Václav Řezáč Knihy

Obsahuje sedm méně známých pohádek autora, které poukazují na nepěkné lidské vlastnosti a jejich nápravu. Zejména vlastnosti jako jsou nafoukanost, lačnost peněz, lakota, necitelnost a krutost.....

Nerozluční kamarádi Zrzek, Valnoha a Sirka si udělali v lese tajnou skrýš, kde ukládají svoje klukovské poklady a domlouvají plány. Když jim skrýš vykrade záhadný zloděj, pustí se kluci do pátrání, které je zavede do tajemného zámečku a nakonec i zaplete do podivného osudu chamtivého hospodského a jeho vydíraného nešťastného parťáka. V druhém příběhu si Frantík, kterého vychovává dědeček, přivydělává u místního obchodníka – lakomce a vydřiducha. Když se ukáže, jak obchodník okrádá i ty nejchudší zákazníky, rozhodne se Frantík zasáhnout. Jako detektiv vypátrá tajný zelený sešitek a… Oba dětské příběhy Václava Řezáče nabízejí, co často chybí ve fantazii studených moderních pohádek, co ale děti milují a na co dospělí tak rádi vzpomínají. Vyzařuje z nich skromný, ale soudržný a útulný domov, kamarádství, trvalá spokojenost s tím, co je dáno, a potěšení z malých zázraků života. A také strašlivé dětské rozhořčení nad světem chamtivosti a zloby, který je třeba napravovat, neboť největší dobrodružství znamená jediné – stát se dobrým člověkem.

Kniha pro mládež s polopohádkovým a s polohistorickým symbolickým dějem, kterou autor psal v těžké době národního ohrožení před nacistickou okupací a jež měla burcovat proti připravovanému násilí. Čarovné dědictví je kouzelnáčervená čepice, již vlastní odvážný dvanáctiletý čepičářův synek a s jejíž pomocí nabývá síly a statečnosti v boji za svobodu starobylého města, trpícího pod útlakem tyranského vévody.

Vrcholné dílo českého psychologického románu s antihrdinou Karlem Kuklem.

Autor sleduje příběh spisovatele Austa, který píše román o známém herci. Na jeho tvůrčích problémech Řezáč ukazuje, jak složitě se autor se svými životními zkušenostmi a osobními vlastnostmi zrcadlí ve svém díle, ve svých literárních postavách. Pasivní a neprůbojný intelektuál vytváří podvědomě v hrdinovi protějšek opačných vlastností, naopak jím vymyšlené postavy se osamostatňují ke svébytnému jednání, mění autorův záměr a zasahují i do jeho vlastních osudů. Konkrétně Aust ztrácí pod vlivem postavy, kterou vytvořil, pocit méněcennosti a nabývá nečekané průbojnosti a sebevědomí. Oba přitom řeší stejný problém vztahu umělecké tvorby a reality, umělce a společnosti, a Řezáč je nechává dojít ke stejnému poznání, že umění povýšené nad život ztrácí své vnitřní opodstatnění, a schopnost tvořit pro lidi je základní podmínkou umělecké tvorby vůbec.

Padesát pět fejetonů, které Václav Řezáč napsal v průběhu tří válečných let.

Svědek - 1942, děj románu se odehrává v malém městě, kam přijíždí starý cizinec Kvis. Sám není schopen citu a je vlastně mrtvý. Vše si vynahrazuje pronikáním do duší ostatních lidí. Rozbíjí jejich vztahy, probouzí v nich nejtemnější stránky, žene všechny proti všem. S bestialitoua krutostí ovládá životy druhých a baví se jejich utrpením, bezradností, neschopností úniku. Síly dobra a mládí se ovšem Kvisovi dokáží vzepřít a dojde k nalezení ztraceného lidství. Podobenství s fašistickým režimem je zřejmé.

Soubor autorových drobnějších próz, které vycházely v novinách a časopisech v rozpětí let 1928 až 1948. Jsou to převážnou většinou prózy typu povídky a jejich v zásadě chronologické řadění podává čtenáři výstižný pohled do literární dílny autora rozsáhlých románových prací.Kniha je rozdělena do tří oddílů. V prvním jsou zahrnuty povídky, které, ať již je jejich téma jakékoli, nesou stopy podrobnějšího zahledění do psychologie jednotlivce nebo nějakého užšího společenského jevu. Druhá část obsahuje povídky, v nichž převládá prvek humoru nebo satiry, a oddíl třetí je plně zaměřen na dobu okupace a osvobození Rudou armádou.

Příběh vypráví o chytrém chlapci Frantíkovi, kterému se podařilo odhalit podvody obchodníka Bočana.

Psychologický román zabývající se citovým a mravním životem mladých lidí v době první světové války. D-587044

Příběh z doby předmnichovské republiky o klukovské trojici, které neznámý zloděj ukradl ze skrýše rádio.

Autor ve svém románu ukázal rozdíl mezi třemi světy. V postavě starého továrníka Gromuse ukazuje typ starého podnikatele bez velkých koncepcí, neriskující a nedomýšlející vývojové možnosti. V postavě jeho syna ukazuje rváče o nová odbytiště a o továrnu. Třetí svět je svět dělníků, vývoj jejich solidarity, proti které ani dravost mladého Gromuse nic nezmůže.

Román o osidlování pohraničí po květnu 1945, známý i z filmového zpracování.

Román z r. 1954, navazující na Nástup, vypráví další osudy lidí, kteří přišli po druhé světové válce do severozápadního pohraničí jako průkopníci socialistické budoucnosti a střetávají se s odpůrci nového společenského řádu.Autor zde v konfliktních situacích ze sféry politické,hospodářské i společenské zachycuje vývoj zápasu o socialistický charakter našeho státu v r. 1947, vývoj, který vrcholí v únorových dnech 1948.

Jde o příběh Mozartovy lásky k české pěvkyni Josefině Duškové a o jeho pobytu na pražské Bertramce u manželů Duškových.

Autor sleduje příběh spisovatele Austa, který píše román o známém herci. Na jeho tvůrčích problémech Řezáč ukazuje, jak složitě se autor se svými životními zkušenostmi a osobními vlastnostmi zrcadlí ve svém díle, ve svých literárních postavách. Pasivní a neprůbojný intelektuál vytváří podvědomě v hrdinovi protějšek opačných vlastností, naopak jím vymyšlené postavy se osamostatňují ke svébytnému jednání, mění autorův záměr a zasahují i do jeho vlastních osudů. Konkrétně Aust ztrácí pod vlivem postavy, kterou vytvořil, pocit méněcennosti a nabývá nečekané průbojnosti a sebevědomí. Oba přitom řeší stejný problém vztahu umělecké tvorby a reality, umělce a společnosti, a Řezáč je nechává dojít ke stejnému poznání, že umění povýšené nad život ztrácí své vnitřní opodstatnění, a schopnost tvořit pro lidi je základní podmínkou umělecké tvorby vůbec.

Příběh vypráví o chytrém chlapci Frantíkovi, kterému se podařilo odhalit podvody obchodníka Bočana.

Autor sleduje příběh spisovatele Austa, který píše román o známém herci. Na jeho tvůrčích problémech Řezáč ukazuje, jak složitě se autor se svými životními zkušenostmi a osobními vlastnostmi zrcadlí ve svém díle, ve svých literárních postavách. Pasivní a neprůbojný intelektuál vytváří podvědomě v hrdinovi protějšek opačných vlastností, naopak jím vymyšlené postavy se osamostatňují ke svébytnému jednání, mění autorův záměr a zasahují i do jeho vlastních osudů. Konkrétně Aust ztrácí pod vlivem postavy, kterou vytvořil, pocit méněcennosti a nabývá nečekané průbojnosti a sebevědomí. Oba přitom řeší stejný problém vztahu umělecké tvorby a reality, umělce a společnosti, a Řezáč je nechává dojít ke stejnému poznání, že umění povýšené nad život ztrácí své vnitřní opodstatnění, a schopnost tvořit pro lidi je základní podmínkou umělecké tvorby vůbec.

Autor sleduje příběh spisovatele Austa, který píše román o známém herci. Na jeho tvůrčích problémech Řezáč ukazuje, jak složitě se autor se svými životními zkušenostmi a osobními vlastnostmi zrcadlí ve svém díle, ve svých literárních postavách. Pasivní a neprůbojný intelektuál vytváří podvědomě v hrdinovi protějšek opačných vlastností, naopak jím vymyšlené postavy se osamostatňují ke svébytnému jednání, mění autorův záměr a zasahují i do jeho vlastních osudů. Konkrétně Aust ztrácí pod vlivem postavy, kterou vytvořil, pocit méněcennosti a nabývá nečekané průbojnosti a sebevědomí. Oba přitom řeší stejný problém vztahu umělecké tvorby a reality, umělce a společnosti, a Řezáč je nechává dojít ke stejnému poznání, že umění povýšené nad život ztrácí své vnitřní opodstatnění, a schopnost tvořit pro lidi je základní podmínkou umělecké tvorby vůbec.

Románový, třídně pojatý obraz českého života na vsi a v Praze před první světovou válkou až po prosincové události r. 1920. Hrdinka románu, jedna ze tří dcer despotického venkovského mlynáře, se nechce spokojit s neradostným a nedůstojným údělem venkovské ženy - služky a prchá ve chvíli vzniku první světové války z domova. Vedena spolužákem, socialistickým redaktorem, dochází k socialistickému uvědomění, stává se přesvědčenou komunistkou, organizuje vesnickou zemědělskou chudinu a posléze se v prosincových bouřích r. 1920 účastní boje za nejkrásnější svět, za svět socialistických idejí.

Dva psychologické romány, z nichž první vypráví o slabochovi a pokrytci, který se snaží lží, bezohledností a podvody získat společenské postavení a štěstí, druhý je příběhem člověka s podivuhodnou schopností probouzet v lidech utajené vášně a pudy.

Publikace je první z edice Spisy Václava Řezáče a obsahuje v sobě jednak románovou prvotinu Větrná setba a pak výběr jeho povídek z raného období. Ten je členěn do čtyř oddílů podle typu povídek. Doslov napsala Dobrava Moldanová.

Výbor ze statí a úvah, týkající se české kultury.

Román pojednává o zvráceném chlapci z bohaté pražské obchodnické rodiny.

Román, příběh touhy po moci, síle, manipulování s lidmi a dobrém postavení, zároveň příběh intrik, zbabělosti, neupřímnosti a slabosti. Hlavní hrdina Karel Kukla byl již od nejranějších dětských let slabý, neduživý hoch, který hledal své útočiště před okolním světem u své matky, a právě jeho slabost a zdánlivá bezmocnost se stala zdrojem touhy ovládat silné – nenápadně stát v pozadí, zdánlivě do ničeho nezasahovat a zároveň vše řídit.

Příběh z první republiky o nepoctivém obchodníkovi, který připisoval svým zákazníkům dluhy, a chlapci, který ho odhalil.

Podle námětu Václava Řezáče a scénáře Ivana Osvalda a Josefa Macha.

Autor sleduje příběh spisovatele Austa, který píše román o známém herci. Na jeho tvůrčích problémech Řezáč ukazuje, jak složitě se autor se svými životními zkušenostmi a osobními vlastnostmi zrcadlí ve svém díle, ve svých literárních postavách. Pasivní a neprůbojný intelektuál vytváří podvědomě v hrdinovi protějšek opačných vlastností, naopak jím vymyšlené postavy se osamostatňují ke svébytnému jednání, mění autorův záměr a zasahují i do jeho vlastních osudů. Konkrétně Aust ztrácí pod vlivem postavy, kterou vytvořil, pocit méněcennosti a nabývá nečekané průbojnosti a sebevědomí. Oba přitom řeší stejný problém vztahu umělecké tvorby a reality, umělce a společnosti, a Řezáč je nechává dojít ke stejnému poznání, že umění povýšené nad život ztrácí své vnitřní opodstatnění, a schopnost tvořit pro lidi je základní podmínkou umělecké tvorby vůbec.