Péter Esterházy Pořadí knih

Er war ein großer Europäer und ein scharfsinniger Kommentator dessen, was die angebliche Randstellung und die Umbrüche seines Heimatlandes Ungarn ausmacht, wer sie definiert und wie man sich ihnen gegenüber verhält. Alswortmächtiger postmoderner Romancier und Erzähler nicht nur seiner wechselvollen Familiengeschichte hat Péter Esterházy sich international einen Namen gemacht. Aber auch in weithin wahrgenommenen Zeitungsartikeln hat ersich als Intellektueller selbstbewusst »Aus dem Elfenbeinturm« über »Leben und Literatur« geäußert, Bücher - von Imre Kertész und Péter Nádas bis hin zu Per Olov Enquist und Umberto Eco - diskutiert und voller Witz »Problems of dö raiter tudej« erörtert. Dabei ergreift er auch das Wort zupolitischen Themen, bezieht Stellung gegen den aufkommenden ungarischen rechtskonservativen Nationalismus und die mangelnde Verarbeitung der kommunistischen Diktatur. Endlich auch auf Deutsch zu entdecken ist Péter Esterházy als Essayist, der brillant und eigensinnig, polemisch und differenziertfür die Wahrheit eintritt und schon vor vielen heutenoch virulenten Entwicklungen hellsichtig gewarnt hat.

Slovenský výber z esejistiky, publicistiky a príležitostnej tvorby Pétera Esterházyho v preklade Renáty Deákovej obsahuje texty, ktoré vznikli v rokoch 2003 až 2016 pri rozličných príležitostiach a pre rôzne časopisy. Niektoré boli pôvodne verejnými vystúpeniami na oficiálnych podujatiach, iné publicisticky reagujú na konkrétne témy maďarského spoločenského a intelektuálneho života, ale nájdeme tu aj rozsiahlejšie analyticko-reflexívne eseje venované otázkam tvorby. Esterházyho texty dokazujú, že ani postmoderný spisovateľ sa nemusí bezvýhradne vzdať reflexie kultúrneho a spoločenského diania a skryť sa do bezpečnej záhrady estetickej autonómie umenia. Slovenským čitateľom sú povedomé mnohé otázky a situácie, s ktorými sa v knihe vyrovnáva. Veď aj u nás je hovorenie o literatúre spojené s politikou, „ktorá všetkým preniká“. Aj u nás by sme mohli sledovať a pomenovať stratégie a metódy vylučovania jednotlivých názorových skupín tými, ktorí si v národnej kultúre nárokujú na reprezentatívne pozície. Samozrejme, pre Esterházyho ako človeka postmodernej plurality a kritika falošných autorít sú podobné tendencie vďačným terčom demaskovania a ironizovania. Kniha vyšla ako druhý zväzok stredoeurópskej esejistickej edície Dunaj.

Autobiografická kniha jednoho z nejvýznamnějších maďarských spisovatelů současnosti. Péter Esterházy se v posledních dvou letech svého života vyrovnával se smrtelnou diagnózou formou deníkových zápisků. Své postřehy a úvahy prokládal citáty i kratšími literárními útvary, vznikla mozaika plná bystrých charakteristik lidí a událostí. „Na konci dubna se mi ohlásila mírná bolest, pokud si dobře pamatuji, pod žebry na pravé straně. Nebo na levé? Nestaral jsem se o to. Zjistili mi rakovinu slinivky břišní s metastázemi v játrech,“ sděluje čtenářům Péter Esterházy v knižním vydání deníku, který si začal vést, když mu diagnóza potvrdila smrtelnou chorobu, na niž v červenci 2016 zemřel. Autor pozoruje sám sebe (své nové, nemocné já) i okolí, reflektuje a zaznamenává, co se s ním děje a co dělá, nebo — ačkoli by měl — naopak nedělá, doma, v nemocnici či kam ho právě tok všedních dnů zanese. Své postřehy a úvahy prokládá citáty, zážitky z četby, ba dokonce i kratšími literárními útvary. Takto vzniklou mozaiku různorodých textů, veselých i posmutnělých, letargických i rozverných, plnou bystrých charakteristik lidí a událostí, můžeme číst nejen jako zprávu o postupující chorobě, ale i jako milostný deník zachycující proměnlivý a silně náladový vztah pisatele deníku a jeho rozmarné milenky, bující slinivky, lépe řečeno slečny Inivky. Je to milenka věrná, nezapuditelná a zároveň — právě proto — i krutá.

Der Erzähler dieses Markus-Evangeliums à la Esterházy macht sich nichts aus Worten. Er lässt seine Familie – Vater, Mutter, Stiefbruder, zwei Großmütter – in dem Glauben, er sei taubstumm. Und doch ist er der Chronist ihrer Geschichte. Als Volksfeinde gebrandmarkt, leben sie nach der Aussiedlung zusammengepfercht in einem einzigen Raum, aber Nähe gibt es nicht in dieser Enge. Alle sind sie einsam, sogar Gott. Der kann noch nicht einmal beten, zu wem sollte er? Eine Familiengeschichte mit allem, was dazugehört, auf jeden Fall Mord und Totschlag. Geschieht dies alles, auf dass die Schrift erfüllet werde? Aber welche? Nach diesen hundert Seiten Esterházy-Evangelium ahnen wir: Gott kommt aus Ungarn.

Was geschieht, wenn Péter Esterházy sich vornimmt, eine einfache Geschichte zu erzählen? Er schreibt einen historischen Roman: Kutschen rauschen, von Spionen verfolgt, durch ein Mitteleuropa avant la lettre – wir befinden uns in den Jahren der Rückeroberung Budas zur Zeit der Türkenherrschaft –, kein noch so geheimes Treffen bleibt unbespitzelt. Denn sowohl Pál Nyáry, der über die Geschicke von Ungarn verhandeln soll, als auch sein Vertrauter, Hauptmannn Mihály Bárány, haben ihre Herzen leichtsinnigerweise der Liebe geöffnet … Natürlich pfeift Esterházy auf das historische Genre und hält sich an die Gegenwart, natürlich nutzt er jede sich bietende Gelegenheit für Abschweifungen voll wunderbarer Einfälle.

Es war wie Pornographie: All das, was im literarischen und politischen Leben unausgesprochen bleiben musste. Péter Esterházy benennt in diesem Buch die Obszönitäten und Unzumutbarkeiten im Alltag des realexistierenden Sozialismus. Er liefert ein Verwirr- und Vexierbild von der ungarischen Vergangenheit und zugleich eine äußerst elegante und intelligente Abrechnung über die verordneten Lebensweisen in den Volksdemokratien.

Druhý diel z tušeného radu Esterházyho Jednoduchých príbehov vedie prostredníctvom románového rozprávania čitateľa do polovice minulého storočia, na vidiek, do domu bývalého kulaka, ktorý je nútený prijať do svojho príbytku vysídlenú rodinu z Budapešti. Cez rozprávača, ktorým je malý nemý chlapec, sa dostávame in medias res vzťahov medzi rodičmi, vnímame napätie plynúce z novej životnej situácie a najmä neustále konfrontácie s hľadaním Boha a otázkami viery. Na pozadí každodenných príhôd sa v texte konfrontujú rozličné interpretácie a chápania Boha filozofov a mysliteľov: Pascala, Schellinga, Wittgensteina, Imreho Kertésza a iných. Tento text, ktorý má na pohľad skôr podobu klasického románu, než na akú sme si u Eszterházyho zvykli, ponúka strhujúce čítanie prostého príbehu so zložitými témami.

Wie in seinem gefeierten Roman „Harmonia Caelestis“ spielt Péter Esterházy mit der Identität und treibt sein Spiel hier auf die Spitze. Er wird zu Kornél Esti, dem charmantesten Romanhelden der Literatur aus Ungarn, einer Erfindung des großen Schriftstellers Dezsö Kosztolányi. Esterházy schlägt Haken und Kapriolen, taucht ab – bis alles, jede Begebenheit, jeder Gedanke die Form von Kornél Esti annimmt. Esti kann eine Studentin in skandalös kurzen Röcken sein, die Jungfrau Maria oder auch ein betender Karpfen. Zugleich schreibt Péter Esterházy aber auch seinen eigenen romanhaften Lebenslauf, denn „Kornél Esti – c’est moi“. Ein echter Esterházy!

Najnovší Esterházyho román, ktorý vyšiel v Maďarsku len v júni tohto roku, možno jednoducho označiť ako autorov náhľad na možnosti historického románu, ktorého dej je zasadený do 17. storočia, teda do čias tureckej nadvlády v Uhorsku. No nelineárny čas, dekonštrukcia zaužívaných románových postupov, prelínanie sa mien a postáv z histórie aj súčasnosti, alúzia na diela rôznych žánrov svetových dejín umenia a vedy rozličných historických období robí z tejto knihy nanajvýš vzrušujúce dobrodružstvo uvažovania o najpálčivejších otázkach bytia, ba vesmíru, okoreneného o autorov svojský ironický nadhľad.

Alle hier versammelten Autoren schreiben auf Deutsch, ihre Muttersprache ist jedoch eine andere. Gilt es zu feiern – in der Familie, mit Freunden, in religiöser Gemeinschaft –, so werden die Unterschiede zwischen den Kulturen und den verschiedenen Traditionen spürbar. Wie wandeln sich Feste und Feiertage, wenn in dem Land, in dem man lebt und dessen Sprache man erlernt hat, nur wenige auf gleiche Weise feiern? Darüber schreiben die Autoren, die für ihre Literatur alle mit dem Chamisso-Preis ausgezeichnet wurden, mit großer Lust am Erzählen und am Feiern.