Amálie Kutinová
22. červen 1898 – 30. březen 1965
Amálie Kutinová (22. června 1898 Rouchovany – 30. března 1965 Vrchlabí) byla moravská spisovatelka a farmaceutka, známá zejména díky šestidílné sérii knih Gabra a Málinka. Byla matkou české spisovatelky a dramatičky Marie Kubátové.
Narodila se v rodině řídícího učitele Jana Taubera (1854) a Amálie Tauberové-Matějíčkové (1862). Měla sedm sourozenců: Bohumilu, Vladimíra, Idu, Ludvíku Bendovou, Valerii Mackovou, Gabrielu Kolářovou (28. 2. 1897–14. 7. 1981) a Jana (1906–1976). V březnu 1903 se rodina přestěhovala z Rouchovan do Štítné nad Vláří. Roku 1907 vypukl ve Štítné obrovský požár, kterému padla za oběť téměř celá vesnice, Jan Tauber byl během hašení postižen mrtvicí, která jej trvale upoutala na lůžko. Po předčasném penzionování se celá rodina odstěhovala v roce 1909 do Valašského Meziříčí, kde Málinka se svou starší sestrou Gabrou nastoupila v září téhož roku do dívčího reálného gymnázia. Gabra ani Málinka však gymnázium nedokončily. Málinka předčasně ukončila studium na valašskomeziříčském gymnáziu v červnu 1915 a odjela do Prahy k sestře Ludvice Bendové, kde nastoupila jako lékárenská praktikantka v lékárně na Vinohradech. Na jaře 1916 se objevuje v lékárně v Táboře u lékárníka Ptáka. V roce 1918 nastoupila ke studiu dvouletého oboru Farmacie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.Po dokončení studia v roce 1920 se provdala za ing. Jana Kutinu, který v Praze na Pankráci vlastnil od roku 1911 malé nakladatelství, později nazvané Besední pořady. Právě v tomto nakladatelství Amálie Kutinová začala od roku 1935 vydávat své vzpomínky na dětství a mládí pod názvem Gabra a Málinka. Gabro-málinkovský cyklus vycházel v letech 1935 až 1947. Veselé a laskavé příběhy si získaly u mladých čtenářů velkou popularitu, která vyvrcholila po roce 1989 vydáním 5. a 6. dílu. Po obsazení zbytku Československa německými vojsky našla rodina útočiště v Křinci u Nymburka, kde Málinka opět pracovala jako lékárnice. O životě ve venkovské lékárně napsala spisovatelka laskavé povídky, které byly později vydány pod názvem Naši pacienti. V roce 1948 byla Amálii Kutinové zakázána totalitním režimem další spisovatelská činnost. V roce 1949 byla jmenována čestnou občankou obce Štítná nad Vláří, kde se také odehrává část děje cyklu povídek o Gabře a Málince. V roce 1952 se odstěhovala se svým manželem k dceři Marii Kubátové do Vrchlabí. Její knihy mohly znovu začít vycházet v krátkém období v roce 1969 a později až po sametové revoluci. Kromě dcery Marie měla syna Jana Kutinu (1924–2008), který byl později profesorem mineralogie na Washingtonské universitě. Je autorem knihy o práci mineraloga v zahraničí Za nerosty dvěma světadíly (ČSAV, Praha 1965, 268s) a dalších více než 187 vědeckých prací. Vnuk Jan Kutina (*1958) je autorem cestopisných autobiografií Tetoval jsem Američanky I, II. Ve Vrchlabí se spisovatelka začala věnovat folkloristické práci. Výsledkem jejího mnohaletého úsilí bylo vydání několika knížek pro děti, z nichž některé napsala spolu se svou dcerou Marií Kubátovou. Zemřela uprostřed činorodé práce 30. března 1965 a je pochována v Horních Štěpanicích. Její manžel byl posledních pár let života nehybný a zemřel o sedm let později.Dne 4. září 1998 udělilo MŠMT České republiky místní škole ve Štítné nad Vláří čestný název Základní škola Gabry a Málinky. Po Amálii Kutinové je pojmenována jedna z ulic města Brumov-Bylnice, které se Štítnou nad Vláří sousedí.