Miroslav Vepřek Pořadí knih (chronologicky)

Monografie předkládá výsledky současného paleoslovenistického a historického bádání, které se zabývá počátky slovanského písemnictví a kultury ve velkomoravském prostředí. Byla sepsána při příležitosti výročí 1150 let od příchodu byzantské misie bratrů Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu roku 863.

Kniha se věnuje komplexní analýze dvou pozoruhodných církevněslovanských paraliturgických textů, Modlitbě sv. Řehoře a Modlitbě vyznání hříchů. Tato analýza vychází z komparace s jejich dosud neznámými a v nedávné době autorem objevenými latinskými předlohami. Původ překladu obou modliteb je možno zřejmě hledat v přemyslovských Čechách v 11. století, i když se zachovaly až v mladších opisech z ruského prostředí. Prostřednictvím jejich zkoumání jsou zvažovány také mnohem širší souvislosti této problematiky - kontext českocírkevněslovanského písemnictví jako celku, nejstarší literární vztahy česko-ruské, otázka západních vlivů na staroslověnštinu či možnost iroskotského misijního působení na počátky moravského a českého křesťanství.

Snad v každé básni této sbírky Miroslava Vepřeka zaznívá ozvěna z míst, "která utvářejí člověka jedinečným způsobem...". Pro autora je těmito místy důvěrně známá krajina, kterou oslovuje jemným, melancholickým tónem, v němž se soustředí něha, cit a nepochybně i neskrývaná zvukomalebnost, jež tryská snad z každých jazykově lahodných pojmenování obcí a vsí, často se objevujících v názvu jednotlivých básní. Vepřek dokáže rovněž upozornit i na některé události, které se v dané lokalitě odehrály, umí je spojit s osobními prožitky a dojmy. Na jedné straně si uvědomuje, jak tyto okamžiky obohatily jeho vlastní chápání života, na druhé zároveň přiznává, že dispozice krajinných motivů mohou člověka přivést i k úvahám o konečnosti lidského bytí, což například dokládá básněmi zařazenými do oddílu "Čnělky smrti". Třetí básnická sbírka olomouckého vysokoškolského pedagoga, textaře a kytaristy je jakýmsi autorovým lyrickým diářem, s nímž putuje po moravské krajině.

Církevněslovanské písemnictví tvoří podstatnou část nejstarší české kulturní historie. I když celkový objem zachovaných literárních památek z tohoto období představuje dnes pouze špičku ledovce, je možno nejen v nástinu, ale i v některých důležitých detailech poznat povahu a význam epochy slovanské vzdělanosti v Čechách 10. a 11. století. Slovní zásoba českocírkevněslovanských památek obsahuje četné prvky, které lze chápat jako filologické důkazy přímé a nepřerušené návaznosti této epochy na období velkomoravské, vypovídá o jejím přetrvávajícím postavení na styku kultury latinské a byzantské a odhaluje její pevné zakotvení v kontextu ostatních soudobých redakcí nejstaršího slovanského spisovného jazyka, zároveň však také poukazuje na některé svébytné rysy, díky nimž českocírkevněslovanské písemnictví zanechává nesmazatelnou stopu na dějinných křižovatkách nejen slovanských...

Prvotina českého hudebníka a textaře obsahuje básně z let 1998-2004, které zaujmou upřímností a opravdovostí, s níž vyslovují životní nejistotu mladé generace.