Hřbitov je místem, kde se dá proces zániku sledovat stejně jako vznik pohybu v kukátku nickelodeonu. Samotný proces zániku tady vlastně vzniká. Když tu nafotíme několik fotografií, dejme tomu pomníky, květiny, fotografie na náhrobcích, seřadíme je pak za sebou od nejrozkvetlejší čerstvé květiny až po úplný pahýl ve váze, až po úplné nic, a rychle ty obrázky prolistujeme, sami na vlastní oči uvidíme vlastnoručně vytvořený film o zániku.
Tato kniha je zachycením procesu zániku…
Třicetiletá Jana, frustrovaná nedostatkem profesních úspěchů, se bez vědomí svého přítele vydává do Kroměříže, aby na základě vlastních zážitků z prostředí zdejší psychiatrické léčebny mohla napsat věrohodnou a působivou reportáž. S doporučením známého psychiatra nastupuje jako pacientka na oddělení pro léčbu neuróz, kde se během skupinové, rodinné i pracovní terapie, arteterapie, cvičení, relaxace i pohovorů s psychologem postupně seznamuje s terapeuty i spolupacienty různého věku, povolání, povah i s rozličnými psychickými problémy, které jim zabránily vést plnohodnotný život, negativně ovlivňovaly jejich soukromí i uplatnění v zaměstnání a nakonec je donutily vyhledat odbornou pomoc. Jana se s nimi sbližuje, není jen jejich pouhou nezúčastněnou pozorovatelkou. Ujasňuje si i nový vztah k dominantní matce a příteli a nachází i novou energii a odvahu změnit svůj život.
Na školách se o něm nikdy nikdo neučil a i dnes jen málo zasvěcených literárních badatelů zná jeho jméno. Ještě méně je těch, kteří vědí, jak se jeho tvorba prolínala s jeho životem, jak vystihovala jeho nálady, pocity a životní situace. Bývalý režim existenci Bělohrobského nevzal na vědomí vůbec. Měli jsme přece dost básníků dělnické třídy, a Bělohrobský byl synem soukromníka. Ani jeho ironické pamflety se mu moc nehodily do krámu, byť byly napsané v roce 1860, tedy v době, kdy nikdo neměl ani tušení o naší budoucí totalizaci. Mají však nadčasovou platnost a mnoho věcí z nich se dá vztáhnout na všechny režimy a všechny doby. Přerušené povědomí se těžko obnovuje, k čemuž ztížená dostupnost jeho díla jen přispívá. Proto vychází tato publikace s několika výňatky z rozsáhlé tvorby, která nikdy nebyla uceleně vydána. Spolu s částí básníkovy soukromé korespondence, chronologicky mapuje Bělohrobského krátký, finančně chudý, ale tvořivě bohatý život, plný nenaplněné lásky.
Je podzim 1948, celý národ se snaží vzpamatovat z předchozích dramatických událostí, je to doba plná entuziasmu, kdy hledíme ke světlým zítřkům, kde všechno bude všech, všichni budou šťastni, všichni si budou rovni. Zpívá se: Kupředu levá, zpátky ani krok. Slibuje ale tato kupředu jdoucí doba štěstí pro všechny? Žena podnikatele a živnostníka Rudolfa Schönbacha Jitka zůstala sama. Zaklapla se za ní železná opona, zatímco Rudolf uprchl do Argentiny, s příslibem vrátit se v lepších časech. V lepších časech. Přijdou ale takové? Jitka v to doufá. Jenže když se upnete k budoucnosti, často zapomene žít v přítomnosti.
Anotace
Když se řekne Rudolf Schönbach, černovický "Baťa", zakladatel kožedělné výroby v Černovicích, jen málo lidí ví, o jak významnou osobnost jde. Přitom tento člověk je přirovnáván právě k našemu nejúspěšnějšímu podnikateli Baťovi. Oba měli některé rysy společné. Především podnikavého ducha a nezdolné pragmatické myšlení. Líčení černovického "Bati" se opírá především o vzpomínky Josefa Hrdličky, Schönbachova kamaráda z dětství, o dobové dokumenty, novinové články a další materiály. Tato kniha spisovatelky Jany Dohnalové je připomínkou jednoho obdivuhodného člověka, který dokázal velké věci i navzdory své nemoci. Podnik, který založil, tu stále stojí jako tichý svědek všech změn. Dnes je opět soukromým majetkem a můžeme jen litovat, že už ne rodiny Schönbachů.
ISBN 80-7229-237-0 je chybné.
Sbírka krátkých, humoristicky laděných povídek z autorčina života.
Mladá autorka píše své povídky především jako autoterapii a teprve na druhém místě je její potřebou bavit čtenáře. Sbírka je složena z mnoha jejích vlastních příběhů, které jsou psány s velkou otevřeností a hlavně humorem. Najdeme zde třeba vyprávění o strýci - televizním maniakovi, o spolužačce Ivě, která chtěla být filozofkou, příhodu o strávené noci v kostele, příběh kamaráda, který se chtěl stát spisovatelem, povídku o holčičce, která toužila letět rogalem, vlastní zážitek z brigády v hospodě a mnoho dalších.
Malý kapesní průvodce „Černovicko do kapsy“ je průvodcem nejen po městě Černovice u Tábora a jeho okolí, ale hlavně nabízí koktejl nejrůznějších zajímavostí o tomto malebném koutu Českomoravské Vrchoviny, kde žije přibližně 1700 obyvatel, ležícím na pomezí současného kraje Vysočina a kraje Jihočeského. Dozvíte se něco málo z historie, kde stál například šibeniční vrch, promluví k vám kameny sto let starých židovských náhrobků.
Dovíte se, kdy a kde navštívit nejrůznější kulturní akce. Jaké spolky tu byly založeny v minulosti a že některé fungují dodnes. Černovicko je také jedním z mála nalezišť polodrahokamů v České republice.
V kapitole Černovické nej se dovíme, že tu byla postavena nejstarší ozdravovna pro děti z průmyslových Východních Čech, a také, že vlaky sem jezdí po nejužších kolejích, jaké dnes můžeme spatřit už jen na Ukrajině.
Průvodce je určen nejen těm, kteří se do Černovic u Tábora chystají, ale zkrátka všem, kdo se chtějí dovědět něco více o dalším z malebných koutů naší České vlasti, kterými Černovice a jejich okolí nepochybně jsou. Ne nadarmo má tato kniha podtitul: Malý průvodce, nejen pro turisty a důchodce.
