Max Jacob Knihy

Kniha básní v próze Maxe Jacoba je základním básnickým dílem francouzské literatury 20. století. Max Jacob, vynikající básník a přítel avantgardních umělců, do svazku shrnul 170 básní v próze, v nichž na sebe naráží ryzí lyrismus, slovní ekvilibristika a humor se svěží sensibilitou.Prvního vydání se sbírka dočkala v roce 1917, čtrnáct výtisků obsahovalo Picassův kubistický lept Harlekýna. Sbírka vyšla podruhé v nakladatelství Gallimard až v roce 1945, doplněna studií Michela Leirise, kterou naše vydání obsahuje též. V češtině nebylo Jacobovo dílo dosud příliš vydáváno. První, kdo Jacoba uvedl do české literatury, byl Karel Čapek ve Francouzské poesii nové doby. V roce 1929 vyšla v překladu Bohuslava Reynka Obrana Tartufova a v roce 1967 krátký, jedenáctistránkový Reynkův překlad textu Jezulátko. Nakladatel Rudolf Škeřík vydal v edici Prokletí básníci výbor z Jacobových textů přeložených Svatoplukem Kadlecem, ovšem z němčiny.

Žánr básní v próze, pohybující se v krajně kultivované podobě na pomezí poezie, esejů, maxim i starých rytin, se u nás příliš nepěstoval. Pro připomínku mohou padnout jména Víta Obrtela nebo Jana Vladislava a před nimi – jak jinak – Jaroslava Vrchlického. Jejich domovem je Francie. Antologie Plameny v zrcadle sleduje jejich proměny od Baudelaira přes Rimbauda, Mallarméa a Prousta až k Jacobovi a Reverdymu. Mají být „klenotem“ a „líbezným šerosvitem života“, zároveň však dovedou s radioaktivní intenzitou vyjadřovat vnitřní či vnější životní zážitek či zachytit výmluvný střípek krvavě vážné životní epizody. V literatuře reprezentují v čiré podobě řád a tvar.

Obrana Tartufova : ekstase, výčitky, vidiny, modlitby, básně a rozjímání obráceného Žida. Rozměr 21:13 cm, na ručním papíře.

Kromě vydání na papíře Antik vyšlo 40 výt. na holandském papíře Van Gelder, čísl. I-XL a 300 výt. na domácím Simili japanu čísl. 1-300

Kromě vydání na papíře Antik vyšlo 40 výt. na holandském papíře Van Gelder, čísl. I-XL a 300 výt. na domácím Simili japanu čísl. 1-300

Báseň francouzského básníka Maxe Jacoba, věnovaná Pražskému Jezulátku. Přeložil ji český básník Bohuslav Reynek. Knížka přináší originální francouzské znění zároveň s českým překladem.

If you head towards our sun (preferably at night) and remember to turn left you will find a pocket universe where evolution took a different turn. When the only sun cooled it went too far and no creature on the universe's sole planet without fur, wings, or, scales could possibly survive.

A translation of the first part of Le Cornet à dés. Max Jacob (1876-1944) was born in Quimper, Brittany, to a middle-class Jewish family. In Paris by the turn of the century, he worked at a variety of jobs, including department-store salesman, art crtic and piano teacher, before beoming part of the brilliant artistic and literary scene which revolved around Picasso and Apollinaire. In 1909 he saw a vision of Christ on a wall in the house where he was lodging, and was converted to Catholicism. After 1921, most of his life was spent away from Paris in the village of Saint-Benoît-sur-Loire, and it was here that he was arrested by the Gestapo in 1944,in his pension room, after Mass. He died of pneumonia in the transit camp at Drancy the day before his group was to be sent on to Auschwitz. Le Cornet à dés, written between 1904 and 1917 and first self-published in 1917, has long been regarded as the masterpiece among Jacob’s thirty or so books. Its prose poetry is by turns racy, punning, surrealistic, ironic and macabre. In its tension between fragmented form and a desire to contain the whole world, it catches a defining moment in twentieth-century art and literature which constitutes to reverberate in the criticism and aesthetics of our own time.

When Max Jacob published The Central Laboratory in 1921, the artistic landscape in Paris was in flux, with Cubism waning, Dada officially over, and Surrealism yet to emerge. Jacob's work captures this transitional moment, presenting a modern yet disjointed collection that defies traditional genres. It features a mix of operettas, folk songs, nonsense poetry, and playful puns, often prioritizing sound over meaning. Jacob shifts effortlessly between societal critique and mystical sincerity, remaining loyal only to his unique style. He employs symbolist references, cubist perspectives, Dadaist discontinuity, and a dreamlike logic that contrasts sharply with the emerging Surrealism. Drawing from nearly twenty years of creative exploration, Jacob crafts an array of "stoppered phials" in this tongue-in-cheek laboratory, each humorously mislabeled. The work exemplifies what Jacob termed his "art of disappointment," where reader expectations are subverted, leading to doubt and disorientation as poetic principles. Mixed signals and mocked allegory create a camp sensibility, reflecting the contradictions of Jacob's own life. A century after its French publication, the book remains an intriguing and peculiar work, overshadowed by Jacob's more renowned contemporaries and earlier writings. Jacob himself noted that it encapsulates two decades of experiences and styles.