Margot Carlier Knihy

Obsáhlý román polského spisovatele a dramatika Wiesława Myśliwského (*1932) formou dlouhého monologu hlavního hrdiny, správce letních domků u zálivu jedné přehrady, před čtenáři rozvíjí životní příběh bolestně poznamenaný druhou světovou válkou. Spouštěcím mechanismem se stává příchod tajemného hosta, jenž chce od správce koupit fazole. Společné louskání fazolí je pak leitmotivickým pozadím, na němž vypravěč odhaluje nejen svůj osobní příběh, ale rovněž příběh celé poválečné polské společnosti a postavení obyčejného člověka v ní. Román je svého druhu meditací nad významem předurčení a náhody v lidském životě. Kniha je protknuta nití náhody, osudu, smrti a lásky, ale i otázkou viny, dobra, zla a vykoupení a z typicky generačního poválečného románu se stává román o životě jako takovém. Za román obdržel pětasedmdesátiletý romanopisec v roce 2007 prestižní polskou literární cenu NIKE. Jako jediný ji tak získal podruhé.

Monumentální románová freska, pevně zakotvená na polském venkově, je literární vzpomínkou na dramatické dětství v dramatické době. Autor očima dorůstajícího chlapce vykresluje život na polském venkově za války, ale i pozdější časy v sevření stalinismu a reálného socialismu. Zápletky, postavy a události se zdají být zpočátku vypůjčené ze skutečnosti, kterou důvěrně známe, ale postupně nabývají na složitosti, takže vyžadují pozornost a přemýšlení nad vnitřním smyslem a konsekvencemi. Nejde o román psaný podle jednoduchého zákona příčin a důsledků; jeho tajemství „jednoty v mnohosti“ tkví spíše ve fenoménu života samotného, od narození, přechodu od dětství k mládí a zralému věku až k smrti. Myśliwski (*1932) za tento román získal nejvyšší polskou literární cenu Nike.

Kdyby na nás někdo dokázal pohlédnout z výšky, spatřil by svět plný zchvácených, unavených lidí a jejich ztracených duší. Byl jednou jeden člověk a ten pracoval tak usilovně a rychle, až utekl své vlastní duši. Žilo se mu bez ní celkem dobře — spal, jedl, pracoval, řídil auto, a dokonce hrál tenis. Jen občas ho přepadl zvláštní pocit, že se svět kolem něj jaksi zploštil, jako by se on sám pohyboval jen po stránce v sešitě do matematiky, po papíře pokrytém hustou mřížkou malých čtverečků… První kniha nositelky Nobelovy ceny Olgy Tokarczukové vyprávěná nejen slovy, ale především obrazem. Dojemnému příběhu o trpělivosti, vnímavosti a návratu k sobě samému vdechla duši výtvarnice Joanna Concejová. Její něžné, melancholické ilustrace dávají čtenáři ohromný prostor, aby se zastavil a navázal rozhovor s vlastním nitrem.