Ladislav Mňačko Pořadí knih (chronologicky)

German

Utopický příběh agenta tajné služby je zábavnou parodií na americké produkty oddechové literatury. Kniha vyšla nejdřív, v době emigrace autora, v Mnichově pod názvem Der Gigant.

Psychologický román o zámožném a úspěšném manažerovi, kterého se zmocní předtucha, že někdo usiluje o jeho život. Kniha vyšla poprvé v němčině - v roce 1973, v době, kdy byl autor v emigraci.

Český překlad románu Súdruh Münchhausen. Baron Prášil, jako delegát světového mírového hnutí, navštíví fiktivní socialistickou zemi. Společně s průvodcem, spisovatelem soudruhem Hnidou, obdivuje zázraky a vymoženosti socialismu. Satirický román.

Román o vine a nevine slabých, napísaný v dobe, kedy čs. vláda zbavila L. Mňačka občianstva, je autorovým vyjadrením názoru na udalosti v Izraeli.

V politickém románu Jak chutná moc vypráví autor příběh státníka, socialistického státníka, jehož životní cestu přehlíží v den slavnostního pohřbu státníkův přítel, oficiální fotograf. V průběhu ceremoniálu si klade jedinou otázku: Co způsobilo, že se tenhle »velký mrtvý« dokázal v několika málo letech proměnit z živoucího a planoucího bojovníka v charakterovou trosku, v odosobněný sklerotický typ funkcionáře, posedlého už jen sebou samým, svou pozicí, svou mocí? Vášnivě horečně napsaná kniha, líčící nesmírně drastické epizody z let minulých, vyšla poprvé v roce 1967. A přesto je dnes znovu až děsivě aktuální.

Protifašistické povídky vybrané z knih Kde končí prašné cesty a Opožděné reportáže

Die Novela „Die Nacht von Dresden“ ist eine meisterhafte Analyse der Schrecken des Zweiten Weltkriegs. Durch den Dialog mit einer Bedienung in einem Dresdner Café versucht der Autor mit einer fast zynischen Offenheit, die Frage der Schuld an dem blutigen Konflikt zu erörtern. Beide Protagonisten erzählen, wie sie den Nationalsozialismus überlebt haben und wie sie sich im Laufe der Zeit damit auseinandersetzen. Aus dem Dialog eines ehemaligen KZ-Häftlings und der Tochter eines Nationalsozialisten entsteht ein bemerkenswertes prosaisches Werk, das bis heute schmerzlich aktuell ist.

... v dubnu 1965 jsem byl v Drážďanech. Prochodil jsem celou noc po městě, které se dodnes nevzpamatovalo ze strašných následků války. Když jsem se vrátil domů, začal jsem psát tuto knihu. Není to autobiografie, ale může si vymyslit člověk něco co se nestalo? L. M.

V knihe reportáží Dlhá biela prerušovaná čiara Mňačko rozpráva o svojich cestách v západnom Nemecku, o stretnutiach s tamojšími ľuďmi, uvažuje o západnej civilizácii, porovnáva život na Slovensku a život na Západe.

O horúčkovitých dňoch a katastrofálnych záplavách v lete 1965 na južnom Slovensku. V knihe sa autor pýta: Kde sme urobili chybu? A urobili sme ju vôbec? Katastrofu približuje očami dôstojníka branných síl. Úryvok z knihy: Išiel som tam, chcel som pomôcť. Mal by pomôcť každý, kto môže amá k tomu sily. Sú to naši ľudia. Nemôžeme ich nechať napospas osudu. Čo im dáme, dáme vlastne sebe.

Originální poutavé líčení autorova putování po západoněmecké dálnici, o životě na ní a kolem ní a o lidech, se kterými ho svedla dohromady.

O horečnatých dnech a katastrofálních záplavách v létě 1965 na jižním Slovensku. V knize se autor ptá: Kde jsme udělali chybu? A udělali jsme ji vůbec? Katastrofu přibližuje očima důstojníka branných sil.Úryvek z knihy:Šel jsem tam, chtěl jsem pomoci. Měl by pomoci každý, kdo může a má k tomu síly. Jsou to naši lidé. Nemůžeme je nechat napospas osudu. Co jim dáme, dáme vlastně sobě.

Politcké reportáže zo Slovenska (1963). Tam kde začína Slovensko ešte zanedbané, smutné, kde nechodí ani politik, ani reportér, ani turista, kde nepríde ani slnko, ani lekár. Neznáme nie, celkom neznáme nie Je - poznali sme ho a zažili sme ho všetci ani nie tak dávno, pred štvrť storočím. Odtých čias sa s touto krajinou stali ohromné zmeny, socialistická industrializácia celkom zmenila jej vzhľad i život.

Reportáže, v nichž spisovatel sděluje své poznatky a zážitky z putování po Slovensku nejživější současnosti. Skutečnost vidí takovou, jaká je; krásnou i drsnou. Obdivuje nejen klady, ale pranýřuje omyly a odsuzuje nedostatky způsobené kariérismem, dogmatismem, maloměšťáctvím.

V řadě reportážních črt se autor zabývá nejožehavějšímí otázkami a problémy doby tzv. kultu osobnosti. Jednotlivé příběhy, vesměs autentické, jsou otřesnou četbou, která čtenáře burcuje k tomu, aby se aktivně podílel na rychlém odstranění všech těchto pozůstatků kultu osobnosti.

Diskusia o návrate Ladislava Mňačku do slovenskej literatúry by bola zavádzajúca, pretože nikdy z nej neodišiel; jeho dielo len nebolo vydávané. Mnohé generácie čitateľov si predávali staré vydania jeho kníh, pričom jeho vplyv na literatúru bol stále prítomný. Mňačko do literárneho diskurzu vniesol surové životné fakty a neúnavne bránil slabých proti moci. Jeho dielo „Oneskorené reportáže“ otvorilo novú etapu slovenskej literatúry, zameranú na pravdu. Nikto pred ním neoznačil tak otvorene stav spoločnosti, v ktorej sme žili. Autorovo slovo sa stalo kľúčovým katalyzátorom pre umenie, najvýraznejšie v legendárnom týždenníku Kultúrny život, kde bol nielen autorom, ale aj šéfredaktorom. Mňačko nie je literárny estét, ale bojovník, ktorý sa hlási k svojim publicistickým koreňom. Jeho vášnivý postoj mu umožňuje preniknúť pod povrch javov a demaskovať skryté väzby. Cieľom jeho písania nie sú sofistikované psychologické analýzy, ale surové fakty o spoločnosti. Aj keď sa stretol s kritikou, čitatelia sa k jeho knihám vracali, pretože v nich nachádzali odraz vlastného života. Nové vydanie „Oneskorených reportáží“ je adresované týmto čitateľom, ako aktuálne svedectvo.

Reportáž o jeruzalémském procesu s původcem vražd miliónů Židů.

Sugestivní příběh partyzánského oddílu v beskydských horách je zároveň dramatickým příběhem zániku kopaničářské vesnice Ploština za 2. světové války. Román se odvíjí jako pásmo vzpomínek jednoho z raněných partyzánů, který se těžce vyrovnává se skutečností, že jejich poslední boj zavinil smrt jejich hostitelů. Problém viny, s nímž se partyzáni musejí vypořádat, se rozrůstá v otázku cílů a prostředků, jimiž je cíle dosaženo. Kniha vychází z osobního autorského prožitku a je nesena snahou o pravdivé zachycení partyzánských bojů na pomezí Moravy, a současně je i varující vzpomínkou na bezejmenné hrdiny, kteří partyzánům pomáhali a často nesli tíži nacistické msty.

Marxova ulica - jedna z mnohých robotníckych ulíc za I. ČSR. Ulica biedy, nezamestnanosti, štrajkov - ale aj ulica rýdzich ľudských citov, porozumenia a lásky, ulica práce a boja. Ulica Mňačkovho detstva. Ako spontánny dravý prúd vytryskli spod jeho pera spomienky na rodnú ulicu, na detské hry, kamarátov, ľubosti, na ľudí Marxovej ulice. V ich osudoch sa ako v kvapke vody zrkadlí život predmníchovskej buržoáznej republiky: driečny policajt Viktor sa pre šikanovanie vrchnosťou oddáva alkoholizmu a biedne hynie, obuvník Poudiš si v nerovnom konkurečnom boji siahne na život, krásna Černica hľadá mravnú očistu i zabudnutie v riečnej hlbočine, židovské dievča Renáta sa v podvečer vojny zúfalo oddáva milému. Ale Marxova ulica nebola len ulicou tragédií a drám. Bola aj ulicou zdravej radosti, priebojnosti, optimizmu, proletárskeho sebavedomia a solidarity. Bola svojim ľudom viac ako domovom. Bola im vlasťou, istotou, pevným mravným bodom, o ktorý sa s dôverou opierali v krutom vojnovom čase.