí čtenáři, tato kniha přináší zcela nový pohled na téma Českoslovenští letci v německém zajetí 1940-1945. Většina dosavadní literatury se soustředila pouze na to, jak byl dotyčný letec, osádka, sestřelen a jak následně upadl do zajetí. Ani autor této knihy se nevyhnul popisu sestřelení a následného zajetí, které je ovšem zpracováno z širšího pohledu po důkladném vytěžení archívních materiálů. Autor knihy začíná tím, co předcházelo sestřelení. Tedy, jak byli naši letci připraveni a vybaveni na možnost zajetí, poté následuje popis sestřelení a následného zajetí. Čím je tedy tato kniha zcela nová? Především tím, že zajetím dotyčného letce nekončí, ale právě naopak, teprve zde kniha začíná. Kniha mimo jiné pojednává o organizaci zajateckého tábora a života v zajetí samém - jak probíhaly všední, ale i sváteční a výjimečné dny v zajateckém táboře. Nebude vynechána ani otázka úrovně stravování a ubytování, vztahy mezi zajatci a německými strážnými. Stranou nezůstává ani ožehavé téma právního postavení našich zajatých letců. Zcela novým a obšírným pohledem je zpracováno téma útěků našich letců ze zajetí a jaká byla situace před koncem války a po osvobození táborů spojeneckými vojsky. Zakončením knihy potom je návrat čs. letců do Británie.... celý text
Podrobný životopis českého letce a jeho účasti ve službých RAF je zároveň popisem činnosti slavných čs. bombardovacích letek v době 2. světové války.
Autor zvolil ústřední postavou svého tetxu nepříliš známého, spíše opomíjeného českého letce a na jeho osudech líčí i průběh leteckých bojů - zejména v západním letectvu. Vedle toho probírá politickou situaci v Československu po podpisu mnichovské dohody i reakci západní Evropy na počátky nacistické expanze. Největší pozornost (vedle Francie) autor věnuje situaci ve Velké Británii v době před bitvou o Anglii a v jejím průběhu. Zároveň si všímá i osudu čs. emigrace v čele s prezidentem Benešem i potíží při formování čs. leteckých jednotek. Autor vkládá do textu i obšírný popis vzniku a rozvoje nacismu v Německu, formování nacistické armády a její bojové letecké akce. Velice podrobně líčí průběh leteckých bitev až do německé porážky. Vrací se pak k individuálnímu příběhu O. Černého a sleduje jeho osudy nejprve v německém zajateckém táboře (i nezdařený pokus o útěk) až do osvobození tábora v dubnu 1945 a návrat do vlasti. Zabývá se i situací svého hrdiny po únoru 1948, jeho zatčením, pozdějším útěkem z komunistického vězení a návratem do Velké Británie, kde opět sloužil v RAF až do r. 1955, kdy přešel na jiné povolání a posléze na zasloužený odpočinek. Knihu doprovází velké množství fotografického materiálu, různé tabulky, faksimile listin a na závěr obsáhlá bibliografie.
Publikace Ladislava Kudrny přináší zcela nové informace o působení Čechů a Slováků na bojištích jihovýchodní Asie v rozmezí let 1945-1954. Díky tomu, že mohl studovat relevantní materiály přímo v archivu francouzské cizinecké legie, jsou čtenáři vůbec poprvé předloženy údaje o počtech československých občanů sloužících v jejich řadách od samého počátku až do současné doby. Nechybí ani zpracování počtu padlých Čechoslováků v Indočíně, včetně jejich jmenného seznamu a zasazení problematiky první vietnamské války do kontextu mezinárodních událostí. Jedinečnost publikace podtrhuje množství doposud nikdy nezveřejněných fotografií, mapujících nasazení (nejen) našich občanů v průběhu indočínské války. Jedná se o monografii, jejíž nedílnou součástí jsou přepsané autentické dopisy mladého Ladislava Charváta, jehož osud zavál až na vzdálené vietnamské bojiště. Vychází v edici Historie
Zcela nový pohled na činnost československých letců ve Velké Británii za druhé světové války nabízí kontext jejich života a vnímání válečného času, který nebyl monotónní. Čtenář se dozví o předepsaném operačním turnusu a jeho významu pro letce, stejně jako o „rychlých“ politických událostech, které ovlivnily jejich životy. Na základě deníků a válečných kronik budou komentovány události mezinárodní i domácí politické scény, včetně reakcí letců na atentát na Heydricha a vyvraždění Lidic. Letci se vnímali jako významní představitelé odboje a přisuzovali si roli v poválečném Československu. Prostředí a válečné struktury v Británii, včetně života v Londýně, doplňují obraz jejich zkušeností. Morálka je klíčovým faktorem konfliktu, a proto se zkoumá, jak vítězství a ztráty ovlivnily morálku jednotlivců i celých jednotek, zejména u Fighter Command a Bomber Command. Poprvé se čtenář seznámí s problematikou zabíjení v letecké válce a vnímáním smrti letci. Bude se diskutovat o neetickém jednání, jako je zabíjení bezbranných letců na padáku, a o rozporuplném rozkazu amerických stíhačů, který vedl k těmto činům. Reakce letců na tuto skutečnost přidává další vrstvu k porozumění jejich zkušenostem.
Kniha přináší zajímavý pohled na osud jednoho konkrétního letce, jenž byl zasazen do mnohem širšího kontextu. Oním letcem bude vynikající stíhací pilot Stanislav Fejfar, který nás bude na stránkách této práce provázet od jeho útěku z okupované vlasti až do jeho smrti v leteckém souboji nad severní Francii.
Zatímco ve své první práci se autor zaměřil na to, co dělali českoslovenští letci "když nelétali", v této knize jde o zachycení života českého letce a "jeho" perutě v celé šíři. Tedy především o zachycení bojového života operační perutě, konkrétně francouzské skupiny GC 1/6 a 313. československé stíhací perutě a jejího člena při operační a mimooperační činnosti. Nebude vynechána ani činnost 310. československé stíhací perutě, u které Stanislav Fejfar strávil krátký, ale velmi důležitý čas.
Autor této knihy se pokusil ukázat život na zemi a obloze válečné Evropy na osudu jednoho z našich statečných mužů. Nečiní si přitom nárok na to, aby vyčerpal veškerý "arzenál". Jedná se pouze o skromný pokus přispět ke splacení dluhu, který naše společnost měla a má k "zapomenutým mužům", ať už bojovali na jakékoliv frontě.
Tématem mezinárodního vědeckého sympozia, které uspořádal Ústav pro studium totalitních režimů 6. října 2011, se stal válečný rok 1941 v československém domácím a zahraničním odboji. Odborníci, kteří na něm vystoupili, se zabývali mimo jiné činností odbojových skupin na domácím území, začátkem Benešovy politiky budování československého "mostu" mezi Východem a Západem, příjezdem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy, situací židovského obyvatelstva v Protektorátu, nasazením našich vojáků na jiných než evropských bojištích nebo rozhodnutím o nuceném pracovním nasazení mužů mimo území Protektorátu. Jejich příspěvky tvoří obsah tohoto sborníku.
Předmluva k titulu Kniha v barvě krve, která však v původní knize nevyšla. Čtenář má tak možnost porovnat, co bylo obsahem pasáží, které vadily natolik, že nesměly v původní knize vyjít.
Kniha pojednává o fenoménu vlastenectví našich letců v průběhu událostí druhé světové války. Čtenáři vyvstane před očima zcela nový pohled na činnost našich letců na Západě, se kterým se jistě ne každý dokáže ztotožnit.
Zkostnatělý komunistický režim neuměl v perestrojce najít východiska a bez
sovětské pomoci si nevěděl rady. Na státu nezávislé skupiny občanů, včetně
československého undergroundu, naopak vyvíjely nebývalou aktivitu. V letech
1987 a 1988 proběhly desítky ilegálních koncertů undergroundových, punkových a
metalových kapel, vznikaly petice, organizovaly se protestní demonstrace. Lidé
dávali čím dál hlasitěji najevo, že nechtějí žít v nesvobodné zemi. Jedním z
největších podniků undergroundu měl být v září 1987 Východočeský Woodstock ve
Volanově (nyní část Trutnova), rozehnaný Státní bezpečností ještě před jeho
začátkem. V reakci na to Ivan Martin Jirous sepsal manifest, v němž důrazně
požadoval dodržování lidských práv, k čemuž se režim zavázal. Největší
protirežimní podpisovou akci nejen za období normalizace, ale za celé období
komunismu zorganizoval křesťanský aktivista Augustin Navrátil. Jeho petici,
Moravskou výzvu z konce listopadu 1987, požadující náboženskou svobodu,
podepsalo 600 tisíc lidí. Náboženská a občanská práva požadovalo také na osm
tisíc lidí na bratislavské Svíčkové demonstraci. Poklidné shromáždění na Velký
pátek roku 1988 brutálně rozehnali příslušníci Veřejné a Státní bezpečnosti.
Československá socialistická republika byla držitelkou smutného primátu: stala
se jedinou zemí východního bloku, v níž na konci osmdesátých let zemřel
politický vězeň. Několikrát vězněného disidenta Pavel Wonka, navzdory jeho
špatnému zdravotnímu stavu, poslala Marcela Horváthová, soudkyně Okresního
soudu v Trutnově do vězení, kde 26. dubna 1988 zemřel.