Alberto Manguel Pořadí knih

„Podle všeho jsme jediný živočišný druh, který vnímá svět tak, jako by se skládal z příběhů.“ Alberto Manguel Knihu světa čteme v různých rolích. Můžeme být cestovateli, kteří putují stránkami na cestě k osvícení. Můžeme být samotáři čtením se uzavírat do své slonovinové věže. Nebo můžeme knihy hltat jako (kniho)molové, nevnímat jejich moudrost a jen se cpát nespočetnými slovy. Alberto Manguel se ve své poslední knize elegantně a s mimořádným záběrem zabývá řetězcem metafor, které v průběhu čtyř tisíciletí zobrazovaly čtenáře a jejich vztah k textu světa. Na přikladu známých postav — jako je knihami poblouzněný don Quijote, princ Hamlet, jehož úplně ochromilo studium, nebo Emma Bovaryová, která si příběhy z knih plete se životem — Manguel ukazuje, jakým způsobem se v literárních postavách a jejich interpretacích odrážejí proměnlivé postoje ke čtenářům a čtení i jisté opakující se představy o úloze intelektuála.

Alberto Manguel nás s nadšením provede různými typy knihoven, od jeho dětských vzpomínek až po internetové archivy. Zkoumá zničenou Alexandrijskou knihovnu i osobní sbírky autorů jako Charles Dickens a Jorge Luis Borges. Vypráví příběhy těch, kteří bojovali za svobodu myšlení, včetně polského knihovníka, který tajně zachránil knihy před nacisty, a afghánského knihkupce, jenž odolal nepokojům. Zmiňuje také ústně tradované „knihovny paměti“ ve vězeních, zakázané knihovny, fiktivní knihovnu hraběte Draculy a knihovnu nikdy nenapsaných děl. Kniha je obohacena o množství fotografií a ilustrací, což činí Manguelovu fascinující výpravu do jeho myšlenek a znalostí o knihách a civilizaci ještě živější. Toto dílo je pozváním do světa, kde knihy představují nejen potěšení, ale i nezbytnost, a kde slova na stránkách dokážou zcela pohltit čtenáře. Manguel, argentinský autor a bibliofil, vzdává hold knihám jako svým celoživotním společníkům. Kniha osloví každého, kdo má rád čtení, a může inspirovat ty, kteří sní o vytvoření vlastní knihovny.

O čem přemýšlíme, když se díváme na umění? V myšlenkově bohaté knížce se autor – spisovatel, editor a překladatel – zamýšlí nad strategiemi „čtení“ výtvarných děl. Předkládá nápadité, přitom srozumitelné interpretace obrazů, soch i staveb z různých etap evropských i světových dějin umění. Ze zřetele Manguel nespouští diváka – klade si otázky, co pro člověka určité umělecké dílo může znamenat, jak divák dílo dešifruje, jak nás při vnímání obrazů ovlivňují předchozí znalosti a dobový kontext. Předmětem Manguelova zkoumání jsou díla umělců z různých období a zemí (Joan Mitchell, Robert Campin, Tina Modotti, Lavinia Fontana, Marianna Gartner, Filoxenos, Picasso, Claude-Nicolas Ledoux, Peter Eisenman či Caravaggio).

Ve své knize Dějiny čtení dosáhl spisovatel, překladatel, editor a především milovník knih a čtení Albert Manguel ideálního souladu mezi odborností a vášnivým zaujetím. Jeho pojetí čtení je postaveno na osobních vyznáních, útržcích z vlastního života včetně zasvětitelského zážitku, kdy ho téměř slepý J. L. Borges jednou v Buenos Aires požádal, aby k němu docházel a předčítal mu. Manguel představuje různé typy čtení (tiché čtení, předčítání, autorské čtení, věštění z knih a další), jejichž výklad často začíná historkami ze života známých spisovatelů či osobností kultury. To vše je zakotveno v historii, dějinnosti, která dává možnost vidět, jak se čtení proměňovalo a jakými zásadními zlomy procházelo a jaké hmotné prostředky v té které době mělo k dispozici (papyrus, pergamen, knihtisk, ale třeba i brýle). Manguelova kniha nás sugestivním způsobem svého výkladu přesvědčuje, že i našimi osobními čtenářskými životopisy probíhá velký „příběh" dějin čtení. „Milostný dopis adresovaný čtení." (The New Yorker) „Kniha stejně učená jako hluboká a duchaplná. Opravdový ostrov pokladů v moři nově vydávaných knih... Velká, krásná kniha." (Die Zeit)