Saša Sokolov
6. listopad 1943
Alexandr Vsjevolodovič Sokolov, rusky: Александр Всеволодович Соколов (*6.11.1943) je sovětský ruský spisovatel, představotel postmodernismu. Narodil se v kanadské Ottavě v sovětské diplomatické rodině. Jeho otec byl zástupce vojenského atašé a v roce 1947 byl v souvislosti s velkou špionážní aférou kolem atomové bomby z Kanady vykázán a byl nucen vrátit se i s rodinou nazpátek do Moskvy. Saša Sokolov vyrůstal v Moskvě jako typický příslušník zlaté mládeže té doby. První svou povídku napsal ve dvanácti letech, skládal epigramy a parodie na učitele, měl kázeňské přestupky a hrozil mu přestup do zvláštní školy. V devatenácti se pokusil s kamarádem o útěk ze SSSR přes turkmensko-ruskou hranici, byl však zatčen a krátkou dobu vězněn. Aby se vyhnul povinné vojenské službě, simuloval duševní nemoc a strávil tři měsíce ve vojenské psychiatrické léčebně. Po skončení školy pracoval jako zřízenec v márnici a v roce 1962 na naléhání rodičů začal studovat prestižní Vojenskou fakultu cizích jazyků, z které po třech letech odešel a přešel na žurnalistiku na Moskevské státní univerzitě. V roce 1965 vstupuje do literární skupiny SMOG, která však svou činnost končí po rozehnání první demonstrace na obranu lidských v SSSR, jež se konala v prosinci 1966 na Puškinově náměstí. V letech 1969–1971 pracoval v listě Literární Rusko a již jako vystudovaný novinář se stává hajným v povolžských lesích. V letech 1971–1973 píše svůj první román Škola pro hlupáky. Román nelegálně putuje na západ, kde v roce 1976 na doporučení Vladimira Nabokova vychází v USA. V roce 1974 se seznamuje s rakouskou slavistkou Johannou Steidelovou, která přednáší na Moskevské univerzitě němčinu, opuští svou první ženu a snaží se dostat na západ, je pronásledován KGB, dívka vyhoštěna ze SSSR a aféra nabývá mezinárodních rozměrů. Tehdejší rakouský kancléř Bruno Kreisky se v této záležitosti dvakrát obrací na Leonida Brežněva a v říjnu 1975 dostává Sokolov konečně povolení k výjezdu. Svou kariéru v emigraci začíná jako dřevorubec ve Vídeňském lese, po roce získává kanadské občanství a odjíždí do Severní Ameriky. V roce 1979 dokončuje svůj druhý román Mezi psem a vlkem, který vychází v nakladatelství Ardis v roce 1980. V Rusku vychází v samizdatu a je oceněn významnou neoficiální cenou Andreje Bělého za nejlepší ruskou prózu roku 1981. V letech 1980–1985 pracuje nad románem Palisandreia, který vychází v roce 1985. V roce 1996 mu byla udělena Puškinova cena. V roce 2007 v nakladatelství Azbuka vychází sborník jeho esejů pod názvem Neklidná larva.
Vydané knihy: Škola dlja durakov (1976) Meždu sobakoj i volkom (1980) Palisandrija (1985) Trevožnaja kukolka (2007)