Heinrich Böll Knihy

Psychologický román, ve kterém se německý spisovatel zamýšlí nad osudem lidí žijících v rozvráceném manželství.

Když Heinrich Böll přijel s rodinou 20. srpna 1968 na pozvání Československého svazu spisovatelů do Prahy, aby se zde seznámil s vývojem tzv. Pražského jara, netušil, že se záhy stane očitým svědkem sovětské vojenské invaze. Předkládaná kniha, kterou připravil jeho syn René a doplnil ji úvodním slovem a svými autentickými fotografiemi, představuje především Böllovy deníkové zápisky z oněch několika dní strávených v Praze, dále jeho dva esejistické texty reflektující srpnové události a několik rozhovorů pro tisk. Máme tak jedinečnou možnost dozvědět se, jak vnímal Pražské jaro, jeho násilné potlačení a pozdější vývoj v ČSSR význačný západoněmecký spisovatel, pro nějž byla svoboda nedělitelná.

Dva obrázky ze života vojáků, v prvém nezadržitelně pohlcovaných strašnou mašinérií války a v druhém přeživších, ale s duší ubitou a zhnusenou se vracejících do zničeného domova. V obou krátkých povídkách Böll ostře odsuzuje ty, kdo v Německu válku rozpoutali a znovu by ji chtěli vyvolat.

Román A neřekl jediné slovo je vnitřním monologem hlavních postav, manželů Bognerových. Jejich monology se navzájem doplňují a překrývají a podávají tak bezprostřední svědetví o rozkladu jejich manželství. Vlastní děj románu se odehrává o jediném podzimním víkendu, jehož vyvrcholením je precizně vykreslené milostné setkání obou manželů v ubohém hotelu. Biliár o půl desáté (zfilmován v roce 1954) představuje Böllovo stěžejní dílo. Ve vyprávění o jenom dni, o 6. září 1958, se zpětně zobrazuje celá polovina století: historie kláštera, který roku 1908 vybudoval Robert Fämel, roku 1945 odstřelil Jindřich Fämel a roku 1958 se plánuje jeho opětná výstavba, kterou má provést Josef Fämel. Historie jedné rodiny, tří generací a jejich přátel, historie Německa. Ve třinácti kapitolách autor vypráví – vždy z perspektivy jiné postavy – o onom dni a zlomkovitě o minulosti. A jako i v jeho jiných románech jsou zde lidé rozděleni na úspěšné, bez skrupulí, a na chudé, bez vlivu. Lidé hospodářských a jiných podobných zázraků všeho druhu Bölla nezajímají. Raději se neustále obírá těmi, kteří jsou jejich pravým opakem, pasívními a málo zdatnými outsidery, kteří se nedovedou zařadit, neboť jsou obtíženi pamětí a svědomím.

Známý spisovatel v cyklu obrázků a postřehů z dnešního Irska znamenitě postihl duši země a lidí v nemalé šíři jejich životní skutečnosti a prostředí, ať je formovala dávná minulost anebo určuje bezprostřední dnešek.

Při loučení se svým přítelem, teologem Paulem, na nádraží porýnského města, si náhle uvědomuje Andreas, odjíždějící na podzim 1943 na východní frontu, že musí zemřít ... brzy. Toto "brzy" jej jako neúprosný refrén doprovází za jízdy vlakem a vzdálenost k němu se stále zkracuje. Refrén neutichá ani při setkání s polskou dívkou Olinou, která se ve Lvově rozhodne za každou cenu zachránit Andrea, ačkoliv stojí na opačné straně...

Román západoněmeckého spisovatele s nenovým, ale zjevně stále nové možnosti nabízejícím tématem: poslední měsíce druhé světové války, v nichž se zhroutil Hitlerův sen o světovládě a začínají účtovat všichni, kdo mu tu aktivně a s nadšením a onde jen trpně, z nedostatku odvahy k odporu přisluhovali. Síla románu není ani tak v líčení vnějšího dění, jako spíše v zachycování smyslových vjemů ostře charakterizovaných postav a v dokládání neotřesitelné pravdy, že válka je nehorázný útok na lidský rozum.

Svým výrazným antiklerikalismem způsobil román Klaunovy názory ihned po prvním vydání značný rozruch. Jeho břitký satirický osten je namířen proti všem etablovaným politickým a náboženským postojům a kritizuje pravici i levici, katolíky i evangelíky, ateisty i kapitalisty, a vůbec všechny vyznavače instrumentální moci a abstraktního společenského řádu. Hlavní protagonista románu, sedmadvacetiletý klaun Hans Schnier, je společenský outsider, který se brání všem druhům autoritární represe a snaží se uchovat si právo na sebeurčení a individuální svobodu. ... celý text

Hrdina je vojenským zběhem, prchajícím před trestem smrti. Z vlastního domova najde trosky, nenajde ani lidi, které zde opustil, jeho žena je mrtva. Setkává se s podobně opuštěnou ženou, která právě ztratila své dítě a společně s ní se pak snaží vybudovat si novou existenci a přežít. Ničím nepřikrášlený, syrový příběh působí opravdu silným dojmem. Kniha připomíná Remarqueovy příběhy.

Román je údajně objektivní zprávou o životě jisté Leni Gruytenové, dívky a později ženy jen málo dotčené školním vzděláním, která má vlastní názory i vlastní náboženství a přes veškerá úskalí života v Německu dokázala zůstat sama sebou.