Kateřina Charvátová Knihy

První svazek čtyřsvazkového díla se zaměřuje na historii pěti nejstarších cisterciáckých klášterů v Čechách: Sedlce, Plas, Pomuku, Hradiště nad Jizerou a Oseka. Čtenáři se seznámí s vznikem a vývojem řádu do 15. století, organizací cisterciáckého řádu, životem v klášteře, liturgií, architekturou a specifickým ekonomickým modelem. Samostatně je popsán příchod cisterciáků do Čech. Text je doplněn o více než 150 černobílých fotografií. Publikace, poprvé vydaná v roce 1998 k 900. výročí založení řádu, byla podstatně přepracována a rozšířena na základě nových archivních studií a aktuální literatury. Úvodní svazek Dějin cisterckého řádu v Čechách 1142-1420 s podtitulem Fundace 12. století se zaměřuje na vznik a vývoj cisterciáckého řádu, jeho organizaci, život v klášteře, liturgii, architekturu a ekonomické modely. Nové vydání přináší rozšíření o cisterciáckou spiritualitu, právo a významné správní instituty, jako byly vizitace a generální kapituly. Kniha obsahuje pět kapitol o osudech nejstarších českých cisterciáckých klášterů, které začínají jejich založením a končí raným 15. stoletím, kdy byly kláštery dobyty husity. Každá kapitola se skládá z historického přehledu, ekonomických aktivit klášterů a uměleckého projevu řádu. Významnou složku tvoří ilustrace, včetně více než 160 fotografií a téměř 30 map, které doplňují text a přibližují ho čtenáři.

Předposlední český král z roku Přemyslovců, který se stal též králem polským a pro svého syna Václava III. získal korunu uherskou, patří mezi nejvýznamnější panovníky našich dějin. Za jeho vlády se český stát po nešťastném vyvrcholení rytířské epopeje Přemysla Otakara II. znovu stal středoevropskou mocností a zažil též významný rozvoj hospodářský, spojený především s těžbou stříbra v Kutné Hoře, i nesporný vzestup kulturní. Monografie známé historičky přibližuje krále Václava II. jako politika, stejně tak jako aktivního podporovatele a mecenáše vzdělanosti a kultury, zakladatele klášterů – zejména zbraslavského kláštera cisterciáků, jenž se měl stát místem posledního odpočinku českých králů – a v neposlední řadě i jako člověka.

Dvousvazková příručka, určená studentům středních škol a všem zájemcům o historii, navazuje na mimořádně úspěšnou učebnici Dějiny zemí Koruny české. Osvědčený autorský kolektiv v ní podává obsažnou a zasvěcenou výpověď o vývoji evropské civilizace, jejích duchovních zdrojích, politické a kulturní aktivitě, ale i o prolínání a střetání s jinými civilizačními okruhy. Snaha o nestranný a zároveň neotřelý pohled na mnohé otázky, které byly ještě donedávna nepřípustně ideologizovány, patří k největším přínosům této učebnice, jejíž první vydání bylo záhy vyprodáno a vzbudilo nemalou pozornost mezi odborníky i čtenáři.

Třetí svazek Dějin cisterckého řádu v Čechách 1142-1420 se zaměřuje na šest významných cisterckých opatství s vazbou na české země. Vedle původem českých ústavů Marienthalu a Žďáru jde o čtyři zahraniční kláštery, jež měly ve středověkých Čechách enklávy svých statků. Kniha na prvním místě seznamuje se středověkými osudy ženského kláštera Marienthal, který ve 30. letech 13. století založila česká královna Kunhuta Štaufská na samé severní hranici Českého království a který je pokládán za vůbec nejstarší trvale působící ústav cisterckých jeptišek v Německu. Druhým z klášterů, jež původně vznikly na české půdě, se stal Žďár, založený v polovině 13. století na Českomoravské vrchovině. Protože bylo dosud méně pozornosti soustředěno na české souvislosti kláštera, zaměřuje se text vedle obecných pasáží věnovaných opatství samému zejména na pozemkovou držbu a na hospodářské aktivity žďárských cisterciáků na českém území. Medailony věnované zahraničním klášterům se nezabývají vlastními dějinami těchto opatství, ale svou pozornost směřují na pozemkovou držbu zmíněných ústavů v Čechách a na jejich kontakty s českým prostředím.

První díl třísvazkového díla je zaměřen na historii pěti nejstarších cisterciáckých klášterů na území Čech: Sedlec, Plasy, Pomuk, Hradiště nad Jizerou a Osek. Čtenář se seznámí s počátky, vývojem a organizací řádu do 15. století, s životem v klášteře, řádovou liturgií a architekturou a svébytným cisterciáckým ekonomickým modelem. Vychází v roce 900. založení cisterciáckého řádu.

Druhý díl Dějin cisterckého řádu v Čechách obsahuje všestranný popis dějin českých cisterckých klášterů založených ve 13. a 14. století: mužských opatství ve Vyšším Brodě, Zlaté Koruně, Svatém Poli, Zbraslavi a Skalici a ženských klášterů v Pohledu a Sezemicích. Text doplňuje rozsáhlá fotodokumentace a seznam pramenné a sekundární literatury. Úvodní svazek Dějin cisterckého řádu v Čechách 1142-1420 s podtitulem Fundace 12. století vyšel poprvé v roce 1998, tehdy u příležitosti 900. výročí založení cisterckého řádu. S odstupem 15 let přichází na trh druhé, přepracované a rozšířené vydání obohacené o další archivní studium, stejně jako o nové poznatky domácího i zahraničního bádání.

Spojení dvora a církve vyvolává rozporuplné dojmy, přesto nejlépe vystihuje minulost. Světský dvůr vládce, jako prostor pro elitu, vznikal v těsných kontaktech s církví. Muži dvora a církve tvořili pilíře společnosti a pořádku, přičemž jejich světský život plynul vedle duchovního života zasvěcených službě Bohu. Klérus, který se pohyboval na světských dvorech, měl významnou roli a byl na úrovni nobility. Vzdělanci byli součástí diplomacie doma i v zahraničí, a kanceláře vladařů se hemžily psacími potřebami a archiváliemi. Duchovenstvo zajišťovalo různé služby, jako jsou zpovědi, křty, manželství a poslední pomazání, a hrálo klíčovou roli při důležitých událostech v životě vládnoucích rodin. Světský a duchovní svět se na panovnickém dvoře prolínaly, ať už v běžných dnech, nebo během slavností. Křty, biřmování, sňatky a korunovace se neobešly bez duchovních. Kapitoly knihy se však zaměřují na každodenní život a architekturu, a vyhýbají se dvorským ceremoniím, které byly již zpracovány v předchozích svazcích. Tímto způsobem se představují situace z běžného života a výjevy z každodenního prostoru.

Druhý díl Dějin cisterckého řádu v Čechách obsahuje všestranný popis dějin českých cisterckých klášterů založených ve 13. a 14. století: mužských opatství ve Vyšším Brodě, Zlaté Koruně, Svatém Poli, Zbraslavi a Skalici a ženských klášterů v Pohledu a Sezemicích. Text doplňuje rozsáhlá fotodokumentace a seznam pramenné a sekundární literatury.

Kniha přináší studie, které byly publikovány v posledních dvou dekádách v českých i polských časopisech a sbornících. Věnují se různým aspektům cisterciáckého řádu (například vizitacím, medicíně, politickým aktivitám) a prostředí panovnického dvora krále Václava II. (1283–1305), mimo jiné pozapomenuté osobnosti Jana z Ostrova. Obě témata se prolínají v závěrečné části věnované kronice Chronicon Aulae Regiae.

Autorka, univerzitní profesorka, vtipně popisuje dojmy z Filadelfie a i jiných států USA, kde spolu s manželem prožila celý rok. “Amerika, jak jsem ji zatím viděla, je taková chudší a špinavější sestra západní Evropy“. Ale zdaleka nejde pouze o kritiku této velmoci. Pochvalně se autorka zmiňuje např. o úrovni americké digitalizace, o amerických muzeích a akváriích…