Heinrich Böll Knihy

Psychologický román, ve kterém se německý spisovatel zamýšlí nad osudem lidí žijících v rozvráceném manželství.

Když Heinrich Böll přijel s rodinou 20. srpna 1968 na pozvání Československého svazu spisovatelů do Prahy, aby se zde seznámil s vývojem tzv. Pražského jara, netušil, že se záhy stane očitým svědkem sovětské vojenské invaze. Předkládaná kniha, kterou připravil jeho syn René a doplnil ji úvodním slovem a svými autentickými fotografiemi, představuje především Böllovy deníkové zápisky z oněch několika dní strávených v Praze, dále jeho dva esejistické texty reflektující srpnové události a několik rozhovorů pro tisk. Máme tak jedinečnou možnost dozvědět se, jak vnímal Pražské jaro, jeho násilné potlačení a pozdější vývoj v ČSSR význačný západoněmecký spisovatel, pro nějž byla svoboda nedělitelná.

Dva obrázky ze života vojáků, v prvém nezadržitelně pohlcovaných strašnou mašinérií války a v druhém přeživších, ale s duší ubitou a zhnusenou se vracejících do zničeného domova. V obou krátkých povídkách Böll ostře odsuzuje ty, kdo v Německu válku rozpoutali a znovu by ji chtěli vyvolat.

Jemně satirický příběh odehrávající se v prostředí malého města, které je vykresleno s láskyplným humorem a ironií. Zde se koná podivný soudní proces s dvěma truhláři, kteří jsou obžalováni, že při happeningu spálili automobil, patřící bundeswehru. Na konečném rozhodnutí ukazujenedokonalost a rozpačitost tamní justice vzhledem k některým, byť vzácným situacím.

Román z roku 1958, obdoba Buddenbrooků od Thomase Manna, hovoří o třech generacích, kdy nejstarší něco vybudovala, prostřední to zničila a na té nejmladší je, aby se rozhodla zda bude ničit či budovat. Čímž vlastně popisuje tehdejší německou společnost. Přel. a pozn. o autorovi naps.Vladimír Kafka, verše přeložil Jindřich Pokorný.

Dům bez pána, dům, v němž žije žena bez muže a děti bez otce, o něž je připravila válka. Německý spisovatel s otřesnou otevřeností ukazuje na příběhu dvou chlapců z rozdílných společenských prostředí, jak válka lidi rozmanitě, ale vždy stejně krutě poznamenává. Znamení, jež vtiskla v jejich duše, z nich nelze vyhladit, tím méně v zemi takové společenské protikladnosti, jako je Západní Německo.

Výbor povídek, sestavený Vladimírem Kafkou, se snaží postihnout celý složitý obraz díla Heinricha Bolla, spisovatele, který má pro svůj zájem o problematiku mladých lidí a pro svůj hluboký humanismus mnoho co říci i dnešní mládeži. Vedle drsných obrazů války jsou tu zastoupeny též satirické a humoristické prózy.

Román A neřekl jediné slovo je vnitřním monologem hlavních postav, manželů Bognerových. Jejich monology se navzájem doplňují a překrývají a podávají tak bezprostřední svědetví o rozkladu jejich manželství. Vlastní děj románu se odehrává o jediném podzimním víkendu, jehož vyvrcholením je precizně vykreslené milostné setkání obou manželů v ubohém hotelu. Biliár o půl desáté (zfilmován v roce 1954) představuje Böllovo stěžejní dílo. Ve vyprávění o jenom dni, o 6. září 1958, se zpětně zobrazuje celá polovina století: historie kláštera, který roku 1908 vybudoval Robert Fämel, roku 1945 odstřelil Jindřich Fämel a roku 1958 se plánuje jeho opětná výstavba, kterou má provést Josef Fämel. Historie jedné rodiny, tří generací a jejich přátel, historie Německa. Ve třinácti kapitolách autor vypráví – vždy z perspektivy jiné postavy – o onom dni a zlomkovitě o minulosti. A jako i v jeho jiných románech jsou zde lidé rozděleni na úspěšné, bez skrupulí, a na chudé, bez vlivu. Lidé hospodářských a jiných podobných zázraků všeho druhu Bölla nezajímají. Raději se neustále obírá těmi, kteří jsou jejich pravým opakem, pasívními a málo zdatnými outsidery, kteří se nedovedou zařadit, neboť jsou obtíženi pamětí a svědomím.