Roman Erben

Po absolvování jedenáctiletého Ruského gymnázia (1957) vystudoval v letech 1957–1962 Fakultu strojního inženýrství ČVUT v Praze. V šedesátých a v sedmdesátých letech pracoval jako inženýr v oborech průmyslové automatizace a stavebních strojů. Od roku 1964 se věnuje psaní, grafice a užité grafice: v letech 1969–1971 byl výtvarným redaktorem časopisu Skauting a grafikem časopisů Větrník a Svoboda; souběžně v letech 1969–1972 pracoval jako arteterapeut ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze-Bohnicích. Po zrušení činnosti experimentální arteterapie a ztrátě zaměstnání redaktora a grafika pracoval v letech 1972–1975 jako noční hlídač v Muzeu Bedřicha Smetany a grafik v podniku Stavoservis. Od roku 1975 je v plném invalidním důchodu. V roce 1980 emigroval do Německa (Mnichov), kde prošel řadou zaměstnání. V letech 1980–1982 se živil jako příležitostný grafik, ilustrátor a autor karikatur pro různé noviny, kreslíř pro Bavaria film a Neue Constantin Filmproduktion; v letech 1982–1986 technik a designér ve strojírenském podniku; od roku 1986 grafik a fotograf na volné noze. V roce 1987 postgraduálně studoval CAD design na Media-digital-Institut v Mnichově. V letech 1986–1992 spolupracoval s nakladatelstvími Callway, Bertelsmann, Goldmann Verlag ad.; v letech 1992–2004 spolupracoval na částečný úvazek jako fotograf a ilustrátor na neurologickém výzkumu Technické univerzity v Mnichově; souběžně v letech 2000–2004 vyučoval výtvarnou výchovu v Kulturním centru v Aschheimu. V současnosti žije v Mnichově a v Praze. – Syn Tomáš Erben (1974) je překladatel a hudebník.

Debutoval v roce 1967 v Orientaci, po roce 1990 publikoval v Mladé frontě Dnes a v časopisech Analogon, Intelektuál, Prostor Zlín, Psí víno, Prostor, Romano hangos, Tvar, Vesmír a Weles. V zahraničí publikoval ve francouzských periodikách Opus international, Phases, La tortue-lièvre, Le Melog, německých Die Mappe, Süddeutsche Zeitung, Vorwärts a italském Hebenon, rivista internazionale di letteratura. V letech 1989–1991 se věnoval designu, typografii, fotografii a napsal text o své tvorbě pro mnichovský informační bulletin skupiny nakladatelství Bertelsmann Verlag Highlights and Headlines. V letech 1993–1997 vedl a v mnichovském studiu Ronx vydával literární revue Humus, v níž publikoval i vlastní texty a kresby (pod vlastním jménem i řadou pseudonymů); vyšla čtyři tematická čísla: České bezcestí (kdo jsme a kam patříme), Podsvětí v literatuře (svět, polosvět, čtvrtsvět a člověk v nich jako originál nebo reprodukce), Dorozumění a nedorozumění (čáry, roury, kanály), Zvíře v člověku (zvíře – nezvíře). Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vydal v Praze ve formě soukromých bibliofilií své skladby Uhlí (1967); Dříví; Kamení (obé 1970); Holky v lese (1972); Kalmarský domek (1973) a Bougainvillée (1974), které šířil mezi přáteli. Kresby, malby, fotografie, koláže aj. poprvné vystavoval v Praze v roce 1964, od té doby samostatně v České republice, Francii, Německu, Rakousku, USA, Švýcarsku; účastnil se společných expozic v České republice, Francii, Itálii, Kanadě, Německu, Portugalsku, USA a Velké Británii. Je zastoupen v řadě katalogů soukromých i státních sbírek, též např. ve výtvarné publikaci Sensibilités contemporaines: 70 artistes d´origine tchèque et slovaque hors Tchécoslovaquie: 1970–1984 (Aubervilliers 1985). Používal (především v revue Humus) několik pseudonymů: K. Laski, Karel Laski, Kevin Gordon, Jeff Cooney a Wolfgang Meyer; své práce podepisoval také šifrou R. E.