Lenka Sobotová Pořadí knih

Román, v němž se skutečné dějiny setkávají s mýtem a osud jedné rodiny zrcadlí osudy zástupů, jimž do života nezvratně zasáhla válka, vypráví příběh mladého gruzínského uprchlíka, který se po letech vrací do vlasti, aby zachránil svou rodinu. Sába byl osmiletý kluk, když se starším bratrem a otcem z rodného Tbilisi uprchl před občanskou válkou do dalekého Londýna. Za sebou museli nechat matku, s níž se už nikdy neshledali. Otec sužovaný vinou a vzpomínkami na ztracenou manželku bojuje sám se sebou, než se po téměř dvaceti letech odhodlá vrátit domů. A když se po zvláštním vzkazu přestane synům ozývat, vyrazí za ním do Gruzie starší z nich, Sandro. Netrvá dlouho, a ztratí se i on. Sába ví, co musí udělat, i když to znamená čelit démonům z minulosti. Přijíždí do města, kde se po ulicích prohánějí zvířata, jež unikla ze zatopené zoo; do města, které voní jeho dětstvím; do města, v němž přetrvává postsovětský systém kontroly a korupce, ale kde s pomocí taxikáře Nodara zachytí stopu svého otce. Ta jej zavede až do hlubokých lesů - a pak ještě dál... Nakladatelská anotace. Kráceno.

Jak báječně by si Krtek a Krysík lebedili v bytečku u řeky, která si tak líně plyne odnikud nikam, kdyby... Kdyby si majitel blízkého Žabihradu, neblaze proslulý (oboj)živel a poděs pan Žabák, nehrál na závodníka Formule 1 a netropil alotria, že i pobouřený Jezevec vylezl z nory. Kdyby na světě nebyli sousedi, jak by se tu panečku žilo... Kenneth Grahame komentuje anglický způsob života se skotskou vzdorností, až z toho lordi blednou, lůza rudne a čtenář se řehtá. Autorova pohádka o zvířatech v nás pochází ze zlatého věku secese, je však stále moderní svou poťouchlostí, často i ztřeštěností. Piráti silnic i strojvůdci parních lokomotiv v ní sviští rychlostí větru krajinou sladkého domova a padouši v temnotě lesa kují pikle, neboť uhlazený ostrovní způsob života se jim z lasičí duše příčí. A přestože zde bude svedena velkolepá bitva, až budou chlupy lítat, vyrovná se tento klenot světové literatury pro děti a mládež humorně něžným příhodám Medvídka Pú. Souzní s nimi přece myšlenkou: s řádem a spořádaností není radno hazardovat už jen proto, že nic šikovnějšího doteď nikdo nevymyslel.

Hugh „Shuggie“ Bain je osamělý, citlivý chlapec, který vyrůstá v 80. letech ve zchátralých obecních bytech ve skotském Glasgow. Politika Margaret Thatcherové připravila obyvatele průmy­ slového města o práci, schyluje se tu k drogové epidemii a Shuggieho matka Agnes sní o vlastním domě, listuje stránkami katalogu s oblečením a objednává si na dluh trochu štěstí. Po tom, co její manžel odejde od rodiny, nachází stále větší útěchu v pití a sociální dávky utrácí za plechovky extra silného piva. Shuggieho dospívající sourozenci si raději rychle najdou způsob, jak z domova utéct, a malého bratra nechají, aby se o matku staral sám. Shuggie se mezitím snaží stát se obyčejným klukem, jenže zjišťuje, že je všechno, jen ne „normální“. A jedinou oporou je mu matka, která se propadá do alkoholismu.

Vrcholný román a zároveň tvůrčí závěť Nathanaela Westa se sarkasticky trefuje do hollywoodské velkovýrobny amerických snů, nebo spíš do panoptika lidských typů potácejících se v jejích nižších patrech a na samém okraji. Krajinou oněch divotvorných náhražek nás provede rozkreslovač kulis Tod původem z kultivovaného východního pobřeží USA, jenž doufá, že tu najde inspiraci pro majestátní obraz zachycující požár prohnilého Los Angeles. Zaznamenává touhy těch, kdo si chtějí z tamějšího pozlátka urvat aspoň střípek, aby unikli fádnímu zaměstnání a na chvíli vybředli z kolotoče zmaru. Naráží při tom na všelijaké groteskní zástupce hollywoodského živočichopisu: na vysloužilé varietní umělce, prkenné statisty i podivínské šíbry, na ženy z nepřehledného pomezí mezi komparsistkami a prostitutkami, dokonce i na tragický pravzor všech budoucích ušlápnutých Homerů Simpsonů. Z nenaplnitelných nadějí pěšáků americké „nižší střední třídy“ nakonec vzejde frustrovaný dav – dav jako v biblickém podobenství o kobylkách, který vše mimo filmové atrapy lynčuje a žene příběh k apokalypse.

Děj románu na pomezí fantasy zasadil autor do počátků raného středověku, kdy se Británie, kterou dávno opustili Římané, nezadržitelně mění v trosky. Král Artuš jistě vykonal pro smír na ostrově své, ale i on už se odebral do propadliště dějin a neklidnou zemí bloumají různá individua včetně těch nadpřirozených. Příběh začíná rozhodnutím starých manželů Axla a Beatrice vydat se krajem mlhy a deště v naději, že se shledají se synem, kterého léta neviděli. Očekávají mnohá nebezpečí, ale netuší, že jim tato cesta odhalí dávno zapomenutá temná místa jejich vzájemné lásky. Místy surový, zato však hluboce jímavý příběh o ztracených vzpomínkách, lásce, pomstě, válce.

Lenka Sobotová v souboru povídek Suchý konce s pozoruhodným smyslem pro žánr a propracovaným stylem s jasnou autorskou perspektivou navazuje na svůj knižní debut. I protagonisté těchto povídek jsou vystavováni nečekaným zkouškám, které je nutí uvědomit si potřebu životního cíle. Jejich představy, sny, ideály a zkušenosti se srážejí s drsnou realitou; díky autorčinu smyslu pro ironii a absurditu však z běžných a banálních příhod a setkání vznikají pozoruhodně silná mikrodramata.

Autobiografický román starší sestry dvou slavných bratrů – Isaaca Bashevise a Israela Joshuy Singerových – vyšla poprvé v jidiš v roce 1936, později byla autorčiným synem přeložena do angličtiny. Je to patrně jediný román, který dává čtenářům nahlédnout do života ženy vyrůstající v židovské rodině v Polsku na počátku dvacátého století, kdy svět tradičního štetlu zvolna ustupoval modernímu životu. Stejně jako její bratři i Esther popisuje svět zalidněný rabíny a studenty ješivy, gangstery i socialistickými rebely, pouličními prodavači a švadlenkami. Ale především – a v tom se Singerová od svých bratrů liší – vyjadřuje ve své próze hořkou frustraci hrdinky, jíž je jako pouhé dívce zapovězeno vzdělání, je jen lepší služkou v domácnosti svých rodičů a nakonec ji čeká smutné „vysvobození“ v podobě dohodnutého sňatku.

Hrdinové a hrdinky povídek Lenky Sobotové si nikdy nemohou být jisti, jestli patří k vítězům nebo poraženým. Jsou až nemístně lidští a život je, zdá se, vždycky dostihne. Nenápadný autorský humor, místy sarkastický, tu osobitě kontrastuje s hlubokým pochopením pro lidská trápení. Autorka si nepotrpí na předstírání, píše napřímo, a jakkoli jsou její příběhy promyšlené a významově mnohoznačné, není chladná literární konstruktérka, ale především vnímavá pozorovatelka vybavená přesným okem a srdcem. Vyjadřuje se jasně a nesmlouvavě, její styl je zkoncentrovaný a jazyk ovládá lehce a s bravurou. Nabízí originální průhledy do osudů lidí; vezme vás na návštěvu do domácností manželů i singles, do ateliérů i špitálů, do činžáků i chalup, do příběhů, při jejichž čtení se budete chvíli pobaveně usmívat, chvíli trnout.

Tento výbor se snaží být reprezentativním vzorkem Singerovy povídkové tvorby a jsou tu zastoupeny jak jeho duchařské povídky, tak ty, které líčí obyčejné – třebaže neobyčejné – lidi. Setkáme se tu tedy s takovými postavami jako s prostou Tajbele a jejím záhrobním nápadníkem, s jurodivým newyorským impresáriem Šlojmelem, s nenapravitelným rouhačem Chazkelem, s krásnou, ale smutnou štamgastkou bistra Ester a jinými, jejichž osudy nás okouzlí i hluboce dojmou.